Dvoudvéřový model Quantino zaujme už na pohled. Jeho karosérie nese řadu prvků, které jsou charakteristické pro malé sportovní kupé a odpovídají tomu i vnější rozměry. S délkou 3 910 mm, šířkou 1 930 mm a výškou 1 335 mm je to typické auto do města. Koncepci 2+2 mu ale vzhledem ke splývavé zádi moc nevěříme, chybou bude podle všeho udávaný obrovský rozvor 3 198 mm.
Design quantina je svěží a moderní, množství originálních detailů mu navíc dodává nezaměnitelný vzhled. Ačkoliv se zatím jedná pouze o showcar, dokážeme si jej snadno představit i v sériové výrobě, stačí si odmyslet pár extravagantních prvků.
Sci-fi a elektrolyt
Šokující je totiž především technika. Společnost nanoFlowcell už třetím rokem udivuje nejen svými výtvory, ale i jejich technickými specifikacemi, které v kontextu se současnými standardy působily spíš jako sci-fi. Loňský koncept se na rozdíl od svých supervýkonných sourozenců sice držel trochu při zemi, nejnovější prohlášení společnosti přesto působí trochu senzačně.
Připomeňme, že lichtenštejnská vývojová a výzkumná společnost intenzivně pracuje na technologii, kterou označuje jako průtokový článek (Flow Cell). Podstatou systému, který podobně jako palivové články využívá dvou elektrod oddělených membránou, je dvojice iontových roztoků (elektrolytů) s opačným nábojem, které se do článků pumpují ze dvou oddělených nádrží.
Průtokový článek tedy funguje na stejném principu jako konvenční elektrochemický článek, jenom s tím rozdílem, že elektrolyt není uložen v buňce kolem elektrod, ale je přiváděn zvenčí. Obrovskou výhodou tohoto systému je snadné doplnění kapalného elektrolytu a tím i okamžité doplnění energie.
Výrobce sice tají, jaký nosič energie ve svých článcích používá, nicméně uvádí, že elektrolyt je netoxický, nehořlavý a dá se snadno a levně průmyslově vyrobit. NanoFlowcell AG odhaduje náklady na výrobu jednoho litru iontového roztoku maximálně na 10 eurocentů, tady asi 2,7 Kč.
Bezpečný a rychlý
Quantino, které je teď na ženevském stánku prezentováno jako zástupce nové generace elektrických vozidel, pohání čtveřice trojfázových asynchronních elektromotorů, z nichž každý dodává až 25kW/34 koní výkonu. Maximální výkon celého systému je omezený na 80 kW/108 koní a 200 Nm, přesto nabízí poměrně působivou dynamiku.
Kompaktní, ale 1 420 kilogramů těžký elektromobil totiž zrychlí z klidu na 100 km/h za méně než pět sekund a dosahuje maximální rychlosti 200 km/h. Články uložené v útrobách karosérie dodávají proud až 300A, mají kapacitu 15 kW/h a napětí jen 48V, což s sebou přináší nejen konstrukční výhody, ale i vyšší bezpečnost celého systému a možnost rychlejší homologace pro sériovou výrobu ve srovnání s běžnými silnoproudými zařízeními.
Počátkem února získal model Quantino jako první nízkonapěťový elektromobil na světě certifikaci od německého TÜV pro provoz na pozemních komunikacích. Týden před otevřením bran ženevského autosalonu provedl vývojový tým v čele s Nunziem La Vecchiou první test v reálných provozních podmínkách.
Povedený test
Na městských i mimoměstských komunikacích v okolí Curychu byla při rychlostech do 74 km/h prověřena vytrvalost, efektivita a schopnosti pohonu za stálého zatížení. Výsledkem byli zaskočeni i jeho konstruktéři, kteří doposud pracovali s daty naměřenými v laboratorních podmínkách. Když se po 14 hodinách a 3 minutách nepřetržitého provozu quantino vrátilo do garáží kvůli únavě řidiče, v jeho 159litrových nádržích zbývalo podle tiskové informace ještě 78 % paliva (elektrolytu). Kolik kilometrů vůz ve vytrvalostním testu ujel, ale výrobce neuvádí.
Společnost NanoFlowcell AG zatím o sériové výrobě modelu Quantino nerozhodla. Jelikož by v souvislosti s prodejem musela řešit i vybudování nezbytné infrastruktury čerpacích stanic, na definitivní ortel si vzala oddychový čas do konce tohoto roku. Už dnes ale můžeme s určitostí říct, že o vývojářích kolem Nunzia La Vecchia ještě uslyšíme.
