První prototyp lidového vozítka vznikl z iniciativy viceprezidenta společnosti Citroën Pierra-Julese Boulangera v roce 1937. Práci na něm zahájili konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni v létě 1936.
Požadavek na nové lidové vozítko údajně zněl, že musí uvézt čtyři venkovany se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole rychlostí 60 km/h, aniž by se rozbilo jediné vejce v ošatce. Posléze bylo vyrobeno 250 prototypů, sériovou výrobu však překazila druhá světová válka.
Myšlenka nenáročného vozu však nezapadla, na oficiální představení si však musel počkat až do 7. října 1948.
Automobil netradičních tvarů sice nevzbudil svým vzhledem všeobecné nadšení, přinesl však řadu pokrokových konstrukčních řešení včetně nezávislého zavěšení kol. Zákazníci oceňovali hlavně praktické věci jako vysokou světlou výšku, která umožnila jízdu po nekvalitních polních cestách, nízkou spotřebu, pohodlné pérování a především jednoduchost, která umožňovala rozebrat vůz jen s pomocí nejzákladnějšího nářadí, minimálních znalostí a základní zručností, takže jej dokázal opravit takřka každý. Rychlokurz kachnaření čtěte zde.
Citroën 2CV byl označován za průlom v minimalizaci automobilů a v jeho zpřístupnění většině obyvatel, což samozřejmě umožnila hlavně nízká cena. Tomu odpovídaly také technické parametry vozidla. První verze byla osazena dvouválcovým motorem o objemu pouhých 375 cm³ a výkonu 6,6 kW, který bylo možné nastartovat pouze klikou. Postupně se objem motoru zvětšoval na 425, 435 a 602 cm³ o výkonu přes 20 kW.
Drobné kosmetické úpravy prodělala i karoserie, která dodnes budí nadšení především díky shrnovací plátěné střeše. Kromě základní čtyřdveřové varianty bylo velmi populární i provedení pick-up.
Existovala řada dalších úprav populárního vozítka. Kachna tak sloužila v pouští verzi (model Sahara poháněný dvojicí dvouválcových motorů o objemu 375 cm³ s pohonem všech čtyř kol), ve vojenské úpravě, jako elegantní kabriolet nebo jako malý náklaďáček. Na základě 2CV vzniklo několik dalších citroënů, například Dyane nebo víceúčelový lehký vůz Méhari.
Poslední „kachna“ sjela z výrobní linky v portugalském městě Mangualde. Ve Francii byla její výroba definitivně zastavena již v roce 1988. Celkem bylo vyrobeno přes 5,1 milionu kusů.
29. července 2009 |
Vozítko si získalo nesmírnou popularitu a dodnes má tisíce obdivovatelů, kteří historická auta udržují v původní podobě, ale také neustále vylepšují či přestavují. Na celém světě existují stovky klubů majitelů těchto vozů, jejich celosvětový sraz byl v roce 2009 i v Česku.
Kromě nejznámější přezdívky „kachna“ se auto dočkalo řady dalších přízvisek. Ve Francii je to „la Dedeuche“, jinde třeba „ošklivé kačátko“ nebo „dva koně“ podle významu zkratky (2CV - deux chevaux - značí dvě koňské síly). Auto bylo také oblíbenou rekvizitou filmařů, nejznámější jsou zřejmě scény ze série o četnících ze Saint-Tropez.
