Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za volantem po šestnácti letech: s plynem na zemi a srdcem v kalhotách

aktualizováno 
"Mám podobný problém, pošlete mi kontakt na instruktorku" - píší mi dámy. "Moje manželka (přítelkyně, maminka, sestra…) je na tom stejně, prosím o telefon na vaši učitelku autoškoly" - přichází od pánů. Uklidňuje mě, že v tom nejsem sama…

Řidička v reklamě komediální skupiny UCB Comedy | foto: iDNES.cz

Zdá se, že panika za volantem je v tuzemsku velice rozšířená "choroba", postihující spíše ženy.

Sedám posedmé do auta s modrobílým nápisem na střeše. Křižujeme město a "drbeme", o řízení nepadne ani slovo, jen občas mi instruktorka určí směr jízdy. Vypadá to, že její úsilí přináší výsledky.

Svěřím se jí, že o víkendu bych chtěla zajet za kamarádkou k Roudnici nad Labem. Zhruba sedmdesátikilometrovou vzdálenost hodlám jet z větší části po dálnicích - je to rychlejší a prý i jednodušší. A tak si to jedeme vyzkoušet. Nejprve na Jižní spojku, posléze na brněnskou autostrádu.

Je všednodenní dopoledne, žádný extra provoz, jak by konstatoval zkušený řidič. Já mám pocit, že je tam aut až moc. Najíždím pomalu, za což hned dostanu vyčiněno: "Musíte jet stejně rychle jako ta ostatní auta, jinak jim budete překážet." Vytáhnu to na sedmdesát a zdráhám se ručičku na tachometru dále obtěžovat. Sundávám nohu z plynu, mám pocit, že auta přede mnou už jsou příliš blízko.

Vybavuji si poučku o zachovávání prostoru pro jeden kamion. "Nezpomalovat!" ozývá se vedle mě a když neposlouchám, přimáčkne mi učitelka pravou nohu na pedál, až je úplně na zemi. "A pětku si tam dejte…" Ze stotřicetikilometrové rychlosti se mi poněkud motá hlava a dýchání mi opět vynechává. Jak jsem z města zvyklá zběsile zatáčet, při přejíždění z jednoho pruhu do druhého kroutím volantem prudčeji než je záhodno.

Auto cuká, o nějaké plynulosti a ladnosti nemůže být moc řeč. "Budeme vyjíždět příštím exitem," dozvídám se a trochu se mi uleví. Vjíždím do odbočovacího pruhu, v zrcátku sleduji bílé naleštěné auto, vypadá to, že má stejnou cestu. Ale ne… "Co to proboha dělá?" ptám se. "Snaží se vás předjíždět zprava," zní naprosto klidná odpověď. Chápu, že řidiči nezáleží na tom bouráku, neb má doma ještě tři podobné, ale život má přece jen jeden! Měl štěstí, že jsem si ho všimla…

Vyjedeme z dálnice a já se netěším na cestu zpět. Provoz směrem do Prahy je hustší, auta přejíždějí z pruhu do pruhu, pokouším se o totéž, ale v tu ránu mi učitelka zadupne brzdu. Někdo se snažil vejít do nevelké proluky mezi mnou a autem před námi. Byl tak rychlý, že jsem nestihla nic jiného, než se pořádně leknout. Instruktorka se na mě dívá vyčítavě až do chvíle, kdy přijíždíme do Prahy a dá se opět jet souběžně.

Už se nemusím stresovat, průjezd městem je brnkačka, mám pocit, že v padesátce to auto skoro stojí, takže už ho mám zase "v ruce".

Původně mě učitelka chtěla touto hodinou propustit, ale moje počínání na dálnici ji moc nepřesvědčilo, potřebuji prý ještě trénovat. A na návštěvu mám prý jet radši po malých silničkách. Je to sice dál, ale za to mám větší šanci dojet v pořádku. A tak to o víkendu také dopadlo. 

Až po osmi kondičních jízdách hlavním městem konečně tu propustku dostávám. Prý už si na silnici poradím sama. Abych to dokázala, vyrážíme o víkendu do Zábřeha na Moravě. Přes dvě stě kilometrů za volantem. Provoz je velký, ven vyrazil kde kdo.

V noze mám křeč, jak ji stále přendavám z brzdy na plyn a naopak. Největší problém mi dělají zatáčky-vracečky šplhající do kopců a takové, které se posléze kroutí dolů. Ty jsme totiž v Praze natrénovat nemohly.

Nikdy jsem si toho moc nevšímala, ale teď zjišťuji, že autoškolu by si mělo zopakovat víc řidičů, nejen já, někteří jezdí… divně. Předjíždějí, aniž by viděli do zatáčky, v obci mě "berou" osmdesátkou, otáčejí se na místech, kde blokují koho můžou, o nějakých doporučených odstupech asi nikdy neslyšeli, to by se mi tak nemohli lepit na kufr, blinkry používá jen polovina z nich…

Kdyby je tak viděla moje učitelka! Už ji slyším: Jak to jedeš, člověče, měl bys vrátit řidičák! Já ho nevrátím, jen ho už teď skutečně musím začít používat.





Nejčtenější

Ferdinand Porsche se svým zkušebním, nejúspěšnějším vozem Volkswagen Brouk
Vychází kniha o Porscheho začátcích pod hákovým křížem

Pro Ferdinanda Porscheho bylo bodem zvratu setkání s Adolfem Hitlerem. Po špatných obchodech byl automobilový inženýr značně zadlužený, když v květnu roku 1933...  celý článek

Tatra 600 Tatraplan
První prototypy Tatraplanu byly fiaskem. Musel pomoci vězněný Ledwinka

První poválečný aerodynamický osobní automobil z Kopřivnice se měl jmenovat Autoplan. Za jeho úspěšným dotažením do stavu vhodného pro sériovou výrobu stál i...  celý článek

Kdo peče s kým a kdo koho vlastní v automobilovém průmyslu?
Kdo komu patří: přehledný průvodce automobilkami

Letošní prodej Opelu společnosti PSA opět změnil situaci na poli automobilových koncernů a aliancí. Kdo peče s kým? A kdo koho vlastní? Připravili jsme velký...  celý článek

Test zimních pneumatik pro SUV
Suverenita SUV je v zimě zrádná. Pohon všech kol zimní gumy nenahradí

„Kvalitní zimní pneumatiky jsou bezpodmínečně nutné i u pohonu všech kol,“ varují odborníci, kteří otestovali pláště pro velká SUV v rozměru 235/55 R 17. Ty...  celý článek

Opel Insignia první generace
Ojetý Opel Insignia boduje cenou. Minusem je prostor a kila

Insignia na trhu s ojetými automobily prodejní rekordy netrhá. To se přirozeně projevuje na cenách vozů. Jako ojetina tak přijde levněji i o desítky tisíc ve...  celý článek

Další z rubriky

Pražská taxikářka Kateřina Šenkeříková
Ženy za volantem: Milí řidiči, chceme vám říct...

Jedenadevadesátiletá královna Alžběta II. celý život jezdí autem, aniž by měla řidičák, Eliška Junková by strčila spoustu mužů za volantem do kapsy, první...  celý článek

Řidič, volant, řízení
Jezdíte v autě, nebo latríně? Ukliďte si i klimatizaci

Čas prosezený v autě už pomalu konkuruje tomu strávenému v obývacím pokoji na gauči. Za volantem tráví většina řidičů takovou dobu, že na čtyřech kolech jedí,...  celý článek

Partisan One
Autofotka týdne: Nejdrsnější offroad Partisan je jako z české stavebnice

Pár dobrých věcí naše země v pupku Evropy světu přeci jen dala, jednou z nich je stavebnice Merkur. Juri Postnikov si s ní určitě musel hrát, jinak by ho...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.