Když generální ředitel Heuliezu François de Gaillard mluví o rozprodávání jedinečné sbírky své firmy, neskrývá dojetí. "Bylo to neuvěřitelně těžké rozhodování. Na druhé straně se nám tímto krokem podaří zachovat pracovní místa, která bychom jinak museli zrušit."
Slavná francouzská karosárna Heuliez, jejíž kořeny sahají až do začátku 19. století, se zbavuje doslova všeho, co může zpeněžit. K mání jsou nejen hotová auta a prototypy, také firemní prospekty, fotografie, koňské povozy, upomínkové předměty, patentové vzory, ale třeba i skládací střechy pocházející z kabrioletu Opel Tigra. Finanční problémy začal mít Heuliez poté, co přestal dostávat zakázky od velkých automobilek, se kterými dlouhá desetiletí úzce spolupracoval.
Unikátní koncept Peugeot 204 Taxi z roku 1972 je zvláštní tím, že jde o předchůdce dnešních kompaktních MPV. Nový šťastný majitel za něj zaplatil v letní aukci necelých 20 000 eur.
Elektrický Peugeot z roku 1941 se v létě vydražil za 17 870 eur.
Doslova za hubičku změnil v létě majitele tento prodloužený Renault 5 s posuvnými bočními dveřmi. Vyšel na 5 957 eur.
Pršelo a bylo pozdě
Heuliez pokračuje ve výprodeji i přesto, že první aukce, která proběhla před třemi měsíci pod taktovkou aukční síně Artcurial, se Heuliezu moc nevyplatila. Firmě vynesla jen necelých 600 000 eur, zatímco původně doufala alespoň v dvojnásobek dosažené sumy. Většina aut byla prodána hluboko pod odhadní cenou.
François de Gaillard je na aukcionáře naštvaný. "Způsob, jakým Artcurial řídil tuto aukci, je nejen pro mě velmi frustrující," napsal ředitel v oficiálním prohlášení. Tak třeba unikátní kupé Citroën M35 s wankelovým motorem a hydropneumatickým pérováním, našlo svého majitele za pouhých 14 892 eur. Odhad dražebníka přitom zněl na 20 000 až 40 000 eur. Jednalo se o osobní vůz Henriho Heulieze, který byl jako jediný ze všech 267 vyrobených kusů lakován v modré barvě, zatímco zbylá produkce měla jednotný šedý odstín.
Citroën M35, osobní vůz Henriho Heulieze v unikátní modré barvě, se v létě prodal za 14 892 eur.
O mnoho lépe nedopadl ani prototyp Citroënu SM Espace s prosklenou střechou, jehož cena se měla vyšplhat na 200 000 až 400 000 eur. Zájemce za unikátní citroën poháněný motorem od Maserati nakonec zaplatil pouhých 109 605 eur.
"To není normální, když auta, která mají být nabízena jako unikáty, nedosahují ani ceny sériových vozů," neodpustil si poznámku na adresu dražebníka Vincent Thibaudeau, který se o sbírku dosud staral . Thibaudeaua mrzí hlavně skutečnost, že aukční síň nestanovila tzv. rezervu, tedy minimální cenu dražených aut. "Noví majitelé získají auta tak levně, že nemají zájem o ně zvlášť pečovat."
Neúspěch první aukce vidí Heuliez hlavně ve způsobu, jakým Artcurial vozy nabízel. "V kryté hale stálo jen šest aut, ostatní zůstala venku v silném lijáku. Některá měla otevřená okna a pršelo do nich," vypočítává chyby Artcurialu Vincent Dabin. "Kolem aut se motalo velké množství ne právě spořádaných diváků a navíc, sbírka Heuliez byla nabízena až v závěru aukce, tři hodiny po jejím začátku."
Unikáty ponechané svému osudu
Při nedělní aukci proto nechce Heuliez nic nechat náhodě. Zatímco první výprodej před třemi měsíci proběhl na cizí půdě ve městě Le Mans, tentokrát se zájemci musí vypravit přímo do sídla karosárny v Cerizay, do haly číslo tři. Spokojeni budou hlavně fanoušci Opelu Tigra Twin Top, kteří si mohou auto koupit dokonce v různé fázi rozpracování. Od makety v měřítku 1:5 až k sériovému provedení nebo nedokončenému konceptu tigry kombi-kupé. Skutečným lákadlem je vzácný kombík Citroën C4 IX Break z roku 1932.
Zda se tentokrát podaří lépe naplnit prázdnou firemní pokladnu, zůstává ve hvězdách. Vincent Dabin se domnívá, že víc peněz by podnik získal, kdyby sbírku prodal jako celek. Tak, jak to nedávno udělal švédský Saab. Už proto, že mnoho aut z depozitáře nikdy nemělo registrační značku a uvést je do běžného provozu bude v některých případech komplikované. Snadnější to budou mít jen vozy staré alespoň 30 let, na které se vztahují liberálnější předpisy pro historická vozidla.
Za jiné finanční ztráty si ale Heuliez může sám. Některé nabízené prototypy stály zjevně dlouhá léta pod širým nebem a silně na nich zapracovala koroze. Byť se jedná o unikáty, v rozpadlém stavu nemají pro sběratele valnou cenu.
Nedělní aukce vypukne úderem desáté hodiny.
Giganti nechali Heulieze na holičkáchJednu z nejstarších rodinných firem v Evropě rozběhl Louis Heuliez, který na přelomu 18. a 19. století vyráběl vozíky a trakaře. O sto let později už firma stavěla koňské povozy a kočáry, ještě před druhou světovou válkou stihla rozběhnout úspěšnou výrobu nákladních aut a autobusů. Prudký rozmach zaznamenává firma po válce. Z původní malé díly s plochou 1 000 čtverečních metrů se už na začátku 60. let proměňuje ve velký podnik s plochou 64 000 m². Svůj osud spojuje s velkými francouzskými automobilkami, zejména Citroënem, později s koncernem PSA. Je specialistou na kabriolety a dosud vlastní několik patentů vztahujících se k systému otvírání ocelových skládacích střech. Pro Citroën stavěl také většinu kombíků, poslední typ Xantia Break se vyráběl až do roku 2000. Firma se také dobře živila výrobou terénních a obojživelných aut pro armádu, navrhovala a vyráběla i sanitní vozy. Jedenadvácáté století ale nezačalo pro Heulieze dobře. Koncern PSA převzal výrobu kombíků pod vlastní režii a karosárně zůstala jen malosériová výroba skládacích ocelových střech pro Peugeot 206 CC. Podobný typ vozu vyvinul Heuliez i pro Opel, model Tigra Twin Top však vydržel v nabídce německé automobilky jen do roku 2009. Ve stejném roce ohlásil Heuliez platební neschopnost. Část firmy se oddělila a s pomocí zahraničního kapitálu se pokouší rozjet výrobu elektrického minivozu Mia Electric, jehož uvedení na trh však bylo už několikrát odloženo. Budoucnost vidí šéf firmy François de Gaillard v dodávkách dílů pro výrobce letadel, železničních vagonů a zemědělských strojů. |
