„Bylo to civilní auto natřené šedomodrou barvou francouzské armády. Na podzim roku 1918 ho používalo naše velení střelecké brigády. Češi si ho ještě za čelním sklem označili lvíčkem,“ popisuje Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské (ČsOL).
V Česku tradici od letošního roku připomene stejný model. ČsOL auto vyrobené také v roce 1917 získala do svých sbírek ve Skotsku.
Byť se Fordu T, přezdívaného plechová Líza, vyrobilo přes 15 milionů – více než téměř kteréhokoliv jiného modelu po celé století – sehnat ho nebylo vůbec jednoduché.
Třeba na obrovském britském trhu s veterány byly k mání pouze tři. Spolek vůz koupil od sběratele, který si auto přivezl do Velké Británie z USA a na severu Skotska ho nechal zrenovovat.
„Ale pak zjistil, že není schopen auto natočit, protože nemá elektrický startér. Sběratel byl poměrně starý a zkrátka už neměl takovou fyzickou sílu, aby ho dokázal nastartovat,“ vysvětluje Charfreitag.
Mezi desítkou zájemců si nakonec vybral právě Čechy. Fascinovalo ho, že jeho veterán neskončí v garáži, ale bude sloužit muzeu legionářů při různých veřejných akcích.
I kvůli tomu ani nevyšrouboval cenu. V podstatě sponzoroval renovaci a auto prodal za nákupní hodnotu „vraku“. Plechová Líza tak stála jen 360 tisíc korun.
Nicméně tento model, spjatý se zárodky naší armády, zůstane černý a nedostane dobový šedomodrý lak. Ostatně u fordky se ve vtipu říkávalo, že si kupec může objednat jakoukoliv barvu, pokud je černá. Ta totiž zasychala rychleji a v automobilce tak byli schopni vyrobit víc aut.
„Doplnili jsme lvíčka, stačí polepky a armádní čísla a auto lidem při akcích ČsOL ukážeme,“ doplňuje Charfreitag.
Legendární Ford T. Stejný model auta sloužil i ve výcvikovém táboře u New Yorku, kde v roce 1918 cvičili českoslovenští emigranti.
