Okruh v číslechDlouhý, široký a klikatý Neobvykle dlouhá trať brněnského okruhu má 5,4 kilometrů a po celé délce je široká 15 metrů. Jezdci na něm projedou čtrnácti zatáčkami, které mají od loňska jména spojená se slavnými jmény a událostmi okruhu. Výškový rozdíl je asi pětasedmdesát metrů. Nejrychlejší Coulthard Traťový rekord drží jezdec formule 1 David Coulthard. Trať projel za 1 minutu a 36 vteřin. Jeho průměrná rychlost tak těsně přesáhla 200 kilometrů za hodinu. Vynechal jen jednou Mistrovství světa silničních motocyklů se na okruhu začalo jezdit v roce 1965. Od roku 1987, tedy od chvíle, kdy se trať přestěhovala do lesů za Žebětínem, vynechali mistrovští jezdci Brno jen jednou, v roce 1992. Na brněnském okruhu začínaly i dnešní hvězdy, například Valentino Rossi v Brně vyhrál svoji první Grand Prix ve "stopětadvacítkách" v roce 1996. Stoprocentně bezpečný Během závodů na novodobém Masarykově okruhu nezahynul jediný závodník. Na rozdíl od staré trati vedoucí několika brněnskými čtvrtěmi, která si za sedmapadesátiletou historii vyžádala 23 obětí. Dvacetiletý asfalt |
Říká se, že jeho zatáčky jsou kreslené podle pětikoruny. A že se na něm závodí v rytmu valčíku. Dlouhé rovinky, širokou trať a pravidelné zatáčky jezdci buď milují, nebo nenávidí. Narozdíl od diváků, kteří si většinou vystačí s tím prvním pocitem.
Spolu s kvalitním zázemím patří osobitý brněnský okruh, po kterém první motocykly projely před dvaadvaceti lety, v celém seriálu MotoGP mezi premianty.
Celkem třikrát si dokonce Brno sáhlo na titul nejlepšího organizátora, naposledy předloni. A přestože loni převzali prestižní trofej katarští organizátoři velké ceny, Brno stále zůstává v těsném závěsu za historicky nejúspěšnější tratí, italským Mugellu.
Ve stejné sezoně, kdy si management okruhu sáhl na trofej pro nejlépe zorganizovaný podnik, přitáhlo Brno zároveň nejvíc diváků ze všech osmnácti podniků seriálu.
"Pokaždé nás tu přivítají s otevřenou náručí a cenu si zaslouží. Organizace závodů je perfektní a trať je velmi bezpečná a má dostatek únikových zón. I traťoví komisaři, se kterými tu spolupracujeme, jsou nejlepší," rozplýval se nad brněnským okruhem Hervé Poncharal, prezident asociace IRTA, která cenu uděluje. A to říkal rok předtím, než se Masarykův okruh dočkal kompletní výměny povrchu.
"Želva" je pryč, okruh má vystaráno
Už ji potřeboval, na první pohled hlaďoučký asfalt byl na několika místech poškozený a například hrbu v jedné zatáčce začali závodníci familiérně přezdívat "želva". Přejet po něm totiž bylo jako najet na typický krunýř obojživelníka.
V zimě mezi roky 2007 a 2008 se tak místo obvyklého spánku, kdy by na trať nikdo neměl vyjet ani na kole, do asfaltu pustila těžká technika s úkolem zvládnout za pár zimních měsíců to, co normální silničáři dělají výhradně v létě. "Bude to náš největší závod," zoufal si před začátkem oprav sportovní ředitel společnosti Automotodrom Brno Miroslav Bartoš. Měnily se přitom i věci pod povrchem.
"Chceme napravit některé chyby, kterých se dopustili naši předchůdci. Například se vyhnout spodní vodě," vysvětlil při zahájení oprav Bartoš.Nakonec vedení závodiště vyhrálo. Stroje se zakously do asfaltu až na začátku února, trať ale byla hotová podle harmonogramu a sezona začala jen s několikatýdenním zpožděním.
A i absolutorium v podobě hodnocení zkušených jezdců dostal. "Brněnský okruh znám dokonale, závodil jsem na něm už před dvaceti lety," upozorňoval čtyřiačtyřicetiletý Nicola Larini, bývalý pilot formule 1, který se na novém asfaltu svezl za volantem "gétéček".
Masarykův okruh byl podle něj na svou dobu jedním z nejlepších na světě už tehdy. "Nový povrch je dalším krokem vpřed, v dopoledním tréninku jsem zlepšil svůj osobní traťový rekord o jednu sekundu. A to ještě trať potřebuje gumovat pneumatikami," sršel nadšením z nového asfaltu Larini.
Vedení okruhu by si ještě přálo, aby se nad závodištěm podobným způsobem rozplývali i čeští politici. Doma je totiž Masarykův okruh spíš pohádkovou Popelkou než prospívající princeznou se zlatou korunkou.
Přestože dokáže na jedinou akci přitáhnout rok co rok přibližně stejně lidí jako dlouho chystané a vládou dotované liberecké mistrovství světa v klasickém lyžování, mezi lesy jakoby se na něj zapomínalo.
A přestože nese jméno prvního československého prezidenta, ten současný si na něj našel cestu až letos. Zato si ho rovnou ve svojí limuzíně projel.
Jak se přestalo chodit na závody mezi paneláky"Mezi útesy z rodinných domků jsem se děsil, že skončím u nějaké hospodyňky v kuchyni. Bylo to nebezpečné a přitom krásné," vzpomínal legendární pilot formule 1 na závodění na "starém" Masarykově okruhu. Před pouhými třiaadvaceti lety se totiž ještě chodilo na motorky mezi kohoutovické paneláky. A jezdci místo bezpečných únikových zón končili v balících slámy, která kryla stromy a patníky. Třeba jezdec Moll. V roce 1932 zastavil až v krámku místního řezníka. A Farinova zatáčka ve stoupání do Kohoutovic nese jméno slavného Itala právě kvůli tomu, že v ní havaroval. Stejně jako Moll však vyváznul živý. Jenže přežít karambol v Brně nebylo pravidlem. Změna byla nevyhnutelná a přišla v roce 1987. Nostalgii přebily nové poháry, které se na moderním okruhu v lesích za Žebětínem začaly jezdit. A to o hodně řádů bezpečněji. Vždyť za celou novodobou historii okruhu nezahynul v Brně při závodech ani jeden jezdec. Kdyby přitom nová trať držela tempo své předchůdkyně, měla by už na svém kontě od zprovoznění asi desítku obětí. Od smrti posledního závodníka, který má v úmrtním listu zapsanou jihomoravskou metropoli, letos v květnu uplynulo sedmatřicet let. |
