Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: Iveta Lhotská

Kupujete ojetinu? Nenechte se napálit, odhalte finty bazaristů

  • 170
Mizerný technický stav aut vládne autobazarům, tvrdí odborníci. Zákazník je v očích bazaru především zdroj obživy, a tak mu koupi seberizikovější rachotiny rozhodně nebude rozmlouvat. Na co si dát pozor? Rada první: Rozhodně s sebou přiveďte nezávislého odborníka.

Velké bazary často nabízejí k prodeji několik stovek automobilů na jedné ploše. Odborníci doporučují vyhnout se cenové kategorii do osmdesáti tisíc korun. Ze stovky nabízených vozů podle jejich odhadů jsou v pořádku maximálně dva, tři automobily.

Navíc většina nabízených vozů v této cenové relaci nevyhovuje udávanému technickému stavu a při získávání "technické" pracovník STK díky domluvě s autobazarem často přivře obě oči.

V cenové kategorii do 150 tisíc korun je situace o malinko lepší. Přesto stále platí, že většina zákazníků se zajímá především o vnější vzhled automobilu a často o výběru automobilu rozhodují ženy, manželky..., pro které je často nejzásadnějším parametrem výběru barva.

I mezi dražšími vozy v hodnotě nad 250 tisíc najdete dost vozů, které toho mají za sebou víc než je zdrávo. I v tomto případě tedy platí, že k dobrému výběru je potřeba dostatek času, koupi neuspěchat a přizvat si vlastního technika, který vozům rozumí a držet se základních pravidel.

1. Nenechte na sebe tlačit
Prodejci se snaží vůz prodat za každou cenu a používají k tomu řadu metod. Jednou z nich je psychologický nátlak. Pokud o vybraný vůz projevíte zájem, s rozhodnutím o koupi nespěchejte a dobře si pořízení vozu promyslete. V běžné praxi totiž velmi často narazíme na vůz, který stojí v bazaru dva, tři měsíce, ale prodejce se zákazníkovi snaží namluvit, že před chvílí projevil o vůz zájem jiný zákazník, a že vybraný vůz je prostě "horké" zboží.

Často tvrdí, že vybraný vůz si večer přijde prohlédnout další kupec. Tímto se prodejce snaží zájemce dotlačit k složení rezervační zálohy (často 1000 Kč/den) za doprovodu chvalozpěvů.

Ve většině případů zákazníci bez protestu souhlasí s nevratnou zálohou, která se odečítá z pořizovací ceny vozu. Když už chcete zálohu na auto složit, trvejte na tom, aby byla vratná.

V některých autobazarech si dokonce označují auta barevnou stupnicí na předním skle. Například zelená znamená, že se jedná o nový přírůstek, oranžová "ležák" a červená barva značí, že vůz nebyl v pořádku a je již opraven (měněna součástka, díl) a v neposlední řadě, že stojí "na place" hodně dlouho.

2. Vyžádejte si protokol o technickém stavu
Při výkupu vozidel pracovníci autobazarů vyplňují u každého přijímaného vozu protokol o technickém stavu automobilu. Protokol je sestaven tak, aby vyhovoval po všech stránkách potřebám autobazaru. Což znamená, že například opotřebení různých částí vozidel není značeno klasickou stupnicí od jedničky do pětky, ale je položena pouze otázka, zda příslušný díl je opotřeben nebo ne. V praxi to znamená zaškrtávání slov opotřebeno (ano – ne). Přijímací technik většinou u všech aut a všech součástí vozu zaškrtává ano (opotřebeno). 

Autobazar se tímto protokolem o technickém stavu vozidla bez vyžádání kupujícího rozhodně nechlubí. Zákazníků, kteří si tento dokument vyžádají, je též pouze zlomek.

3. Na nákup s technikem
Při nákupu dražší ojetiny je zvykem u dobře oblečených klientů zvedat při prohlídce podvozku plošinu pouze do výšky pasu. Je to prý zaručená metoda, při které kupující příliš nezkoumá podvozkovou část vozu a nebo se pod vůz zrovna nehrne.

S výmluvou, že je plošina rozbitá a výše to nejde se podle zkušeností bazaristů spokojí většina kupujících. Právě zde platí, že na nákup je dobré jít s vlastním technikem, který vozům rozumí a není nikterak propojen s autobazarem. Ten důkladně prozkoumá podvozkové části a rozhodně si nenechá namluvit, že zvedací plošina je rozbitá.

4. Zkušební jízda
Zaměstnanci autobazaru mají předem určené trasy zkušebních jízd. Celkově mohou volit ze třech různě dlouhých okruhů. Zkraje se kupujícím nabízí nejkratší možný okruh, vedený po nenáročných komunikacích s hladkým povrchem.

Pokud klient není s délkou a povahou trasy spokojen (což se podle zkušeností nestává často) jede se tzv. prostřední trasa. Pokud ani ta nestačí a klient projevuje o vůz dostatečný zájem, je mu nabídnuta s velkou nechutí trasa C, která zahrnuje například i dálniční úsek.

Na zkušební jízdě nesmíte opomenout pomalé rozjezdy, kdy nesmí během akcelerace a zvyšujících se otáček dojít k žádnému škubání. Také nesmí při sešlápnutí plynu z výfuku vycházet kouř (ať už bílý, modrý nebo černý).

Na rovném úseku musí vůz držet přímý směr, to samé platí o brždění (vůz nesmí táhnout do stran). Správně by měly zapadat i jednotlivé rychlostní stupně a neměl by se při řazení ozývat žádný nežádoucí zvuk. Pokud sebou máte technika nechte ho během zkušební jízdy řídit.

5. O ceně se nebojte smlouvat
Cílem autobazaru je levně nakupit a draze prodat. A to celé uskutečnit pokud možno v co nejkratším časovém úseku. Proto se vyplatí o ceně smlouvat a být stejně nekompromisní jako prodejce. Většinou vyjdete ze souboje vítězně a zbude vám třeba na pojištění.

6. Volte hotovost před finančními produkty
Při koupi vozidla a podpisu smlouvy autobazar zákazníkům často nabízí na první pohled výhodné finanční produkty pokrývající pořizovací cenu. Finanční "experti" se budou snažit získat podpis kupujícího co nejrychleji. Pokud si však večer sednete a vše důkladně propočítáte, zjistíte, že jste podepsali velmi nevýhodnou smlouvu a přeplatíte v lepším případě více než polovinu pořizovací ceny zakoupeného automobilu. Proto s podpisem nepospíchejte. Daleko častěji než leasing levných ojetin se totiž vyplatí bankovní úvěr.