Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všechno v jedné bedně. Mohykáni Dakaru se musí spolehnout jen na sebe

  14:31aktualizováno  14:31
Rally Dakar (Od zpravodaje iDNES.cz) - Dnešní pojetí Dakaru se hodně vzdálilo původní myšlence, kdy několik dobrodruhů uspořádalo závod divokou Afrikou s minimální asistencí, maximálně s jedním nebo dvěma kamarády a dodávkou, s nářadím a hromadou náhradních dílů. Honza Veselý startuje v kategorii Malle Moto, která se ke kořenům Dakaru vrací.

Honza Veselý na Dakaru | foto: Jan Altner

Dnešní týmy mají k dispozici vlastní maséry, fyzioterapeuty a kuchaře. V servisním zázemí týmů najdete specialisty pro motor, tlumení, elektroniku a podobně. Proto před několika lety vznikla kategorie Malle Moto, která se vrací zpátky na začátek, ke kořenům této soutěže. Jezdci, kteří v ní jedou, nesmí využívat podpory nikoho dalšího. Sami se musí postarat o svůj stroj. To neznamená jen pravidelný servis, ale i opravy vznikající opotřebením nebo pády, kterým se v této soutěži nevyhnete.

Jezdec v této kategorii má k dispozici stan, bednu o objemu 80 litrů, zavazadlo rovněž s objemem 80 litrů a servisní stojan pro motocykl. Každý závodník má také u pořadatelů uložena dvě náhradní kola. Tyto věci převážejí pořadatelé a na závodníky vždy čekají v novém bivaku.

Fotogalerie

Protože jezdci této kategorie nesmí využívat pomoc týmů, mají vždy v táboře vyhrazenou vlastní zónu, kde jsou pod dohledem pořadatelů. Mohou se samozřejmě pohybovat po celém táboře, ale nesmí z jejich zóny vynášet nebo do ní vnášet žádné servisní díly. Výjimkou jsou kola, která si smí závodníci nechat přezout od specialistů. V zóně Malle Moto je k dispozici pracovní ponk se svěrákem a několik sad nářadí.

Pořadatelé zrušili kvůli nepřízni počasí devátou etapu a celý kolotoč se přesunul o den dřív do Argentinské Salty, kde tak vznikl jezdcům neplánovaně další volný den. V případě jezdců Malle Mota to volný den tak úplně není, protože celý den věnují servisu a přípravě na další etapu. Zrychlený přesun do Argentiny s sebou přinesl také podstatnou komplikaci. Vyčerpaní jezdci přijíždějící po 584 kilometrech do bivaku v Uyuni (cíli osmé etapy) se dozvěděli, že místo očekávaného bivaku na ně čeká více než 500 km dlouhý přejezd do Argentiny.

dakar

Rozhovor se založenýma rukama

Honza Veselý z týmu MRG se účastní Dakaru už poosmé. Do Salty přijíždíme stejně jako on kolem čtvrté hodiny ranní. Honza vypráví, že dokud sedí na motocyklu, je vše OK. Ale po několika minutách přichází únava naplno a celé tělo pekelně bolí. Honza je však jako vždy usměvavý a vstřícný, ale i tak se domlouváme se, že rozhovor necháme na ráno. Ke spánku se dostáváme kolem páté hodiny ranní. Před devátou hodinou mě budí velké vedro a sluníčko opírající se do stanu mě nekompromisně vyhání ze spacáku. Po příjezdu ze studených bolívijských hor je to obrovská změna.

Cestou ze snídaně Honzu potkávám, evidentně je vzhůru déle než já, protože již stihl umýt motocykl, pere si oblečení a chystá se přezout pneumatiky. Nechci ho vyrušovat, proto děláme rozhovor během jeho běžného dne. Je to zvláštní situace, protože Honza má spoustu práce, pomoc by se mu hodila, ale není to možné a já musím stát se založenýma rukama vedle něj a nesmím mu s ničím pomáhat.

Honza Veselý na Dakaru

Honza Veselý na Dakaru

Minulý rok jste na Dakar nejel, co vás přesvědčilo k návratu?
Chtěl jsem jet i minulý rok, ale zjistil jsem, že čekáme dítě, tak jsem to odložil. Už jsem měl domluvené partnery, ale nakonec jsem si dal rok pauzu, což si myslím, že nebylo na škodu.

V čem byla roční pauza užitečná?
Nelituji, že jsem nejel Dakar 2017, protože si myslím, že minulý ročník se příliš nevyvedl. Když přijel na jaře do Prahy Marc Coma, účastnil jsem se večeře s ním. Marc mluvil o tom, že čtyřicátý ročník by měl být zajímavý a povedenější. Organizátoři si vzali výtky k srdci a rozhodli se navrátit Dakaru původní charakter. Seznámil nás s plány pro ročník 2018 a to mě definitivně přesvědčilo a nakoplo.

Ve všech předchozích ročnících jste startoval jako jezdec nějakého týmu a využíval jeho podporu. A proč nyní kategorie Malle Moto?
Já to chtěl zkusit už dávno. Myslím, že je to ten pravý Dakar a má k myšlence původního závodu mnohem blíže než to, co je vidět v bivaku nyní.

Jak je to tedy s členstvím v týmu MRG?
Jedu na stroji týmu MRG. Tým motocykl připravil a jedu v jejich týmových barvách. S Ervínem Krajčovičem se známe už dlouho a vím, že se na něj mohu spolehnout. Tým se logisticky postará o přesun techniky na Dakar a nazpátek. Před soutěží a po ní mohu trávit čas na místě s dobrou partou lidí, což je taky důležité. Během soutěže mi sice nesmí tým pomáhat, ale mám u nich uložené pneumatiky, což je v rámci regulí v pořádku. Je také dobré vědět, že když by se mi něco stalo, jsou tu lidi, kteří mi pomohou situaci vyřešit. Málo se ví, že kdybych se během soutěže nezvládal postarat o motocykl (po větší nehodě nebo po závažnější poruše) a uvést ho do stavu, v kterém mohu pokračovat, mohu ukončit svou účast v kategorii Malle Moto a celou soutěž dokončit mezi motocykly v kategorii standardních strojů s podporou týmu MRG.

Jaký je letošní ročník?
To, co zatím bylo, je skvělé. Dakar má být o písku, o dunách a horku. To se v Peru povedlo naprosto výborně. V Bolívii jsme se sice úplně nevyhnuli zimě, ale letošní ročník se mi moc líbí. Ve srovnání s loňským rokem je to výrazný posun správným směrem.Poprvé jedu v kategorii Malle Moto a to chce úplně jinou taktiku, než na co jsem byl v minulosti zvyklý. Musím šetřit techniku i sebe, abych byl schopen postarat se po závodě ještě o motocykl.

S technikou, tedy se strojem KTM 450 RR, panuje spokojenost?
Motorka funguje skvěle. To, že mám stále hodně práce, souvisí s tím, že řeším běžnou údržbu a chci problémům spíše předcházet a mít stroj co nejlépe připravený.

Byla účast v kategorii Malle Moto krok správným směrem?
Já jsem nadšený! Dostávám přesně to, co jsem od toho očekával. Je to podpořeno i tím, že jsem ve své podstatě samotář. Na Malle Moto se mi líbí, že je to taková rodinná záležitost. Velice rychle jsme se všichni poznali.

Organizačně má naši kategorii v bivaku na starosti asi pět lidí, kteří se o nás starají a vycházejí nám se vším vstříc.Jsme takový malý stát v rámci bivaku. Máme k dispozici výsledky, nemusíme nikam nic chodit řešit. Když dorazím z etapy do bivaku, čeká na mě na mém místě připravený stojan a koberec pod motocykl, bedna a zavazadlo. Většinou máme vyhrazenou plochu vedle jídelny a sprch a nemusíme se zbytečně trmácet nikam daleko.

K tomu máme velkou podporu Motulu, dostáváme neomezené množství olejů, brzdových kapalin, čisticích prostředků a dalšího vybavení. Můžu si dovolit takový luxus, že když vyměním olej, protočím motor, tím ho definitivně pročistím a vyměním olej ještě jednou. Každý den máme možnost odevzdat vzorek oleje a Motul ho na místě ve své laboratoři vyhodnotí a řekne, jestli je vše v pořádku, nebo je něco špatně.

Jaký je věkový průměr v Malle Motu?
Je to i v tomto směru hodně pestrá směs. Jsou tam i dva mladí kluci (do třiceti let), ale řekl bych, že celkový průměr bude kolem padesátky.

Kolegové v tvé kategorii si pomáhají, nebo mezi nimi panuje velká rivalita?
Je tu bohatá směs národností a většina lidí táhne za jeden provaz. Najde se i pár jedinců, kteří si jdou jen za svým a do téhle rodiny nezapadli, ale to jsou vážně jen výjimky.

Máš nějaký plán na zbytek závodu?
Musím opravit tlumiče, které tečou a nefungují ideálně. Čeká mě příprava motocyklu na zítřejší etapu a také na následující maratonskou, takže je třeba vyměnit pneumatiky, olej a filtry. Maratonská etapa je velmi náročná, jede se dva dny a spíme v malém bivaku odděleně od všech týmů (to se netýká pouze Malle Moto, ale všech kategorií). Na maratonské etapě nemáme k dispozici ani svou bednu. Dorazí jen podpora organizátorů, to znamená nářadí, oleje. Své věci k dispozice mít nebudeme.

Organizátoři zrušili devátou etapu, ale na druhou stranu přibyl ke včerejším 584 etapovým kilometrům pořádný pětisetkilometrový přejezd. Jak jste to zvládal?
Asi jsem za to rád, protože jsem po poslední maratonské etapě velmi unavený a je dobře, že mám příležitost zregenerovat sebe a vylepšit kondici motorky. Dlouhý přejezd je sice nepříjemný, ale volný den za to stojí.

Dávají vám zabrat vysoké nadmořské výšky tady v Bolívii?
Ne. Já mám výhodu, že tím netrpím a nemám s tím problém. Je mi jedno, jestli jsem doma u rybníku, nebo tady ve výšce 4 000 metrů nad mořem. Cítím se pořád stejně starý.

Honza Veselý na Dakaru
Honza Veselý na Dakaru
Honza Veselý na Dakaru

Honza Veselý na Dakaru

Kolik toho na Dakaru naspíte?
Málo, ale nechci si stěžovat. Vím, že je to problém i u všech ostatních. Po dojezdu etapy musím dát dohromady motorku, vyzvednout roadbook, upravit si ho, postavit si stan a připravit spaní. Výjimečně se dostanu do spacáku před půlnocí a vstávám většinou kolem čtvrté. I během prvního volného dne jsem byl od šesté hodiny ranní u motorky a pracoval na ní až do půlnoci a další den vstával ve čtyři.

Vím, že je brzy. Ale už se rýsují nějaké plány na příští rok?
Teď na to vůbec nemyslím. Jedu svůj osmý Dakar a skoro vždy je to podobné. Když jedu Dakar, ptám se sám sebe, co tu dělám a jestli mi to za to stojí. Po dojezdu jsem pevně rozhodnutý, že už mě tu nikdo neuvidí. Na jaře už nejsem ve svých myšlenkách tak radikální a na přelomu května a června (když se řeší přihlášky) o tom znovu uvažuji.

Máte doma ohledně Dakaru podporu, nebo si to musíte prosazovat?
V tom mám velké štěstí, mám doma podporu.

Jak se na Dakar fyzicky připravujete?
Než jsem odjel, dodělával jsem doma sádrokartony. Letos jsem toho hodně najezdil na kole a celkem pravidelně chodím na spinning. Také jsem v uplynulém roce hodně plaval, ale žádné speciální fyzické tréninky jsem neabsolvoval. Pro středoevropské jezdce je problém, že v zimě se u nás nedá příliš trénovat na motocyklu. Proto jsme s kolegy z týmu MRG s Milanem Engelem a Jacopem Ceruttim podnikli měsíc před Dakarem soustředění na Sardinii. Byla to výborná zkušenost, protože je tam spousta motokrosových tratí s různými druhy povrchů.

Kolik toho během roku na motocyklu najezdíte?
To bývá různé. Musím přiznat, že letos jsem toho najezdil víc na kole než na motorce. Bydlím v Německu a loni jsem celkem pravidelně i několikrát týdně jezdil na kole z Německa do Liberce. Během sezony se na motorku dostanu jedenkrát až třikrát týdně. Speciálně se snažím vyhradit si na to pátky.

Malinko mě překvapuje to bysliště v Německu.
Když jsem před lety řešil bytovou otázku, daly se tou dobou koupit v bývalém Východním Německu celkem výhodně nemovitosti. Ceny nemovitostí byly ovlivněny krizí a neschopností klientů splácet. Výkupem zastavené nemovitosti od banky jsem pořídil bydlení výhodněji, než bych sehnal bydlení v Čechách. Celý život se pohybuji v pohraničí a pendluji mezi Čechy a Německem. Nemám s tím žádný problém a nepřipadá mi na tom nic zvláštního.

Autoři:



Nejčtenější



Další z rubriky

Motofotka týdne: Na dvou kolech se na pokryteckou korektnost nehraje

Krásky Motosalonu 2018

Na jarním motocyklovém veletrhu v Brně se zatím vliv současné opatrnické nálady neprojevil a mezi naleštěnými motorkami...

VIDEO: Fichtl přišel o zvuk i čoud. Pionýr se vrací jako elektromotorka

Legendární česká motorka Pionýr, známá pod přezdívkou fichtl, znovu ožívá. Při...

Kdejaký kluk na vesnici ho měl, a kdo ne, ten po něm prahnul. Legendární česká motorka Pionýr, známá pod přezdívkou...

S menším kolem vzadu. Skútr Piaggio Medley oslní obřím úložným prostorem

Piaggio Medley

Dosud museli výrobci kvůli velkému zadnímu kolu omezit místo pod sedlem na jednu malou přilbu. Skútry přicházely o...

Najdete na iDNES.cz