Ferrari F40, Enzo Ferrari, LaFerrari, zní to hezky. Tato auta ze sebe umí udělat legendy už svým jménem ještě před představením. A svým slibům pak dostojí. Jsou obdivovaná, krásná, strašidelně rychlá. A také drahá a vzácná. Vždyť to nové ferrari bude stát přes milion eur.
A stejně by za ně miliardáři maranellským utrhali ruce. Je to největší hvězda ženevského autosalonu. A možná i posledních několika ročníků. Ferraristé na něj čekali jedenáct let. Vznikne jich jen 499, ale už teď mají více než dvojnásobek poptávek.
A nakonec ho pojmenovali nejjednodušeji, jak to šlo: LaFerrari, tedy "prostě ferrari" nebo "to ferrari". Slůvko "la" je italský určitý člen. Když se vás zeptají, co řídíte, odpovíte "la ferrari". Stručně, jasně. Každému je jasné, že máte něco výjimečného. Zkoumat, jaký je to model, je podružné. V případě toho nejnovějšího je zbytečné cokoliv dodávat, myslí si v Maranellu.
"Chtěli jsme ho pojmenovat LaFerrari, protože je vyjádřením nejvyšších schopností naší firmy," vysvětluje Luca di Montezemolo, šéf Ferrari.
Značka zdůrazňuje, že vývoj nového modelu, který stojí na vrcholu její modelové řady, byl příležitostí osahat si technologie, které časem dostanou i ostatní ferrari. Hlavně hybridní (termicko-elektrický) pohon HY-Kers. Ten v LaFerrari pracuje tak, že neumí pohánět auto jen elektromotorem. Ferrari však vysvětluje, že je to naschvál, protože by se to nehodilo k naturelu jejich supermodelu. Systém však jízdu jen na elektřinu umožňuje, v dalších modelech tedy bude i čistě elektrický mód.
LaFerrari je také první model značky, jehož systémy ovládající různé jízdní režimy ovládají i prvky aktivní aerodynamiky (přenastavuje se profil difuzorů nebo sklon zadního křídla).
Na vývoji se podíleli jezdci Scuderie Ferrari ve Formuli 1 Fernando Alonso a Felipe Massa. Design nemá na svědomí u Ferrari obvyklý Pininfarina, ale samo Centro Stile automobilky vedené Flaviem Manzonim. Samozřejmě, do tvarování karoserie mluvili hlavně odborníci na aerodynamiku, kteří mají přímo v Maranellu moderní větrný tunel.
V systému HY-KERS pracuje atmosferický dvanáctiválec a dva elektromotory. Vzadu uložený V12 objemu 6262 cm³ má výkon 800 koní při 9250 ot./min. Elektromotor má dalších 120 kW (163 koní). LaFerrari tedy uvádí maximální výkon 963 koní. Elektrický a spalovací motor si pomáhají při akceleraci, v nízkých otáčkách dodává newtonmetry na zadní kola elekromotor, ve vysokých zase dvanáctiválec. Ferrari udává celkový točivý moment 900 Nm.
V systému jsou dva elektromotory od Magneti Marelli: jeden posílá sílu na zadní kola, druhý pohání pomocné systémy. Živí je šedesát kilogramů baterií uložených v podlaze. Hmotnost je rozložena mezi nápravy téměř rovnoměrně. Zadní náprava nese 59 procent hmotnosti.
Baterie se dobíjejí rekuperací při brzdění. HY-Kers není na palubě jen ke zlosti milovníků puristických sporťáků, ale také pomáhá pilotovi. Například v zatáčkách, ve kterých se nejede pod plynem, drží dvanáctiválec v otáčkách, aby měl dost síly na výjezdu.
Převodovka je dvouspojková sedmistupňová. Brzdy, jak už je u ferrari posledních let zvykem, jsou karbokeramické a podvozek nesou magnetoreologické tlumiče. Přední pirellky mají rozměr 265/30-19, zadní 345/30-20.
Základní rozměry: délka 4702 mm, šířka 1992 mm, výška 1116 mm a rozvor 2650 mm.
LaFerrari je už teď mezi automobilovými ikonami tohoto desetiletí. A to teprve odhodilo plachtu na ženevském autosalonu. Ty výkony za to stojí: z nuly na stovce pod tři sekundy, z nuly na dvoustovce pod sedm sekund, a z nuly na třístovce za patnáct sekund.
I na továrním okruhu ve Fioranu LaFerrari dokázalo, že je nejrychlejším ferrari všech dob, které může na silnici. Kvůli LaFerrari má smysl do vážit do Ženevy tisícikilometrovou cestu.
