Vždyť má pouze jedinou nápravu, a přesto - ač to zní nelogicky - dokáže za člověka udržovat rovnováhu. Tajemství tohoto zázraku je (jak jinak?) v elektronice, přesněji v zabudovaných citlivých náklonových senzorech, které udržují vozík i jeho řidiče-pasažéra ve vzpřímené poloze.
Až stokrát za sekundu vyhodnotí malý počítač polohu těžiště jezdce a pokynem elektromotorkům, které vozík pohánějí, koriguje jeho pohyb. Samozřejmě jsme využili možnosti toto "přemisťovadlo budoucnosti" vyzkoušet. Podle autorů chce dokonce být alternativou k automobilům, leckde napomoci vyřešit třeba i problematiku veřejné dopravy. Zabírá totiž stejný prostor jako chodec, ale je mnohem rychlejší a má větší výdrž. Instruktáž je stručná: k rozjezdu pouze stačí trochu se předklonit a pevně se držet.
Čím více se řidič předkloní, tím rychleji pojede. Přitažením řídítek k sobě se brzdí, ale pokud se řidič zakloní, vozík začne couvat. První pokus ani jednomu z testovacích řidičů nevyšel ideálně, protože vozítko okamžitě reaguje na jakýkoliv pohyb těla také pohybem. Ale už po několika minutách pokusné osoby budily v centru města rozruch, když se vesele proplétaly mezi zástupy chodců. A to ještě přístroj nerozjely na maximum nejlepším jezdcům naměřili už rychlost 27 km/h. Má to něco do sebe, zněl pak svorně závěr testujících. A tak by se zdálo vše jako ideál pro řešení budoucnosti dopravy po městě. Avšak má to háček. Citelný. Současnou cenu. Pět tisíc eur, tedy přes 150 000 korun.
 |
