Co má tenhle americký neotesanec společného se značkou italských elegantních aut ví asi jenom šéf Fiatu a Chrysleru Sergio Marchionne, který tohle manželství Chrysleru s Lancií nařídil. Na druhou stranu, kdo hledá houpavý pohodlný koráb pro nedravou jízdu, může jít vlastně najisto. Za slušnou cenu dostane vše, co potřebuje.
Lancia Thema alias Chrysler 300C
Po dealerstvích Lancie musí stoprocentně obcházet strašidlo. Jestli existuje posmrtný život, musí stratégy značky chodit každou noc zlobit duch Vincenza Lancii.
Thema: auto pro gurmányPůvodní hranatou themu měl v garáži začátkem devadesátých let i Václav Havel. To byl dravý skvěle jezdící sedan. To byly taky doby, kdy si konstruktéři ještě měli chuť hrát a šéfové jim to byli ochotni financovat. Jen tak se pod kapotu původní Themy 8.32 mohl dostat osmiválec od ferrari a pohánět její přední kola. |
Značka, která dala světu samonosnou karoserii, mezi prvními uvedla do sériové výroby auto s pohonem předních kol, a šila u nejlepších italských karosářů, teď musí strpět novou themu.
Americký Chrysler 300C, který vypadal jako služebák mafie, v novém provedení 300 (už bez "C" ve jménu) tak dostal italské jméno. Tohle auto trochu té kmotrovské důstojnosti má, rozhodně si ho s žádným jiným nespletete.
Ladnost a elegance mamuta
Jenže lancie, to byly elegantní sochy na kolech. Mondénní elegance, šmrncovní styl... To všechno nová thema postrádá. Má svou humpoláckou přezdobenost s nádechem retra a ohromí hlavně impozantními mírami. Mezi mamutími SUVčky se s pěti metry délky a třemi metry rozvoru aspoň nemusíte bát, že vás hummer s telefonistou za volantem přehlédne a převálcuje.
Kdo zná dřívější produkci Lancie, obtížně se s těžkopádným designem themy smiřuje. Kdo o autech moc neví a design ho nezajímá, tohle řešit nemusí. Když jsme dělali anketu mezi známými, polovině se obří lancia líbila, polovině ne.
Silnicí se hrne ladně, jenže to není lehkost a elegance. Připomíná to spíš odbržděnou mašinu. Kila za volantem cítíte a vidíte je i malým sklem, před kterým je mohutná kapota.
Thema prostě ráda klidnou ladnou jízdu a může být i docela rychlá. Tahle americká lancia je tak hlavně parádně pohodlná. Důstojnou plavnost, s kterou se přenáší přes drobné nerovnosti, ale naruší první propadlý kanál nebo dlažební kostky. Na těch se ozve rána a výrazné zhoupnutí, možná by stačilo přezout themu z těch obrovitánských dvacetipalcových ráfků na menší osmnáctky s gumami s vyšším profilovým číslem a ještě ušetříte devět tisíc z ceny. Jenže na nich zase obrovský mohutný koráb vypadá divně.
Za kormidlem s hodně otáčkami mezi rejdy zažijete přesný opak pocitu obratnosti. Tohle auto je na relaxovanou ladnou jízdu. S tou mohutností se řidič musí sžít. Řízení cit nepobralo, ale nakonec zjistíte, že se zatáčka svižněji projet dá.
Na manévrování v úzkých uličkách italských měst to s themou ale rozhodně není. Nepřispěje tomu ani dlouahatánský převod řízení. Ta efektní kola neusnadní ani manévrování na centimetry, to pak musíte třeba při parkování a manévrech na místě za volant dost vzít.
Thema je první zadokolka Lancie po dlouhých letech. Podvozek vychází ze starších mercedesů. Kola zadní nápravy nemají moc trakce (na sníh se radši nepouštějte), takže buďte opatrní na plynovém pedálu, aby vás zadek někde nechtěl předhonit. Je to prostě zadokolka ze staré klasické školy.
Stylový obývák
Vnitřek vypadá o mnoho líp než zevnějšek. Tady se přeci jen italský cit pro jemnost, rafinovanost a eleganci stačil projevit: dvoubarevné kožené čalounění interiéru, světlost, pohodlí. Okouzlí i dokonalým odhlučněním. Kabina je ale na obrovitánskou limuzínu, ve které má řidič vozit pana ředitele vzadu, docela malá. Hlavně na zadních sedadlech je místa méně, než čekáte.
Cítíte se tu jako v designovém interiéru, jednoduché tvary připomínají spíš obývák. Není to jako v německých limuzínách typické řidičské prostředí zaměřené na vrcholové výkony. Odvětrávaná a vyhřívaná sedadla (topení je i v těch zadních) má thema taky, dokonce skvělý vyhřívaný volant, servomotorky si nastavíte i polohu pedálů. Jenže to nějak neumí dát najevo. Sedačky nemají každý polštář nastavovaný ve všech myslitelných směrech. Jsou to jednoduchá mohutná křesla. Rozhodně nehrají na sportovnost.
Stejné je to s výbavou zaměřenou na řidiče. I do themy dostanete adaptivní tempomat udržující odstup od předjedoucího auta nebo hlídače střežící mrtvé úhly zrcátek. Jenže to nedává tak okázale najevo. Při pohledu na jednoduchý středový panel s ovladači klimatizace jako z rodinného hatchbacku to ani nečekáte.
Lancia Thema v číslechverze 3,0L V6 CRD (240 k)
|
V kůží potažené přístrojovce je zasazený velký dotykový displej multimediálního centra. Grafika sice nepůsobí nejmoderněji, ale je přehledná, i když ne z nejrychlejších. Jen počítejte, že dotykový displej ovládat poslepu nezvládnete, to je už bolest všech dotykáčů. A to je v menu ukryto třeba i ovládání některých dalších funkcí.
Síla nafťáku
Třílitrový turbodiesel je asi nejtypičtější volbou do auta této kategorie u Evropanů. Agregát od italského specialisty na diesely VM Motori dostal novou generaci commonrailového vstřikování Multijet, který se k charakteru dvoutunového auta výborně hodí, a to i zvukově. Když se ohřeje, už o něm moc vědět nebudete, a když ano, bude se vám to temné dunění líbit.
Při dálničních 140 kilometrech jsme s ním v Německu pluli s otáčkami lehce se otírajícími přes dva tisíce - to je nic. Když lehce přišlápnete pedál k podlaze, při 160 máte 2,5 tisíce, při 180 km/h tři tisíce. Naopak, když jen tak křižujete okresky se stovkou na tachometru, motor relaxuje někde těsně nad volnoběhem, kolem 1 500 otáček, a ani neví, že jede. Je to typický nízkootáčkový motor, nad tři tisíce nemá smyl ho vytáčet. Jeho 236 koní má v těch nízkých a středních neskutečný tah a točivý moment 550 Nm nabídne kdykoli jej potřebujete, však taky byl původně stavěn pro těžšího Grand Cherokeeho.
Dobrá zpráva je, že ani při docela rychlé jízdě, jakou jsme v Německu absolvovali, vás lancia nesežere. Celkovou spotřebu jsme měli lehce přes 9 litrů nafty, čistě na dálnici se dostanete i k osmi.
Sport? Ne!
Turbodiesel - k mání je i slabší 190koňová verze třílitru - prozatím spolupracuje pouze s pětistupňovým automatem, který pamatuje partnerství Chrysleru s Daimlerem. Řadí zcela hladce a neznatelně, k charakteru toho rozvážného amerického yankeeho se tak nějak hodí. Sportování od ni nečekejte, tragédie to ale rozhodně taky není. Svět je jen dnes někde jinde. A hlavně, na spadnutí je uvedení verze s pohonem všech kol, která přinese do themy nový osmistupňový automat, Který už dostává benzinové provedení themy s šestiválcem.
Přestavba chryslera na lancii nebyla levná - podle automobilky stála metamorfóza přes miliardu dolarů. Neskutečná částka se ale docela vyplatila. Jestli se vyplatí i obchodně, je ovšem ve hvězdách.
Tenhle "řízek z jú-es-ej" bude prostě mezi italskými auty vždycky jako slon v porcelánu. Těch "mafiánských" korábů s úzkými průzory místo oken se po našich silnicích hrne vcelku dost a ojetou chrysleří třístovku dnes koupíte za dvě stě tisíc. Jenže kdo chce "ameriku", chce ji i s americkým jménem. A milovník italských aut si ji nekoupí. Nová thema jim musí chutnat jako těstoviny s kečupem.
