Proplétáme se městem... Uznávám, že na semaforech nemám právě nejrychlejší startovní reakce, zvláště pak, když se musím rozjíždět do kopce, ale opravdu nechápu toho chlápka v autě za mnou, který zvedá ruce a divokými gesty dává najevo, že ho poněkud zdržuji.
Zubíme se na něj do zpětného zrcátka a máme z něho legraci, protože před námi se Anglickou ulicí pomalu šine kolona aut. Nikam se, chlapče, stejně nedostaneš, tak přestaň vyvádět.
Rychlá jízda po Jižní spojce mi dělá problémy, ale dostáváme se na Barrandov a do Hlubočep. Tam několikrát řadím, kdy nemám… "Auto musíte cítit tělem," snaží se mi učitelka pomoct. Nevím, o čem mluví, spoléhám se radši na otáčkoměr.
"A kde vy jste dělala autoškolu?" ptá se mě. "V Říčanech," připomínám jí. "Jenže to bylo na střední, takových těch deset lekcí a dost. Nějak se v té době před 16 lety počítalo s tím, že zbytek každého doučí rodiče. Jenže my jsme auto neměli…," popisuji svou situaci.
Dozvídám se za to, že dnes se v autoškole jezdí 28 hodin, a to je tedy oproti dřívějšku pořádný rozdíl! A že dělat papíry na několikrát není nic zvláštního. Instruktorka mi potvrzuje, že i v tomhle oboru je občas možné narazit na neschopného člověka, který během jízd telefonuje a nechá žáka, aby si jezdil, kudy chce.
Hodina proběhla v relativním klidu a já mám zase za úkol doma jezdit.
Plním ho opět v neděli, kdy je všude klid. Jenže od minule ještě nikdo nenatankoval, takže chci-li někam jet, musím napřed na benzinku. Je tam plno, snažím se zařadit tak, abych moc nepřekážela. Čtyřikrát kontroluji, že tankuji naftu a nikoli benzin. To bych měla na talíři do konce života.
Naberu za pětistovku a zařadím se do fronty k pokladně. Najíždím si k okénku co nejblíž, ale jsem jak Mr. Bean: natahuju se, natahuju, ale nedosáhnu. Musím potupně vystoupit a jít zaplatit pěšky. Ale paní pokladní se usmívá, jakoby říkala: lepší když zajedete dál, než abyste vzala s sebou mou budku.
Tím problémy kupodivu končí a vydávám se do Nového Strašecí k rodině a večer zase zpět; šedesát kilometrů v jednom dni je slušný výkon. Zpátky se vracím v pološeru a zjišťuji, že je vidět mnohem hůř, než kdyby už byla naprostá tma. Tímto se omlouvám všem protijedoucím řidičům, že jsem občas nestačila vypnout dálková světla…
