Mezi takové patří i známý herec, moderátor a v neposlední řadě také hudebník. Marek Eben řídí už druhý Citroën C5 kombi.
Jedním z důvodů, proč si pořídil vůz této značky, je i potřeba měkkého podvozku a dostatečně velkého zavazadlového prostoru, který pojme invalidní vozík jeho ženy.
"V době, kdy manželka začala být nemocná, jsme vyzkoušeli několik aut. Naše nároky splnil teprve citroën," vysvětluje Marek Eben.
Jakými auty jste jezdil?
První auta byla tátova - polský fiat, Renault 5 a Fiat 131. Pak jsme měli takzvaně kapelové vozy, což byly dva Trabanty kombi, které později vystřídal Wartburg kombi. Já sám jsem si následně pořídil oltcita. Pak už manželka byla nemocná a tehdy jsme koupili Citroën BX. Od té doby jsem této značce věrný.
Říkal jste, že jste měl trabanta. Jak na něj vzpomínáte?
Pro mladého člověka to bylo prima auto. S manželkou jsme v něm prospali mnoho dovolených. Osvědčil se i na sněhu. Absolvovali jsme s ním cestu do Tater a byli jsme jediní, kdo do zasněžených kopců vyjížděl bez problémů. A to jsem na tom měl letní gumy. Samozřejmě měl i svoje mouchy, ale od trabanta luxus nikdo nečekal.
Kde jste s ním byl nejdál?
Nejdál asi ve Švédsku. Před cestou jsem navštívil Trabant servis a mého technika pana Šnajdra jsem se zeptal, co si mám vzít s sebou. A on se mě zeptal, jestli mám homokinetický kloub. Já jsem samozřejmě absolutně netušil, co to je, ale ta hrůza, že ve Švédsku nemám homokinetický kloub, mě donutila, abych ho tam vezl. Nikdy jsem se nedozvěděl, k čemu to je, ale jakýsi kus železa jsem s sebou opravdu měl.
A trabant cestu vydržel?
Dojeli jsme tam i zpátky. Trabant byl velmi slušný a zadřel se až nazpět v Hradci Králové.
Většina národa si vás stále pamatuje v roli Válečka ze seriálu Kamarádi, který se točil před více než třiceti lety, kdy ulice Prahy ještě nebyly plné aut...
Tenkrát to opravdu vypadalo jinak. Když jsme točili na Malé Straně, aut bylo jako šafránu. Dnes musíte na natáčecí plac předem umístit značky, aby tam druhý den nikdo neparkoval.
Kam si myslíte, že to až může jít?
Těžko to bude lepší. Jsme malinká zemička a těch aut tu začíná být moc. Vnímám to i z jiného pohledu: moje žena je vozíčkářka a pro ni je pohyb po Praze nemožný. Na křižovatce nenajdete použitelný nájezd na chodník, takže když člověk jede na vozíku sám, prakticky nemá šanci přejet ulici.
Měl jsem pocit, že se mnohé zlepšilo.
Nic takového nepozoruji. V centru Prahy sice nájezdy na chodníky vznikají, ale dělají se z žulových kostek. To je k ničemu. Přední malá kolečka vozíku se na první nerovnosti "kousnou" a handicapovaný jde rovnou po nose na vozovku. Aby to k něčemu bylo, nájezd musí být z prefabrikovaného dílu a musí mít odpovídající sklon.
A co chování řidičů?
I to je někdy katastrofální. Nejvíc se rozčiluji u obchodních center. Sice je tam vyhrazeno několik širších míst po handicapované, ale vždy najdete auto, které tam nemá co dělat. A pokaždé je to luxusní vůz - mercedes, BMW, volvo, audi... Přitom u každého obchodního domu je ostraha, která by to měla ohlídat. Bohužel se tak neděje.
S divadlem také občas jezdíte na zájezdy do zahraničí...
Z těchto cest mám nejstrašnější zážitek z Káhiry. Tam jsem měl opravdu strach. Bál jsem se i přejít silnici, natož si sednout do vozu. Nás ještě paradoxně vezli k Městu mrtvých. Chvílemi jsem si říkal, že tam možná rovnou zůstanu.
Často cestujete do Ameriky. Jak se vám tam řídí?
Za volantem se tam cítím bezpečněji. Američané jsou ve srovnání s námi nepoměrně disciplinovanější, což je dáno vysokými postihy, lepšími zákony a také autoritou policistů. Policejní vůz vás vždy zastaví zezadu, z reproduktoru se ozvou pokyny, abyste stáhli okénko, dali ruce na volant a zůstali sedět. Teprve poté policista vystoupí a vy ve zpětném zrcátku vidíte, jak se k vám blíží a pomalu si rozepíná přezku u revolveru. To vás pak přejde humor.
A co česká policie?
Je to lepší než za totality. Když jsem měl ještě trabanta, zastavili mě a nemohli nic najít. Pak řekli, abych zatáhl ruční brzdu, a čtyři policisté se pokusili s tím autem pohnout. Pochopitelně se jim to povedlo, takže mi vzali technický průkaz. To už dnes nepřichází vůbec v úvahu. Když už mě zastaví, většinou mívají pravdu, protože jsem jel příliš rychle.
 SVIŽNÝ ŘIDIČ Ač se to možná nezdá, Marek Eben přiznává, že občas obdrží i nějakou tu pokutu za rychlou jízdu |
