Právě na těchto dvou místech se u vozů BMW zaznamenávají informace o celkovém počtu kilometrů, které má vůz za sebou. Pro laika jsou to místa kuriózní, odborníkovi ale značně zjednodušují práci.
„Zjistit, kolik auto skutečně najelo, je otázkou několika minut. Není to nic složitého, ani nákladného“, říká tiskový mluvčí firmy AuTec Group Petr Buček, která v Česku bavorskou značku zastupuje. Důležitou podmínkou však je, aby vůz nebyl starší sedmi let. První „bavoráci“, u kterých je tento údaj možné zjistit, pocházejí z roku 1997.
Zatímco německá auta shromažďují informace tam, kde by je nikdo nečekal, Italové postupují logicky. U fiatu nebo alfy romeo lze údaj o najetých kilometrech vyčíst diagnostickým zařízením z řídící jednotky motoru. „Platí to plně pro systémy se softwarem EOBD, u starších aut záleží na verzi motorové elektroniky,“ tvrdí technický specialista Milan Nemeth ze společnosti Fiat ČR.
Stejné záznamy jsou uloženy v počítačích prakticky všech moderních aut. U drahých značek, jako jsou BMW nebo Mercedes, tyto údaje existují již řadu let, levnější vozy byly složitou elektronikou vybavovány o něco později.
Důkaz je, ale vyhráno není
Podle zkušeností odborníků nemá údaj na počítači kilometrů u jetého auta prakticky žádnou vypovídací hodnotu.
„Odhaduji, že s přetočeným nebo vyměněným tachometrem se v Česku nabízejí asi tři čtvrtiny ojetých aut,“ říká prodejce pražského autobazaru, který si přál zůstat v anonymitě. „V mnohých případech k tomu prodávajícího vybízejí samotné bazary, aby se auto rychle udalo.“
Pokud má nový majitel důkaz o tom, že skutečný počet ujetých kilometrů je mnohem vyšší, než mu bývalý vlastník vozu tvrdil, ještě nemá vyhráno. „Záleží na tom, co je uvedeno v prodejní smlouvě,“ upozorňuje motoristický právník Michal Dlabola. „Většina autobazarů chytře nahradí počet ujetých kilometrů formulací stav tachometru. Logicky by to mělo být totéž, ale tak tomu není. Osobně bych trval na výrazu počet ujetých kilometrů, který dává větší šanci při případných sporech.“
Výhodou pro kupujícího je, že nemusí bývalému majiteli složitě dokazovat, že to byl právě on, kdo tachometr stočil. „Prodávající ručí a odpovídá za věc vždy, bez ohledu na to, zda stav tachometru sám změnil nebo o tom věděl,“ říká Michal Dlabola.
Někdy je ale takový důkaz nad slunce jasný. „Je znám případ, kdy bývalý majitel auta zapomněl v technickém průkazu doklad z STK i se stavem tachometru, který byl o desítky tisíc kilometrů vyšší, než uváděl při prodeji,“ vzpomíná Michal Dlabola. „To je samozřejmě důvodem pro odstoupení od smlouvy, je možné ale zvážit i další trestně právní postup.“
Falšovat lze všechno
I když obelstít počítač motoru je mnohem složitější, než změnit čísla na tachometru, ani takový údaj nemusí být stoprocentní. „Předpokládám, že podvodníci si tyto možnosti ještě neuvědomují. Jakmile to ale bude obecně známý fakt, jistě přijdou rychle na to, jak, kulantně řečeno, vyřešit i tento problém,“ míní Milan Nemeth.
Stejného názoru je i Petr Buček z AuTecu. „Pokud někdo investuje peníze, může celý software i klíč k autu vyměnit, čímž původní údaje zmizí. U drahých aut se mu to může teoreticky vyplatit. Předpokládám ale, že jde spíš o výjimky.“
Pokud ani motorový software „nic nepoví“, nastupuje na scénu soudní znalec. Ten se při hodnocení opotřebení vozu řídí tolika parametry, že by se při jejich „zahlazování“ pořádně zapotil i ten nejprotřelejší podvodník.
