Kobalt může nabourat velkolepé plány na elektrickou budoucnost aut

Češi se seznámili za posledních několik týdnů dopodrobna s lithiem, tento kov ovšem není jediným, po kterém pasou výrobci akumulátorů. Mnohem větší patálie bude se sháněním kobaltu.

Vzácný materiál, kterým staří Egypťané a Římané barvili keramiku na modro a červeno, totiž vylepšuje vlastnosti li-ion baterií, které používáme nejen v noteboocích a mobilech, ale hlavně v elektromobilech, jejichž masovou výrobu teď chtějí automobilky rozjet. Nutí je k tomu přísnější emisní předpisy, kterým umí dostát jen pokud většinu své nabídky elektrifikují.

V lithium-iontových bateriích dnešních elektromobilů je osm až dvanáct kilogramů kobaltu, ten zvyšuje kapacitu (energetickou hustotu) a stabilitu článků. Do roku 2020 ho má mít 75 procent lithium-iontových baterií. V baterii iPhonu je dnes kromě lithia právě už jen kobalt.

 „Z hlediska celkové poptávky elektrické vozy spotřebovaly v roce 2016 jen zhruba 6,5 procenta rafinovaného kobaltu. V roce 2021 to stoupne na 16,9 procenta,“ míní Edward Spencer, konzultant firmy CRU zaměřující se na obchod s kovy a nerosty.

O sedmadvacátém prvku Mendělejevovy tabulky se začalo nahlas mluvit už na přelomu roku, kdy vyšlo najevo, že se šest velkých hedgeových fondů pustilo do spekulací s kobaltem. Skupina firem (mj. švýcarská Pala Investments a čínská Shanghai Chaos) skoupily během posledních let přibližně 6000 tun kobaltu, který měl hodnotu přibližně 280 milionů dolarů.

Důvod? Poptávka po kobaltu vzrostla hlavně na straně dodavatelů čínských automobilek, které začaly nově využívat právě Li-Ion baterie vylepšené o kobalt. Automobilky celého světa dnes sice představují velké plány na elektrifikaci své nabídky, ale raději už nemluví o tom, že zatím moc netuší, kdo a kde jim pro elektromobily vyrobí akumulátory. A vzhledem k tomu, že výrobci baterií dnes v masovém měřítku neumí nabídnout nic lepšího než li-ion baterie, bude třeba hodně lithia (mimo jiné toho z Česka) a taky kobaltu.

Nyní je celosvětová produkce kobaltu zhruba 100 tisíc tun. Analytici očekávají příští rok deficit 885 tun, v roce 2019 se zvýší na 3205 tun a v roce 2020 už bude chybět 5340 tun kobaltu. To vše jen kvůli elektromobilům.

VW shání kobalt na deset let za 50 miliard

Letos v září si možný kobaltový problém uvědomil koncern Volkswagen, který je po aféře dieselgate asi nejvýraznějším propagátorem elektromobility mezi tradičními automobilkami.

Studie elektromobilu Volkswagen I.D. Buzz

Německá skupina chce do roku uvést na trh 80 nových elektrizovaných modelů (elektromobily, hybridy), v každé modelové řadě všech značek - včetně Škody - bude mít do roku 2030 elektrické provedení, bude ho to stát kolem třiceti miliard eur. Volkswagen chce do roku 2025 vyrábět až tři miliony elektromobilů ročně, na to bude potřebovat 24 až 36 tisíc tun kobaltu.

Automobilka se tak koncem léta snažila zajistit dlouhodobé kontrakty s dodavateli nerostu. Volkswagen je vyzval, aby mu předložili návrh na alespoň pěti-, ale raději desetiletý kontrakt na dodávky 80 až 130 tisíc tun kobaltu ročně, který by začal platit od roku 2019. Při současných cenách by ročně Volkswagen zaplatil 1,6 až 2,4 miliardy dolarů, vzhledem k vývoji situace se dá ovšem čekat, že ceny tohoto kovu porostou.

Kdo a kolik potřebuje kobaltu

Celková globální poptávka po kobaltu v roce 2016 činila zhruba 100 tisíc tun. Z toho zhruba polovina byla použita v bateriích pro elektrická auta, mobilní telefony a nářadí a spotřební elektroniku.

Podle odhadů ho v roce 2025 jen výrobci baterií spotřebují 75 tisíc tun; dnes je to 41 tisíc tun.

Od začátku letošního roku vzrostly ceny kobaltu asi o 80 procent, dnes stojí kilo přes šedesát dolarů (asi 1400 korun). Jen pro srovnání: v prosinci 2015 to byla třetina.

Volkswagen neprozradil bližší informace, ale zdroje obeznámené se situací říkají, že by šlo o jeden z největších kontraktů v historii autoprůmyslu, který je dnes z velké části založen na dlouhodobých kontraktech s dodavateli (automobilkám dodávají nejen komponenty, ale často i vývojové práce). „Kobaltový tendr“ Volkswagenu by podle odhadů měl objem asi padesáti miliard eur.

Podle informací Financial Times ovšem jednání skončila neúspěchem. Prý hlavně proto, že Volkswagen chtěl na celou dobu kontraktu zafixovat ceny, které byly navíc ještě pod dnešními. „Jsou arogantní, protože jsou z autoprůmyslu a jsou zvyklí tak jednat,“ okomentoval pro Financial Times jeden z obchodníků s kobaltem.

Tesla, jako nejvýraznější posel elektromobility dneška, před dvěma roky uzavřela smlouvu s těžaři, kteří prozkoumávají naleziště v Nevadě (kde má Tesla obří továrnu na akumulátory) a Mexiku, dodavatele ovšem stále hledá i ona. Ve stejné situaci je také například BMW.

Bude z kobaltu konfliktní kov?

Kobalt se celosvětově těží především (ze 60 %) v drsných podmínkách v politicky problematické Demokratické republice Kongo (dříve Zairu). Kromě problémů s cenou a spekulanty je zde problémem i zneužívání dětí při jeho těžbě. V dolech dobývají rudu rukama a jsou vystaveny jedovatým těžkým kovům.

Těžba kobaltu u jezera mezi městy Lubumbashu a Kolwezi v Demokratické republice Kongo

Jeden z největších výrobců baterií LG Chem proto letos na jaře prohlásil, že kobalt z Konga kupovat nebude. Také vládce Tesly Elon Musk prohlásil, že bude odebírat kobalt jen ze severoamerických zdrojů.

Kobaltoví vládci

Až 98 procent kobaltu se vyrábí jako vedlejší produkt při zpracování mědi a niklu.

Největším obchodníkem a těžařem je švýcarsko-anglická společnost Glencore, která loni vytěžila 28 tisíc tun kobaltu a letos v únoru posílil svoji kontrolu nad doly v Kongu.

Dalšími producenty mědi a kobaltu jsou Eurasian Resources Group, kanadská Sherritt International a čínská společnost China Molybdenum.

Mluví se i o tom, že společně s cínem, wolframem, tantalem a zlatem bude kobalt zařazen na seznam tzv. konfliktních kovů, u nichž musí američtí zpracovatelé dokazovat, že zisk z jejich těžby není určen k financování ozbrojených bojůvek a nedochází k potlačování lidských práv.

Dalšími významnými producenty kobaltu jsou Austrálie, Rusko a Zambie. Rafinerie v těchto zemích již deset let dodávají každý rok stejné množství.

Posledním významným zásobištěm je Čína, která se kobalt z pochopitelných důvodů vyvážet nechystá. Čínský úřad pro státní rezervy, který má na starosti tvorbu zásob komodit v zemi od ropy po vzácné kovy, loni a předloni koupil 5000 tun kobaltu. A pravděpodobně nakupuje do zásoby i letos.