Automobil klasické koncepce s motorem vpředu a s pohonem zadních kol má čtyř-, pěti- a šestiválcové benzonové i naftové motory o obsahu od 1,8 do 2,6 litru s výkony od 53 do 150 kilowattů. U slabších benzinových verzí je třeba počítat se spotřebou od sedmi do 12 litrů, 2,6litrový šestiválec i 2,5litrový čtyřválcový šestnáctiventil jsou žíznivější - například ve městě žádají až k 15 litrům. Diesely berou od pěti do sedmi až devíti litrů nafty, s nejslabším z nich - s dvoulitrem bez přeplňování - však je robustní vůz těžkopádný. Pověstný je komfort i vynikající výrobní zpracování, naopak daní ze všech předností jsou vyšší ceny náhradních dílů i servisních prací.
Mercedes 190 držel dobrou pověst po celou dobu výroby a v hodnocení německého TÜV je ve všech věkových kategoriích o více než deset procent lepší než průměr jiných srovnatelných automobilů. Kupříkladu z nyní dvanáctiletých vozů prochází prověrkami v TÜV bezmála 43 procent Mercedesů 190 naprosto bez závad. A koroze nosných dílů je zhruba osmkrát méně častá než u průměru srovnatelných. Ty hodnocený vůz převyšuje i v kvalitě brzdového vedení a hadiček stejně jako v účinnosti provozních brzd. Netrpí na úniky oleje, později než u jiných automobilů mu koroduje výfuk. Nejcitlivějším místem Mercedesu 190 je řízení, jehož součásti se nadprůměrně opotřebovávají. K typickým potížím patří také závady ruční brzdy, která působí nerovnoměrně, jednostranně.
V údržbě si podle rad mechaniků zaslouží zvláštní pozornost rozvodový řemen, brzdové destičky a kontrola dobíjení alternátoru.
Obchodníci s ojetinami doporučují k pozornosti kupců vozy od ročníku 1988, kdy se Mercedes 190 dočkal větší modernizace. Zájemci o benzinovou verzi - pokud netrvají na vyšších výkonech - by se měli poohlížet po autě s 1,8litrovým motorem. Z naftových voleb je nejvhodnější 2,5litrový turbodiesel, s nímž stuttgartská firma vyslala "stodevadesátky" na trh rovněž v roce 1988.
 Mercedes 190 má slabé místo v řízení sice přesném, ale nepříliš trvanlivém a v účinnosti ruční brzdy. |
