Martina Kociánová nesmí v autě poslouchat operu

  • 6
Moderátorka televizního zpravodajství stanice Prima je známá svou paralelní rolí operní a muzikálové pěvkyně. Sama tvrdí, že se nemůže nové písně v autě učit, protože se u toho moc rozvášní!
Ale kompaktní disk si přece poslechnout můžete, ne?
Raději moc ne. Já se do poslechu tak zaberu a třeba nějaká krásná árie tragické operní postavy mě natolik dojme, že jsem s to za volantem začít slzet. A to je moc špatné na řidičskou koncentraci.

Jezdíte hodně?
Dá se říct, že od roku 1997, kdy jsem složila řidičské zkoušky, jsem z auta už nevystoupila.

Kolik najedete za rok?
Jezdím hodně. Kolem třiceti tisíc kilometrů to určitě bude. Ujela jsem třeba i Paříž téměř na otočku. Jedni známí totiž přiletěli do Evropy z USA, ale do Čech už by se nedostali, takže jsem jela za nimi já. Prostě jsem je moc chtěla vidět. A pak samozřejmě ty kilometry naskakují.

Čím jezdíte?
Mám Citroën Xsara. Měla jsem vždycky jenom citroëny. A ještě se dá říct, že jsem tmavě zelený citronář. Nikdy jsem jinou značku a jinou barvu auta neměla.

To se týkalo i prvního vozu?
Jasně! Byl to Citroën Saxo a kupovala jsem ho měsíc předtím, než jsem dostala řidičský průkaz. To byla komická situace, když jsem si sama své první auto nemohla od prodejce odvézt...

Jste dobrý šofér?
Jsem přece jen dost skromná na to, abych to o sobě jen tak řekla. Ale myslím, že jezdím celkem dobře.

Rozčilíte se někdy za volantem?
Někdy dokonce nadávám. Takovým tím divokým italským stylem. Občas taky gestikuluji: klepu si na čelo! Ale nejsem taková, že bych dělala na silnici naschvály.

A ostatní vám je dělají?
Jednou jsem čekala trpělivě a poctivě, až se uvolní jediné parkovací místo široko daleko. A když jsem tam už už najížděla, tak mě jeden člověk rychle podjel a zaparkoval tam. Místo abych křičela nebo mu šla tlouct do blatníku, najednou jsem se rozbrečela. Mně to přišlo tak strašně podlé, nespravedlivé...

Je pro vás auto jenom dopravní prostředek?
Je to moje mikroklima, místo, kde jsem chvíli sama. Prostor, kde nemusím s nikým mluvit. Proto třeba ani neberu stopaře.

Máte ráda rychlost?
Já vím, chcete se ptát, jestli dostávám pokuty? A jestli je platím?

Kdysi jsem dostala pokutu a jednou, vzpomínám si, mě policie napomínala. Ale žádný závodník opravdu nejsem.

Ani když to třeba na dálnici vysloveně svádí? Třeba i když spěcháte?
Jezdím - snažím se - podle předpisů. Doopravdy!

Je to zkušenostmi?
Je to tím, že prostě čím víc jezdím, mám za to, že se průměrná úroveň českých řidičů horší. A protože platí, že příklady táhnou, nechci opakovat chyby nebo špatné způsoby jiných.