Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

David Matásek je milovník vos. Každý rok jede přes Alpy do Itálie

aktualizováno 
Pokud z rovna nechumelí, potkáte ho v Praze v sedle žlutého skútru. Populární herec David Matásek je pravověrný vespař. A každé léto osedlá svou „vosu“ (italsky je to „vespa“) a vyrazí do jejího rodiště. Do Itálie. Pokaždé jinou trasou, ale pokaždé přes Alpy.

Italsky se vosa řekne vespa a je to také značka skútru. Rok po válce si ji nechal zaregistrovat italský podnikatel Enrico Piaggio, když začal vyrábět levný dopravní prostředek. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Každý rok jezdíte na skútru, většinou v partě, do Terstu na sraz vespařů. Co máte při jízdě nejradši?
Hory. Když se po únavné placce objeví kopce, to je taková úleva! Jedete, přejedete Šumavu, pak placka... placka... a blížíte se k Salcburku a už se to kolem zvedá. To si křičím radostí: Už se to blíží! Stoupání! To je ta největší krása.

Nejde mluvit o rychlosti, do kopce to nejede, ale cítíte, jak motor zabírá. Cítíte tu techniku pod sebou a krajinu kolem. Nejedete ani zavřená v autě, kde není nic cítit, ani na rychlé motorce, na které sotva stíháte sledovat, jestli někde není štěrk nebo olej, ani nešlapete na kole, kde byste si okolí možná taky nevychutnala. Skútr má výhody kola i motorky.

Herec David Matásek a jeho vespa

Kde jste byl nejvýše?
Každý motorkář v Evropě musí projet přes určité milníky. Jedním z nich je vrchol Grossglockner, nejvyšší hora Rakouska a můj husarský kousek. Nahoře je obrovské parkoviště, kde se udělají povinné fotky. Chytli jsme neuvěřitelné počasí, ani mráček. Kamarádi měli silnější skútry, já se ploužil se svou 125 za nimi, na parkovišti jsem byl nejslabší kubatura, ale po hodině kávičkování a pivečkování slyším nějaké komáří bzučení. Pak víc komárů, víc a víc komárů. Kouknu dolů a po serpentinách se blíží nějakých pětadvacet šílenců na stroji jménem Puch, což je rakouská obdoba našeho mopedu Stadion. Tak to byli ještě větší machři než já.

Vosy na Džbánu

Tento víkend se čeká v Praze vosí rojení. V Campu Džbán se koná tradiční mezinárodní sraz motocyklů Vespa z celé Evropy.

PragoVespa 2016

PragoVespa 2017 je největším srazem majitelů a příznivců italských skútrů Vespa v České republice. Hlavní atrakcí pro veřejnost je sobotní spanilá jízda Prahou.

A nejhorší chvíle na skútru?
Noc. Noc a hnusné počasí. Někdy se semele, že musíte jet i v téhle kombinaci, což je hnus, ale pak zase přijde nějaký zážitek, který to prosvětlí. Jednou jsme museli přejet v noci a za deště Rakouskem, zastavili jsme polomrtví u pumpy, kamarádka byla regulérně zmrzlá. Stála na záchodě pod sušákem na ruce, snažila se zahřát a plakala zimou. Všimla si jí paní a rozpoutala akci. Nanosili noviny, hadry, igelitové pytle. Svlíknout. V podstatě tu holku oblékli do suchého, aniž jí dali nějaké oblečení. Všechno jsme na ní oblepili stříbrnou lepicí páskou, která patří do výbavy každého motoristy. Vypadala jako kosmonaut, ale byla v suchu a v teple.

Vy jste měl na cestách někdy krizi?
Jednou mě zima úplně paralyzovala. Roztřásl jsem se tak, že jsem nemohl jet. Pršelo celý den. Jiní motorkáři, co stáli pod mosty a čekali, až se to přežene, na nás dělali znamení, jako že jsme drsní. Skútry se proměnily ve vodní skútry, rozráželi jsme vodu. Kolem práskaly blesky. Najednou jsem dostal třas, byl jsem blbě oblečený, zateklo mi za krk, všechno mokré, byla mi jen zima. Zůstal jsem stát někde ve Štýrsku a nemohl se hnout. Kluci říkali: „Zůstaň tady a my jedeme něco najít.“ Vyrazili hledat ubytování, já na ně čekal pod přístřeškem. Bylo to takové rakouské městečko, vylidněné, jako by tam spadla neutronka. Konec sezony, pusto, tři vytipované penziony zavřené. Pak kluci jeli kolem hospody, kde se svítilo. Vrátili se pro mě a sjeli jsme tam. Z usedlosti vyšla paní s manželem. Lidi jak z minulého století.

Proč?
Jak byli oblečení. A jak mluvili. Starý selský rod, sedláci, řekl bych, když to sedlačení nevynášelo, zkusili to s hospodou. Zjevně byli vybavení na běžkaře. Paní nás zavedla do lyžárny: „Tady se svlékněte.“ No, nechtěla nás pustit dál, když viděla, jak z nás crčí voda a jsme zablácení. Zapnula fukary s teplým vzduchem, aby se to hned sušilo. Pak otevřela stodolu: „Sem si dejte stroje!“ A my koukáme, tam dva choppery. Místní motorkáři! Hned byli ještě sympatičtější. Pak nás paní rozpočítala: „Šnycl, šnycl, šnycl, zupe, zupe, zupe... A běžte se zatím ubytovat.“ V prvním patře na nás čekala spartakiádní lehátka. A ten šnycl chutnal jako rajská mana.

Sedmdesátiletá superstar

Vypadá a bzučí jako vosa

„Sembra una vespa“ - „vypadá jako vosa“, řekl Enrico Piaggio, když uviděl prototyp nového skútru. Právě tato hláška společně s bzučivým zvukem motoru stála za vznikem jména Vespa. O historii legendárního skútrů čtěte více zde.

Vespa slaví 70 let.

Do Terstu jezdíte na vespařský sraz deset let. Měníte trasu?
Jistě. Pokaždé jinými cestami a průsmyky v Rakousku, někdy přes Slovinsko, jindy přes Itálii. Tam se nesmí se stopětadvacítkou na dálnici, takže jedině po okreskách.

Které město se vám líbilo nejvíce?
Piran. To je strašně pěkné staré slovinské město. Jako by trochu zamrzlo v Rakousku-Uhersku. Lidi mluví německy, italsky a slovinsky. Všichni si rozumí, ale každý má tu svoji řeč jinou. Doporučuji k výletu. Nebo cesta z Padovy do Benátek podél zavlažovacích kanálů. Náhorní planina kolem Terstu, krasová oblast, která pokračuje i ve Slovinsku, protkaná obrovskými jeskynními systémy. Zátoky v Istrii, do kterých se dostanete jen na skútru, Friuli, země kopců, vína a pochoutek. No, takových tipů na výlety bych měl ještě hodně.

Opice bez papírů

Jaká byla vaše cesta ke skútru? Pamatuji doby, kdy jsem vás v Praze vídávala přirostlého ke kolu.
Jezdil jsem výhradně na kole deset nebo dvanáct let. Celoročně. Rychlé, na přesuny skvělé. Ale pak jsem dvakrát docela ošklivě spadl a zranil se. Když jsem zase přišel zkrvavený na natáčení, pan Mrkvička, můj tehdejší kolega, povídá: „Kolego, nechtěl byste se na to kolo už vy...?“ Došlo mi, že je čas na změnu. Čtyřicítka na krku a já pořád smrděl potem, musel jsem se převlíkat, sprchovat, a tím jsem ztrácel časovou úsporu proti hromadné dopravě nebo autu. Dozrál čas na skútr.

Měl jste nějaký vztah k motorkám?
Chodil jsem s holkama, které chtěly nebo měly rády motorky. Moje první žena (muzikantka Eva Turnová) si koupila motorku v době, kdy jsme neměli žádné peníze, ale motorka byla důležitější než cokoliv jiného. A já to chápal, samozřejmě. Tak jsme měli motorku a jezdili bez papírů. Eva si je pak dodělala, já ještě dlouho ne. Sjezdili jsme celou republiku. Když jsme se rozešli, vzala si motorku ona. Pak dlouho nic. Až jsem si jednou v Řecku půjčil skútr.

A cítil jste se zase jako na koni.
Strašně se mi to líbilo a shodou okolností to bylo v té době, kdy jsem měl kola plný zuby, tak jsem se rozhodl, že si skútr koupím. A když už, tak vespu. Je nejhezčí a má nejdelší tradici. A jezdit na tom může i opice... opice bez papírů. Když máte řidičák na auto, můžete řídit skútr do 125 ccm.

Vypadá svět ze sedla skútru jinak?
Hlavně s tím světem máte kontakt. Nebo taky s hmyzem, co letí naproti. Srážka vespy, tedy v překladu vosy, s včelou? Nebo vosy s vosou. Někdy to je docela nebezpečné. Ale cítíte vůně. Přechody chladu a tepla, světla a stínu. Cítíte rovinu, kopce i sjezdy. Můžete se kochat.

Jezdíte celý rok? I v zimě?
To musí být úplně ultrahnus, abych nejezdil. Suchý mráz mi nevadí, ale sníh nebo déšť se sněhem, to už je blbý. Klouže to a je to o hubu. Jinak jezdím pořád. Jsou to krátké štreky. Kdybych dojížděl někde z Lysé nad Labem, tak si to asi rozmyslím, tam by šlo o zánět dutin.

Herec David Matásek a jeho vespa
Herec David Matásek a jeho vespa

Kdy jste začal jezdit na dlouhé výpravy?
Původně jsem si vespu koupil jen na to pouliční ježdění, ani jsem netušil, že je kolem toho nějaký klub. Až jednou – parkoval jsem zase tam, kde ji mám přivázanou teď (u zadního vchodu do Stavovského divadla) – jsem u ní po představení našel vzkaz: „Přijď někdy mezi nás. www.vespa.cz.“ Hm. Nějak jsem na to nereflektoval, nejsem moc spolkový typ, ale za čas přišel osobní dopis od prezidenta klubu s pozváním. Tak jsem překonal plachost. Byli jsme tam čtyři, všichni mi sedli, výborní kluci, jeden Ital přivedl tatínka, takový stařeček ve svetru, co neuměl česky. Pak jsme nasedli a jeli na Václavák. Jezdili jsme dokola a troubili. No blázni. A od té doby jsem členem Vespa Clubu. Párkrát jsme vyjeli na nějaký sraz po Čechách a Moravě, až jednou jeden z těch italských kluků povídá: „Pojeďme do Terstu na mezinárodní sraz, jsme hrdý klub z Čech, bude to skvělý.“

Okamžitě jste byli pro?
Jak říkám, blázni. Ale vůbec jsem nevěděl, co a jak. Skútr je městské vozítko, jak na něj dát věci? Jel jsem s lodním pytlem mezi nohama. Pamatuju na první nocleh ve Štýrsku – česká výprava se opila, že ano, ráno nám bylo dost špatně, tak jsme měli trochu skluz, ale nakonec sme tam dorazili. A bylo to tak milé, že se z toho stala tradice. Někdy nás jede osm, někdy pět, ale jel jsem i sám. Párkrát jsem se zamyslel, proč to vlastně dělám, co mě na tom tak baví, proč mě chytá ten cestovní rapl.

A přišel jste na to?
Asi jo. Celý rok se zabývám nějakými jako „zaumnými“ myšlenkami. Proč tahle postava řekla tohle, jaký k tomu měl důvod, co tím sleduje. Pořád nad tím člověk hloubá, žije tím, samá dramata, literatura, divadlo. Ale na cestě řešíte jen zimu, hlad, únavu a kde se vyčurat. Primární věci.

Un caffé! Perfetto!

Je pravda, že díky klubu jste potkal svoji současnou partnerku?
Je. Vděčím za ni vespě. Eva (překladatelka a blogerka Eva Liliana Vlachová) žila dlouho v Berlíně a jezdila na kole, ale už jí taky bylo z kola ouvej, tak si koupila skútr. Vespu. A když projížděla různé kontakty přes Facebook, našla mě, napsala mi a začali jsme si psát. Byl jsem tenkrát opuštěný po rozchodu s bývalou ženou. Když jsme se pak s Evou potkali v Praze, bylo to celkem brzo jasné. A teď je to ještě jasnější, máme kluka Toníčka.

Před lety jste mi vyprávěl, jak do Itálie jezdíte jako pánská jízda, pak jsem viděla fotky, že jedou holky, a v posledních letech dokonce i vaše vlastní „holka“. Co to?
Začínali jsme jako pánská jízda, ale spojoval nás klub. A jak v klubu přibývaly holky, nešlo jim říct: „Pardon, přes rok se kamarádíme, ale teď běžte do háje a zůstaňte doma, jedeme na pánskou jízdu.“ A holky to krásně zvládaly, bylo to fajn, ale přece jen to byly „cizí“ holky. S Evičkou to zase bylo jiné, ale ona je dobrá, brzy přistoupila na to, že se muži na takových cestách chovají uvolněně, brala to, jak to je, a užili jsme si to. Vlastně ji obdivuju. Nejen z toho sociálního hlediska, z přežití v té partě, ale ujet denně čtyři sta kilometrů! Není bůhvíjaká řidička, pořád se bála, že jí ujedeme, ale nakonec s námi v klidu držela krok. Už se těším, až přestane kojit, odložíme mimi k babičkám a vyrazíme.

Hodně zastavujete, nebo se snažíte spíš o dlouhé přejezdy?
Záleží na počasí a kudy se zrovna jede. Když je zima nebo dlouhé nudné placky, tak se jede co nejrychleji. Pryč odtud. Dvakrát jsme jeli nonstop, v Terstu začalo trošku krápat, postupně to sílilo a nepřestalo až do Prahy. Když je v Alpách deset stupňů a prší, tak se i do nepromokavé kombinézy voda dostane. Za chvilku začne zábst tak, že už nepřestane. To se pak staví jen na kafe a benzin. Ale když je krásně a vybere se krásná trať, tak se vůbec nespěchá. Vylezeme na hrad, dáme si oběd na nějakém kuriózním místě, o kterém třeba člověk slyšel od kamarádů. Mimochodem jídlo, to jsou záchytné body cesty.

Kde vám chutnalo nejvíc? Kromě toho řízku ve Štýrsku?
Jednou jsme zastavili v Rakousku u říčky, kde seděla paní a měla v sádce pstruhy. Vytáhla je podběrákem a dala na gril. To byl ráj. Av Itálii se s jídlem skoro nespletete, přece si do takové země nebudeme vozit lančmít. Vždycky zastavíme na večeři v nějaké malé venkovské trattorii. U moře ryby, ve vnitrozemí třeba lanýže. Tady lanýže? Přijde číšník, strouhne vám jednou a stojí to bambilion, tam vám to posypou silnou vrstvou. Ta chuť! Ale první chuť Itálie uctím v kafi. Kafe dělá tu pravou hranici mezi Rakouskem a Itálií. Nechápu to, ale je to tak. Jsou to pořád tytéž hory, tatáž silnice, stejná značka benzinové pumpy, ale u jedné pijete ještě svařené bukvice a opět kilometrů dál – Un Caffé! Perfetto!

OBRAZEM. Vespa jako životní styl

Jezdí na nich pestrá směs lidí a všichni se shodnou na jednom: skútr je parádní kamarád do města, který ušetří spoustu času. A také skvělý módní doplněk.

Romana Neprašová je skalní motorkářka. Na svém triumphu brázdí okresky a...
David Matásek je vespař tělem i duší. Jako je slavný skútr dnes světovou...
Karolína Hornová se prohání pražskými ulicemi s vlající sukní a v lodičkách....

Není to jenom pocit?

Ne. U kafe ne. Ale některé věci pocitové jsou. Tvrdíme, že na italský benzin vosy jezdí líp, že mají rády libyjskou ropu. Kamarád říkal, že libyjská ropa je z trochu jiných prehistorických živočichů než ruská, takže je lepší a skútry jezdí lépe. A když nám to poprvé řekl a my jsme natankovali v Itálii... vrrrm vrrrrm... no jo, máš pravdu, víš, že jo? Ale to je nejspíš placebo efekt.

Stalo se někdy něco po cestě? Nějaké zranění?
Hned první cesta do Terstu byla s pádem. Kamarádovi prasklo zadní kolo. S tím nic neuděláte. Šup. Jste dole. Ale měl kliku. A řidiči, co jeli kolem, se zachovali fantasticky, ujali se nás, vzali vesty, posypali to místo, uklidili, zajistili nehodu, než přijeli policisti, takže my se mohli věnovat kamarádovi. Byl potlučenej. Naštěstí bylo na první pohled jasné, že snad nic smrtícího, ale stejně – sanitka, nemocnice. Čekali jsme na rentgen a při čekání se chlapík srovnal. Šok pominul, on se párkrát zhluboka nadechl a ulevilo se mu. Rentgen neukázal nic zlomeného, tak kamarád řekl, že s námi jede dál. Pomocí stříbrné pásky mu kluci udělali v podstatě nový skútr, všechno poslepovali, z PET lahve vyrobili reflektor, který se pádem rozbil, a jelo se dál.

Vy jste nehavaroval?
Slítnul jsem dvakrát. Ale v Praze.

Co na to kolega Ladislav Mrkvička?
Ono to nebylo jako na tom kole. Člověk je taky jinak oblečený. Bunda, rukavice, dlouhé kalhoty. Na kole se člověk pomlátí víc.

Narazili jste někdy na nějakou byrokratickou překážku, na naschvály od jiných řidičů, na nepřející policisty?
Marně vzpomínám. Asi ne. Tenhle způsob cestování asi nikoho nedráždí. Jste nomád a všichni na vás vidí, že vlastně nic nemáte. Vlastně musím zaklepat, nikdy se nám nestalo, že by nás někdo okradl, a to jsme bydleli na hodně opuštěných místech. Ve Slovinsku jsem odešel od vespy a nechal klíče v zapalování. Nikdo mi nic nevzal, nikdo mi s ní neodjel. Stalo by se mi to i v Česku? Ale možná to byla náhoda. Nevím. Mám pocit, že na vespě je člověk tak trochu loser, je tak evidentní, že jedete s pár věcmi, že ukrást vám to málo, to už by bylo ubohý i na zloděje.

Fotogalerie

Podobnou zkušenost má Dan Přibáň se svými žlutými trabanty. Vzbuzují spíš veselí a zájem než nepřejícnost a závist. Trabant jako by říkal: Nejsem bohatý a přicházím v míru.
Ano, přesně tak to je. Navíc se nechováme hlučně, nikoho neotravujeme, jsou ty večírky a srazy, ale nejsme žádné motorkářské gangy. Z těch jde pravda někdy spíš strach. Tam je ta maskulinní energie, na to my moc nehrajeme. Většinou, když se někoho zeptáme na cestu, je milý a poradí. A když se nedej bože stane nějaký karambol, lidi jsou při ruce, ochotní pomoct. I s technickým problémem. V Itálii je síť opraven, všichni tomu rozumí, všichni na tom začínali, tak jako u nás jsme jezdili na pionýrech.

Před časem jste mi říkal, že nevíte, čím to je, ale že kolem vesp potkáváte procentuálně méně blbců než jinde. Ještě na to nemáte odpověď?
Je to zvláštní, ale myslím, že většina blbců jezdí spíš na těch silných strojích. Na vespě nic nepředstíráte, z vespy nejde udělat vytuněné žihadlo. To není žihadlo, i když je to vosa. Jede to pomalu, má to charakteristický zvuk, je to praktický stroj, na kterém si nemůžete honit ego. Jasně, někteří lidi si to trochu vytuní a dají si hodně zrcátek, ale to je tak všechno, co s tím naděláte. Když už chcete něco investovat nebo i ukázat, že na to máte, tak to pak jedině koupit veterána.

Vy ho máte?
Mám. Je to investice, je krásný a hlavně mám pocit, že tím i zachraňuju nějaké technické dědictví.

Kolik těch motorek máte?
Já osobně tři. A Eva má svoji. Mám na město tuhle žlutou, pak na výlety a na neděli – veterán. On kapku smrdí, je nepohodlný, ale je krásný. A stejně starý jako já. Ročník 63. Dobrý ročník, ne?

Autoři:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Nová Dieselgate, tentokrát u kamionů. Německo loví podvádějící dopravce

Řada velkých nákladních aut podle všeho jezdí i na našich silnicích s odpojeným systémem čištění výfukových plynů. Stačí k tomu krabička z internetu za 80 eur....  celý článek

Ferdinand Porsche se svým zkušebním, nejúspěšnějším vozem Volkswagen Brouk
Vychází kniha o Porscheho začátcích pod hákovým křížem

Pro Ferdinanda Porscheho bylo bodem zvratu setkání s Adolfem Hitlerem. Po špatných obchodech byl automobilový inženýr značně zadlužený, když v květnu roku 1933...  celý článek

Polestar 1
OBRAZEM: Kupé od Volva je zpátky, má jiné jméno, pohon a koupit se nedá

Volvo představuje první model své nové značky Polestar. Doposud vozila toto jméno upravená volva, dnes se z ní ovšem stává značka specializovaná na elektrické...  celý článek

Dětská sedačka s airbagy
VIDEO: Dětská autosedačka dostala airbagy, už se prodává

Každý den je podle světových statistik více než 5 500 dětí vážně zraněno při haváriích v silničním provozu. Děti mají v poměru k tělu větší hlavu než dospělí a...  celý článek

Opel Insignia první generace
Ojetý Opel Insignia boduje cenou. Minusem je prostor a kila

Insignia na trhu s ojetými automobily prodejní rekordy netrhá. To se přirozeně projevuje na cenách vozů. Jako ojetina tak přijde levněji i o desítky tisíc ve...  celý článek

Další z rubriky

Yamaha Venture
Vzduchem chlazení obři od Yamahy couvají a popojíždí na elektřinu

Že by první důsledek odstoupení USA od klimatické dohody? Nová dvojice obřích cesťáků Yamaha Venture a Yamaha Eluder je zatím určena pouze pro americký trh....  celý článek

Prague Harley Days 2017
VIDEO: Harleyáři obsadili Prahu

Centrem Prahy dnes projela kolona motocyklů značky Harley-Davidson. Jejich majitelé se do metropole sjeli na akce Prague Harley Days, která se letos koná...  celý článek

Pravnučka zakladatele nejslavnější značky motorek světa Karen Davidson
Tajná láska harleyářů bude v Praze. S bratry se prala o motorku

Karen Davidsonová je celebrita světového formátu, aspoň mezi motorkáři. Pravnučka zakladatele nejslavnější značky motorek světa projede Prahou, samozřejmě na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.