Hot-hatch, to je speciální čeleď automobilových chuligánů. Jsou to nadupané verze hatchbacků, které jinak známe jako obyčejná auta, jimiž maminky vozí děti do školy a sebe do práce. Jenže za ty roky se to všechno nějak zašmodrchalo.
První hot-hatche začaly brousit okresky někdy v polovině sedmdesátých let, Volkswagen Golf GTI s Renaultem 5 Alpine měly tehdy kolem stovky koní (golf 110, alpinka 92) a byly to klasičtí okreskoví uličníci. Jenže za ty desítky let jejich potomci nabrali na síle, kilech a centimetrech. A tak mají jejich dnešní pokračovatelé trojnásobek výkonu, který dokážete naplno „prodat“ jen na okruhu. Jenže na ten se každému nechce a 300 koní v sofistikovaném drahém autě je nad jeho možnosti.
Sto koní, délku mezi třemi a půl a čtyřmi metry, hmotnost kolem tuny a z ní plynoucí hravou ovladatelnost - takové parametry dnes musíte hledat o dvě patra níž. Nasupená městská kabelka nakonec umí předvést nečekaný elán. Takové auto si užijete i na normální okresce, ždímat z něho můžete výkon v rámci tolerance strážců pořádku a v pondělí ráno s ním manželka bez brblání nad ostrou spojkou a žíznivostí motoru odveze caparty do školky.
Kia Picanto X-Line v číslech
|
Picanto samozřejmě není hot-hatch tak jak ho chápeme. Ale pokud ctíte heslo, že kůň je tak dobrý, jak udatného má jezdce, dokážete se s picantem za 325 tisíc pobavit. Náramně. Navíc nevypadá infantilně (to se občas těmto miniaturám stává) a když oblékne outdoorové doplňky, je z něj fešák.
Malý městský sprinter
Auta stále rostou, i když to často není třeba. U kapesních městských střízlíků jsou centimetry navíc spíš na obtíž. Za posledních deset let průměrné auto kategorie Kia Picanto narostlo o dva centimetry, takže je stále kolem tří a půl metru dlouhé.
Picanto je i v nové generaci svým formátem typické městské auto. U něj je tedy důležité, aby bylo opravdu malé. Takže stále měří 3595 mm, stejně jako předchůdce (pro ilustraci, ten první VW Golf měl na délku 370 centimetrů a bylo to plnohodnotné rodinné čtyřmístné auto, dnes je jeho aktuální generace o půl metru delší).
Nová generace picanta dorazila v loňském roce. Verze X-Line přidala na podzim kromě 15 mm světlé výšky (nově 156 mm) ještě plastové doplňky kolem celé karoserie. Pro parkovištní potyčky je tedy tato miniatura připravena velmi dobře. Svými rozměry je sice X-Line malý, ovšem jízdními vlastnostmi a příjemným dojmem ze skvěle odhlučněného interiéru je to úplně dospělé auto. Jedno z nejlepších v této kategorii.
Na zvyklosti kategorie je v některých ohledech opravdu „honosné“. A na někoho může působit i dotaženějším dojmem než model Rio, které je v nabídce Kie o kategorii a půl metru délky výš. Ilustruje to drobnost: zadní okna se stahují do dveří kompletně, vyšší výbavy Picanta mají elektrické stahování v základní výbavě. Ano, je to prkotina, ale v době kdy někteří výrobci raději vymýšlejí výmluvy pro to, že nemají okna v zadních dveřích stahovaná vůbec, to vlastně vysvětluje filozofii, s kterou dnes korejské značky staví auta - jdou na to tak trochu postaru, se „staromódní“ poctivostí.
Že jde o moderní auto potvrzují i materiály použité při výrobě. Picanto zhublo mezigeneračně z 930 na 902 kilogramů. Třeba i díky tomu, že namísto původních 22 má nově skelet 44 procent použité vysokopevnostní oceli, to ušetřilo na karoserii sedm kilogramů (původně 226 kg, nově 219 kg).
Ten korejský skrček má vždycky pětidveřovou karoserii, dva dospělé a dvě děti do něj poskládáte hravě. Kabina je až nečekaně velká, dává dojem auta o kategorii výš, z aut z kategorie nejmrňavějších dává pocit asi největší dospělosti. Přístrojovka je vysloveně líbivá, fajnově vystrojená z hezkých materiálů. Potěší velké logicky uspořádané ovladače s chytře tvarovaným panelem řízení klimatizace, který zbytečně neodhaluje moc hladkého plastu a jeho velké ovladače nahmatáte poslepu.
Dobré jsou sedačky; mohou být vyhřívané stejně jako volant. Sedí se možná trochu výš, to tak u malých aut bývá, konstruktéři tak posádce vnutí „židlový“ posaz s nohama dolů, takže ušetří centimetry na délku. Picanto má jen výškově stavitelný volant, za to má ale třeba výškově stavitelné horní úchyty předních bezpečnostních pásů.
Přední křesla jsou odsunuta od dveří (pro lepší ochranu při bočním nárazu), takže mají řidič se spolujezdcem k sobě velmi blízko lokty. Užší než ostatní auta picanto není, tlusté dveře a poloha sedadel v hodně obestavěném interiéru ovšem ten pocit dávají.
Na 2,4metrovém rozvoru zbylo i místo na slušný 255litrový kufr. Je hodně hluboký s vysokánskou nákladovou hranou, kočárek tam na bok vměstnáte, ale bude to fuška, protože ho musíte zvedat hodně vysoko (vyprošťování je ještě náročnější). Boky kufru má picato zakryté, není tam jen choulostivý lakovaný plech jako třeba u bratislavských trojčat Seat Mii, VW Up!, Škoda Citigo.
Tříválcový turbolitr
Picanto se v „terénní“ verzi X-Line (a také sportovní GT Line) chlubí přeplňovaným tříválcovým litrem, ten do obyčejnějších provedení nepořídíte. Auto se stovkou koní pod kapotou peláší s neuvěřitelným elánem. Sprinty ze semaforů jsou parádní disciplínou a na německé dálnici se rozparádí až na sto osmdesát. To pak ovšem ze své 35litrové nádrže upíjí osm litrů. Když jezdíte podle českých předpisů, dostanete se pod pět.
Motor má typický tříválcový zvuk, hrčivý ostrý hlas se ozve při výraznějším zátahu, ve městě to neobtěžuje a na dálnici ho přehluší aerodynamika. Aby se turbo roztočilo, potřebuje motor aspoň 1400 otáček, pak táhne s nečekaným elánem, ten poleví kolem čtyř tisíc otáček. V tomto rozmezí je motor pružný a rozjede picanto na stovku za nějakých deset sekund.
I za vysokých rychlostí je dokonale stabilní, ani při dálničních rychlostech nepovlává. V táhlém oblouku se zapře o rozkročená kola umístěná až v rozích karoserie. Elán na zašmodrchané okresce podporuje stabilizační systém, který přibrzďuje vnitřní kolo, takže se auto ochotněji stáčí do zatáčky. Posádce dává picanto dojem festovnosti, řidič zas pochválí rychlé a pevné řízení, na jehož pokyny malé auto čiperně reaguje.
Podvozek je na největších 16palcových ráfcích, které picanto může dostat, stále obstojně komfortní. Velké retardéry přepluje s jemným zhoupnutím. Picanto nemá rádo klasické příčné prahy, na nich se od přední nápravy ozve rána. K jízdnímu projevu snad jen jedna výhrada: moderní vozy mají pečlivě minimalizované jízdní odpory - sundáte nohu z plynu a auto zpomaluje jen pozvolna, takové plachtění ale picantu zrovna moc nejde.
