Jste velký fanoušek automobilů. Kolik jste jich dodnes vlastnil?
Řekl bych tak šestnáct sedmnáct.
Pojďme, zkusíme malý test. Řeknu jméno klubu, v němž jste hrál, a vy si zkusíte vybavit automobil, ve kterém jste tehdy jezdil. Svoji kariéru profesionálního fotbalisty jste zahájil v roce 1991 na severu Moravy v mužstvu Baníku Ostrava…
Tam jsem si koupil svoje úplně první auto. Dodnes si na ně velmi dobře pamatuji. Byla to Škoda Favorit, model Silver Line.
V roce 1995 jste se převlékl do rudého trička Sparty Praha…
Zpočátku jsem jezdil s červeným Opelem Calibra. Dalším v řadě byl Peugeot 405. Pak jsem měl taky nějaké sporťáky a americká auta. Třeba značku Dodge a Chryslera LeBaron.
O tři roky později následoval váš přesun na Apeninský poloostrov a tam čekal hvězdami nabitý tým AC Fiorentina…
Tak v Itálii jsem jezdil s Porsche 993 4S a taky jsem si koupil svoje první ferrari, byl to Spider 355. Mám ho pořád, nechtěl jsem ho prodat.
Dnes jste na britských ostrovech a hrajete už dva roky za londýnský West Ham United. Čím jezdíte na stadion tady?
Převážně s modrým Ferrari Maranello 575. Potom mám ještě Mercedes-Benz CL 55 a žena má džíp Mercedes. Jo, abych nezapomněl, od klubu jsem dostal k dispozici bavoráka.
Bývají podobná auta někdy součástí smlouvy profesionálního fotbalisty?
Ferrari či porsche by vám nikdo do smlouvy nedal.
Vzpomínám si však, že když hrál Tomáš Skuhravý za FC Janov a leželo mu u nohou celé město, tak mu předseda klubu vyplnil vše, co mu na očích viděl. A obstaral mu i ty sportovní automobily.
To je pravda, jenže Tomáš byl ve své době opravdu supertřída.
Když už jste vystřídal tolik aut, to musí být opravdová vášeň. Něco jako u Pavla Nedvěda sbírání hodinek či u Ivana Lendla sbírání plakátů Alfonse Muchy?
Asi jo. Jsem do aut opravdu blázen.
Kde se to ve vás vzalo?
Já nevím. Sportovní auta si nekupuji proto, abych se s nimi někde předváděl. Tuhle potřebu vůbec nemám. A nikdy jsem podobnými pocity netrpěl.
Tak proč tedy?
Asi jsem v určité chvíli zjistil, že je potřebuji ke svému životu. Možná to spousta lidí nepochopí, ale mě ty chvilky strávené za volantem vždycky tak nějak uklidní. Vím, že mě moje auto nikdy nezklame.
Takže třeba po prohraném zápase, nebo když se do vás novináři opřou jako předloni po vašem vyloučení v zápase s Belgií, usedáte za volant a vyjíždíte za město?
Přesně tak. Když jsou špatné chvilky, když přijde slabost, tak si do něho sednu a zapomenu na všechno. Absolutně se v něm uvolním. Vyjedu za Londýn a za chvíli je mi prima.
Jak jezdíte? Pokud bych vycházel z vašeho herního stylu, tak bych řekl, že asi hodně rychle, agresivně...
Záleží na náladě. Někdy jezdím pomalu, no a někdy rychle.
Ve vašem ferrari je levostranné řízení. Máte s jízdou v Anglii velké problémy?
Ale vůbec ne! Dost jsem se toho bál, ale je to v pohodě. Skoro si někdy paradoxně říkám, že mám oproti ostatním výhodu. Opravdu, neměl jsem na silnici zatím žádný problém. Přeci jen už mám s řízením automobilů po těch letech nějaké zkušenosti.
Sportovní automobily jsou extrémně drahé a říká se, že automobil je ta nejhorší možná investice. Když platíte astronomické částky za vozy předních světových výrobců, neříkáte si někdy, nepřeháním to, neměl bych ty peníze raději investovat jiným způsobem?
Uznávám, že ty vozy stojí hromadu peněz. A může to svým způsobem vypadat i jako rozmar. Dáte spoustu peněz a nikdy se vám nevrátí. Ale jak říkám, já mám tyhle automobily pro svůj život. Bez nich bych někdy nemohl existovat. Pomáhají mi přežít ty nejhorší chvilky.
Řekl bych tak šestnáct sedmnáct.
Pojďme, zkusíme malý test. Řeknu jméno klubu, v němž jste hrál, a vy si zkusíte vybavit automobil, ve kterém jste tehdy jezdil. Svoji kariéru profesionálního fotbalisty jste zahájil v roce 1991 na severu Moravy v mužstvu Baníku Ostrava…
Tam jsem si koupil svoje úplně první auto. Dodnes si na ně velmi dobře pamatuji. Byla to Škoda Favorit, model Silver Line.
V roce 1995 jste se převlékl do rudého trička Sparty Praha…
Zpočátku jsem jezdil s červeným Opelem Calibra. Dalším v řadě byl Peugeot 405. Pak jsem měl taky nějaké sporťáky a americká auta. Třeba značku Dodge a Chryslera LeBaron.
O tři roky později následoval váš přesun na Apeninský poloostrov a tam čekal hvězdami nabitý tým AC Fiorentina…
Tak v Itálii jsem jezdil s Porsche 993 4S a taky jsem si koupil svoje první ferrari, byl to Spider 355. Mám ho pořád, nechtěl jsem ho prodat.
Dnes jste na britských ostrovech a hrajete už dva roky za londýnský West Ham United. Čím jezdíte na stadion tady?
Převážně s modrým Ferrari Maranello 575. Potom mám ještě Mercedes-Benz CL 55 a žena má džíp Mercedes. Jo, abych nezapomněl, od klubu jsem dostal k dispozici bavoráka.
Bývají podobná auta někdy součástí smlouvy profesionálního fotbalisty?
Ferrari či porsche by vám nikdo do smlouvy nedal.
Vzpomínám si však, že když hrál Tomáš Skuhravý za FC Janov a leželo mu u nohou celé město, tak mu předseda klubu vyplnil vše, co mu na očích viděl. A obstaral mu i ty sportovní automobily.
To je pravda, jenže Tomáš byl ve své době opravdu supertřída.
Když už jste vystřídal tolik aut, to musí být opravdová vášeň. Něco jako u Pavla Nedvěda sbírání hodinek či u Ivana Lendla sbírání plakátů Alfonse Muchy?
Asi jo. Jsem do aut opravdu blázen.
Kde se to ve vás vzalo?
Já nevím. Sportovní auta si nekupuji proto, abych se s nimi někde předváděl. Tuhle potřebu vůbec nemám. A nikdy jsem podobnými pocity netrpěl.
Tak proč tedy?
Asi jsem v určité chvíli zjistil, že je potřebuji ke svému životu. Možná to spousta lidí nepochopí, ale mě ty chvilky strávené za volantem vždycky tak nějak uklidní. Vím, že mě moje auto nikdy nezklame.
Takže třeba po prohraném zápase, nebo když se do vás novináři opřou jako předloni po vašem vyloučení v zápase s Belgií, usedáte za volant a vyjíždíte za město?
Přesně tak. Když jsou špatné chvilky, když přijde slabost, tak si do něho sednu a zapomenu na všechno. Absolutně se v něm uvolním. Vyjedu za Londýn a za chvíli je mi prima.
Jak jezdíte? Pokud bych vycházel z vašeho herního stylu, tak bych řekl, že asi hodně rychle, agresivně...
Záleží na náladě. Někdy jezdím pomalu, no a někdy rychle.
Ve vašem ferrari je levostranné řízení. Máte s jízdou v Anglii velké problémy?
Ale vůbec ne! Dost jsem se toho bál, ale je to v pohodě. Skoro si někdy paradoxně říkám, že mám oproti ostatním výhodu. Opravdu, neměl jsem na silnici zatím žádný problém. Přeci jen už mám s řízením automobilů po těch letech nějaké zkušenosti.
Sportovní automobily jsou extrémně drahé a říká se, že automobil je ta nejhorší možná investice. Když platíte astronomické částky za vozy předních světových výrobců, neříkáte si někdy, nepřeháním to, neměl bych ty peníze raději investovat jiným způsobem?
Uznávám, že ty vozy stojí hromadu peněz. A může to svým způsobem vypadat i jako rozmar. Dáte spoustu peněz a nikdy se vám nevrátí. Ale jak říkám, já mám tyhle automobily pro svůj život. Bez nich bych někdy nemohl existovat. Pomáhají mi přežít ty nejhorší chvilky.
 Někdo sbírá známky, jiní plakáty, Tomáš Řepka si vydělá na drahé vozy. |
