Kvůli vrzání se majitel nového auta chce soudit

Koupil si luxusní superb. Všechna jeho předchozí auta byly škodovky. Těšil se na vůz jako malý kluk. Dneska ho proklíná. Proklíná celou automobilku i její autorizované servisy. A to vše pro zdánlivě nenápadné praskání, klepání či lupání kdesi v přístrojové desce. Snad se proto bude i soudit.

"Hrozně jsem se na superb těšil," říká Zdeněk Pecháček z Bruntálu. Naskytla se mu totiž příležitost koupit vůz, který krátce sloužil údajně jako předváděcí vzorek kdesi v západní Evropě. Superb nebyl tak úplně nový a pan Pecháček na něj dostal slevu zhruba 350 000 korun. Měl z auta radost.

Tajemné zvuky

Starosti přišly záhy: když svůj nový vůz, do kterého si u prodejce ještě nechal nainstalovat alarm, odvážel z Mladé Boleslavi do Bruntálu, začala ho zlobit elektroinstalace. "Tak jsem to reklamoval. Uznali to a opravili," říká majitel. Už při odjezdu ze záručního servisu si všiml, že v palubní desce něco klepe nebo rachotí. "Připadal jsem si jak ve staré kraksně a styděl jsem se," napsal Zdeněk Pecháček vedení automobilky, už po několika pokusech tyto pazvuky reklamovat.

Turné po opravnách

Škoda Superb strávila v různých dílnách podstatnou část svého technického života. Jedni mechanici spoje plastů uvnitř palubní desky čímsi mazali, jiní naopak čistili. Pan Pecháček tvrdí, že výsledek byl vždy tentýž: žádný. Škodovka se ústy svého mluvčího Evžena Krauskopfa brání: "Servisní prohlídky ani zkušební jízdy uskutečněné v běžných provozních podmínkách reklamovaný projev nepotvrdily a byl konstatován dobrý technický stav, který odpovídá danému typu vozu, jeho stáří a počtu najetých kilometrů."

Snaha továrny

Na obranu automobilky je třeba uvést, že vyslala své lidi, aby auto prohlédli, pak aby s

Soudní znalec: Subjektivní závady jsou ty nejhorší

Velmi nerad se soudní znalec Oldřich Očenášek pouští do případů automobilových závad, které nejdou dost dobře změřit nebo jinak technicky ohodnotit.

Kdyby za vámi přišel někdo, že mu klepe v palubní desce, vzal byste to?

Ze zásady už téměř ne. Jakmile je to jenom na pocitu, subjektivním zkoumání, tak to jsou skoro neřešitelné posudky.

Jiné závady bývají jasnější?

Pokud je šance závadu nějak změřit, technicky popsat, za svým zjištění si vždy stojím a u soudu ho obhájím.

A klepání nebo vrzání takový případ není?

Jak chcete rozhodnout, co je přijatelná míra toho kterého hluku, zvuku, ale co už je moc? Obecně je třeba stanoveno, jaká může být hlučnost v kokpitu. Když tuto míru to které nepříjemné klepání nebo vrzání nepřekročí, pak je úspěchu blíž výrobce. Jinak řečeno: nelze to označit za závadu.

Kdyby do toho zhrzený majitel postiženého auta přesto chtěl jít a posudek vám zadal, kolik by to stálo?

Mezi pěti a dvaceti tisíci korunami a bylo by to hotovo nejdřív do dvou týdnů.

majitelem sjednali dohodu. Kvůli obnovení důvěry ke značce sami přijali automobil do dílen, nabízeli srovnávací zkušební jízdy v jiných vozech… Výsledkem je trpkost na obou stranách. "Já už vlastně nevím, jestli se chci soudit, jestli chci raději jiné auto, peníze zpět nebo jenom opravu a omluvu," říká Zdeněk Pecháček.

Právník by to bral

"Jsme přesvědčeni, že ze strany Škody Auto nedošlo k žádnému pochybení," tvrdí mluvčí firmy Evžen Krauskopf. "Žalovat se dá cokoliv," usmívá se povzbudivě a optimisticky nad případem Michal Dlabola, advokát specializovaný na vše kolem aut.

Konstatuje zároveň, že nelze - jak by si to pan Pecháček přál žalovat automobilku, nýbrž prodejce. A navíc jediné, co přichází v úvahu, je dodatečná sleva. Jenomže jak se domáhat slevy u již zlevněného auta, navíc tam, kde reklamovaná závada vznikla podle tvrzení žalující strany během odstraňování jiné reklamované závady? Konečné slovo o tom, jak nadějná by byla Pecháčkova žaloba před soudem, by podle Dlaboly měl dát odborný posudek soudního znalce.

Odnášejí to děti

Dnes Zdeněk Pecháček prožívá rozpolcení: s velkou láskou a potěšením ručně myje a leští lak svého vozu a přitom myslí neustále na to, že kdykoliv sedne za volant, bude napínat uši, aby znova stopoval záhadné zlořečené vrzání, lupání, drnčení… "Rodina se na mě kvůli tomu zlobí. Když jedeme, jsem kvůli tomu podrážděný a na děti třeba i křičím," říká pan Pecháček.