Každý třetí obyvatel starého kontinentu potřebuje alespoň jednou v životě lékařské ošetření po dopravní nehodě. Toto smutné zjištění plyne z evropských statistik a potvrzuje, že svezení autem je mnohem rizikovější než letecká nebo železniční doprava. Kudy vedou podle názoru odborníků cesty k větší bezpečnosti na tuzemských silnicích?
"Obrovská spousta nehod v Česku souvisí s tím, jak málo si řidiči uvědomují rizika, která skrývá cesta autem," míní Jaroslav Heinrich z brněnského Centra dopravního výzkumu. "Ne každý například ví, že když zahyne při záplavách několik desítek lidí, je to méně, než je mrtvých z nehod na zdejších cestách za pouhý měsíc." Podle názoru Jaroslava Heinricha by měl za dobrý příklad tuzemským motoristům sloužit vývoj v Maďarsku, kde poslední dobou rapidně ubylo nehod. "Maďaři si začínají uvědomovat to, co Západoevropané vědí už dávno: agresivita, vysoká rychlost a válka mezi řidiči a policisty na silnice nepatří. Přestože to ani maďarští šoféři - stejně jako jejich čeští kolegové - ještě před časem nechápali, díky mediální kampani se jejich přístup k dopravě mění," tvrdí Jaroslav Heinrich. A ředitel dopravní policie Zdeněk Bambas upřesňuje hlavní neduhy, které brání větší bezpečnosti na zdejších silnicích: "Řidiči jsou agresivní a neukáznění. Pramení to z jejich přílišné odvahy a malého strachu z postihu." Odborníci se shodují, že existuje určitá skupina řidičů, která se nebojí ničeho. "Ani morální odpovědnosti, protože mají dost peněz, vlivné známé, vyšší poslání nebo neoprávněnou nedotknutelnost," soudí psycholožka Vlasta Rehnová, která působí v pražské pobočce Centra dopravního výzkumu. "V Česku se jezdí víc než v minulosti. Není divu, že přibývá nehod," podotýká zástupce šéfa jihočeské policie Milan Vrábek. "Máme špatné silnice a málo předvídavé řidiče. Za neukázněného považuji například šoféra avie, který na dálnici začne předjíždět ještě pomalejší vozidlo ve chvíli, když se blíží jiná auta povolenou stotřicítkou," říká zaměstnanec ostravské spediční firmy Roman Piňos, absolvent dopravní fakulty. "Mezi řidiči panují obrovské rozdíly ve zkušenostech za volantem. Zatímco řada lidí ročně najede čtyřicet tisíc kilometrů i víc, stále existuje početnější skupina těch, kteří jezdí převážně po jedné trase každý den nebo týden pořád dokola. Když se pak vydají na dovolenou nebo na dušičky, mohou být nebezpeční," domnívá se Jaroslav Heinrich. Dopravní nehodu považují mnozí za nešťastnou náhodu. "Viníci - místo toho, aby si uvědomili své špatné chování - unikají od odpovědnosti. A zbytek společnosti by jim měl dávat víc najevo, že vědomě ohrozili nejen sebe samého, ale i ostatní," pokračuje Vlasta Rehnová. Ta soudí, že lidé by si měli už se získáním řidičského průkazu uvědomit svůj závazek k dodržování určitých pravidel. "Když je nedodrží, jednostranně tím zmíněný závazek vypověděli a řídit by neměli. Možnost řídit auto by neměla automaticky patřit k základním lidským právům," je přesvědčena psycholožka Vlasta Rehnová. Které z řady neduhů obvyklých na tuzemských silnicích by tedy v budoucnu podle oslovených odborníků měly vyřešit zákony? "Stále chybí bodový systém hodnocení řidičů," odpovídá dopravní policista Zdeněk Bambas. Zákon o bodování řidičů se mezi legislativní novinky, které se chystají od příštího ledna, nedostal. "Zapomnělo se i na začínající řidiče, kteří by oprávnění k jízdě měli nejprve dostat na dobu určitou. Plnohodnotný řidičák by dostávali až poté, co by prokázali, že auto zvládají," navazuje Jaroslav Heinrich. Obecně se poukazuje na to, že na silnicích v Česku panují mezi řidiči a policisty nedobré vztahy. Jaké má v této oblasti zkušenosti cizina? "U nás v Kalifornii jsou policisté přísní. Když někdo spáchá přestupek, musí dát ruce na kapotu, policista je zkrátka pánem," říká Američanka Kathy Cliffová, která byla v tuzemsku nedávno na návštěvě. "Když ovšem na druhé straně nejsou obavy na místě, umí policisté ukázat dobrou tvář. Jednou jsem na svatbě musela usednout za volant s alkoholem v krvi, abych s vozem popojela o pár set metrů. Naneštěstí mne zastavila hlídka, ale sotva pochopila, oč se jedná, naopak mne dlouho uklidňovala, že se vlastně nic nestalo." Podobný vztah mezi policií a řidiči - jak potvrzují odborníci - se už podařilo nastolit ve zmiňovaném Maďarsku. "Policie tam vyměnila roli toho, kdo škodí a brzdí, za úlohu pomocníka a ochránce," upřesňuje Jaroslav Heinrich.
"Obrovská spousta nehod v Česku souvisí s tím, jak málo si řidiči uvědomují rizika, která skrývá cesta autem," míní Jaroslav Heinrich z brněnského Centra dopravního výzkumu. "Ne každý například ví, že když zahyne při záplavách několik desítek lidí, je to méně, než je mrtvých z nehod na zdejších cestách za pouhý měsíc." Podle názoru Jaroslava Heinricha by měl za dobrý příklad tuzemským motoristům sloužit vývoj v Maďarsku, kde poslední dobou rapidně ubylo nehod. "Maďaři si začínají uvědomovat to, co Západoevropané vědí už dávno: agresivita, vysoká rychlost a válka mezi řidiči a policisty na silnice nepatří. Přestože to ani maďarští šoféři - stejně jako jejich čeští kolegové - ještě před časem nechápali, díky mediální kampani se jejich přístup k dopravě mění," tvrdí Jaroslav Heinrich. A ředitel dopravní policie Zdeněk Bambas upřesňuje hlavní neduhy, které brání větší bezpečnosti na zdejších silnicích: "Řidiči jsou agresivní a neukáznění. Pramení to z jejich přílišné odvahy a malého strachu z postihu." Odborníci se shodují, že existuje určitá skupina řidičů, která se nebojí ničeho. "Ani morální odpovědnosti, protože mají dost peněz, vlivné známé, vyšší poslání nebo neoprávněnou nedotknutelnost," soudí psycholožka Vlasta Rehnová, která působí v pražské pobočce Centra dopravního výzkumu. "V Česku se jezdí víc než v minulosti. Není divu, že přibývá nehod," podotýká zástupce šéfa jihočeské policie Milan Vrábek. "Máme špatné silnice a málo předvídavé řidiče. Za neukázněného považuji například šoféra avie, který na dálnici začne předjíždět ještě pomalejší vozidlo ve chvíli, když se blíží jiná auta povolenou stotřicítkou," říká zaměstnanec ostravské spediční firmy Roman Piňos, absolvent dopravní fakulty. "Mezi řidiči panují obrovské rozdíly ve zkušenostech za volantem. Zatímco řada lidí ročně najede čtyřicet tisíc kilometrů i víc, stále existuje početnější skupina těch, kteří jezdí převážně po jedné trase každý den nebo týden pořád dokola. Když se pak vydají na dovolenou nebo na dušičky, mohou být nebezpeční," domnívá se Jaroslav Heinrich. Dopravní nehodu považují mnozí za nešťastnou náhodu. "Viníci - místo toho, aby si uvědomili své špatné chování - unikají od odpovědnosti. A zbytek společnosti by jim měl dávat víc najevo, že vědomě ohrozili nejen sebe samého, ale i ostatní," pokračuje Vlasta Rehnová. Ta soudí, že lidé by si měli už se získáním řidičského průkazu uvědomit svůj závazek k dodržování určitých pravidel. "Když je nedodrží, jednostranně tím zmíněný závazek vypověděli a řídit by neměli. Možnost řídit auto by neměla automaticky patřit k základním lidským právům," je přesvědčena psycholožka Vlasta Rehnová. Které z řady neduhů obvyklých na tuzemských silnicích by tedy v budoucnu podle oslovených odborníků měly vyřešit zákony? "Stále chybí bodový systém hodnocení řidičů," odpovídá dopravní policista Zdeněk Bambas. Zákon o bodování řidičů se mezi legislativní novinky, které se chystají od příštího ledna, nedostal. "Zapomnělo se i na začínající řidiče, kteří by oprávnění k jízdě měli nejprve dostat na dobu určitou. Plnohodnotný řidičák by dostávali až poté, co by prokázali, že auto zvládají," navazuje Jaroslav Heinrich. Obecně se poukazuje na to, že na silnicích v Česku panují mezi řidiči a policisty nedobré vztahy. Jaké má v této oblasti zkušenosti cizina? "U nás v Kalifornii jsou policisté přísní. Když někdo spáchá přestupek, musí dát ruce na kapotu, policista je zkrátka pánem," říká Američanka Kathy Cliffová, která byla v tuzemsku nedávno na návštěvě. "Když ovšem na druhé straně nejsou obavy na místě, umí policisté ukázat dobrou tvář. Jednou jsem na svatbě musela usednout za volant s alkoholem v krvi, abych s vozem popojela o pár set metrů. Naneštěstí mne zastavila hlídka, ale sotva pochopila, oč se jedná, naopak mne dlouho uklidňovala, že se vlastně nic nestalo." Podobný vztah mezi policií a řidiči - jak potvrzují odborníci - se už podařilo nastolit ve zmiňovaném Maďarsku. "Policie tam vyměnila roli toho, kdo škodí a brzdí, za úlohu pomocníka a ochránce," upřesňuje Jaroslav Heinrich.
