Na jedné straně je prestižní logo Mercedes-Benz, na straně druhé téměř nulový sex appeal. Třída B byla dlouhou dobu ojedinělým úkazem, který kombinuje z principu nudný charakter kompaktního MPV s kvalitami prémiové značky. Pro zájemce o tuto poněkud přehlíženou ojetinu to znamená vyšší pořizovací cenu, ale také nadstandardní úroveň autorizovaného servisu a v poslední generaci také ukázkovou spolehlivost a robustní konstrukci.
Ačkoliv se to Mercedes snaží skrývat, typickým prvním majitelem třídy B je soukromá osoba důchodového věku. Žádná automobilka ale nechce předem odepsat svůj produkt cíleným zaměřením na starší motoristy, proto se třída B v současné generaci oficiálně označuje nepochopitelným přívlastkem Sports Tourer – přestože vedle něj i BMW 2 Active Tourer vypadá sportovně a na komfortní zdolávání dlouhých „túr“ je jakýkoliv větší mercedes vhodnější. Sportovce a hipstery odradil mdlý design, mladé rodiny vysoká základní cena a racionálně smýšlející zákazníky mohly znejistit reference na předchozí generaci.
Poučení z předchozích přešlapů
Původní provedení třídy B se drželo nekonvenční konstrukce se sendvičovou podlahou. Tento postup prospěl bezpečnosti při nehodě a umožnil Mercedesu snadno nabídnout celou paletu alternativních pohonů. Nevýhodou byla vysoká podlaha kabiny, tedy i vysoké těžiště, které si vyžádalo tvrdé naladění podvozku. Vydat se cestou neprošlapanou navíc nechtěně přineslo i potíže s korozí.
V případě druhé generace se automobilka poučila a zvolila jednodušší postupy. Současný model, uvedený v roce 2011, dostal obyčejnou konstrukci karoserie, inženýři se vzdali přehnané kreativity a zaměřili se na kvalitu. Předchůdce rezivěl zespodu na všech myslitelných místech a ani koroze vnějších částí karoserie mu nebyla cizí. Nový model za běžných okolností může postihnout leda koroze spodních částí dveří, kterou se však Mercedes snažil aktivně řešit a u starších kusů měnil dveře za nové na záruku nebo v rámci kulance.
Podvozek je konstrukce typické pro dražší auta s pohonem předních kol: tvoří ho vzpěry MacPherson vpředu a čtyřprvkové nezávislé zavěšení vzadu, obojí s klíčovými komponenty z hliníku. S ohledem na budoucí servisní náklady se raději vyhněte autům s příplatkovými adaptivními tlumiči (v nabídce od srpna 2015). S výjimkou vzácně se vyskytujících verzí se sportovním podvozkem a nízkoprofilovými pneumatikami má třída B relativně komfortní jízdní projev.
K tomu je silnou stránkou krátká brzdná dráha – ADAC v nezávislém testu naměřil mercedesu brzdnou dráhu ze 100 km/h jen 33,6 metru. Připravte se ale na přítomnost elektronické parkovací brzdy. Ta sice chronickými závadami netrpí, potenciálně je však rizikovější než klasická mechanická. Praskající manžety předních poloos řešil Mercedes jejich konstrukční úpravou a výměnou u postižených aut v rámci záruky.
U raných kusů občas zlobí asistenční systémy, zejména sériově dodávané varování před čelní srážkou může děsit falešnými poplachy. Před testovací jízdou proto zkontrolujte, jestli je tento systém v menu palubního počítače aktivován. V takovém případě by neměl v běžných jízdních situacích vydávat varovné pípání – jinak vás čeká přinejmenším přehrání softwaru.
Důkladně si také prohlédněte výbavu vytipovaného kusu. Mercedes sice umí nabídnout mnohem víc než MPV běžných značek. Základní provedení ale nemá víc než klimatizaci, rádio s ovládáním na kůži potaženém volantu, sedm airbagů a základní asistenční systémy. Schránky pod předními sedadly, posuvná zadní lavice, ba dokonce dvojité dno zavazadlového prostoru byly vždy za příplatek. To samé platí pro jakoukoliv luxusnější část výbavy.
Praktickými nedostatky, s nimiž je potřeba vždy počítat, jsou krátké sedáky ve druhé řadě sedadel, horší výhled šikmo dozadu přes masivní zadní sloupek karoserie a nízko položený panel klimatizace. Jinak ale, přihlédneme-li ke specifické, avšak promyšlené ergonomii mercedesů, je použitelnost tohoto modelu zcela bez výhrad.
Pokud můžete, berte manuál
Na rozdíl od konkurentů nabízí tento mercedes jen dva typy převodovky. Manuální je bez ohledu na motorizaci vždy šestistupňová a je určená pro pohonné jednotky s výkonem do 115 kW. Na poměry MPV má krátké a přesné dráhy řazení, překvapí ale způsobem řazení zpátečky – řadicí páku je potřeba vytáhnout nahoru a přemístit vedle dvojky, tedy doleva dozadu.
Komu ruční řazení nevoní, může zvolit automatiku 7G-Tronic, která je dostupná ke všem motorům – ať už za příplatek, nebo rovnou standardně. Zatímco v předchozí generaci Mercedes spoléhal na bezestupňový variátor (obchodní název Autotronic), tentokrát vsadil na sedmistupňovou skříň vlastní konstrukce s dvojicí spojek v olejové lázni.
Při normální i ostřejší jízdě řadí hladce, nerozumí si ale s popojížděním ve městě, které trestá škubáním. Nehledě k tomu pak nejpozději po pěti letech nebo 100 000 km na majitele čeká výměna šesti litrů převodovkového oleje splňujícího normu MB 236.21 (cena jen za materiál 2 200 Kč). S trochou smůly si může při stejném nájezdu o výměnu říct i elektrohydraulická jednotka ovládající řazení, jejíž výměna vyjde na 35 tisíc korun.
Nejlepší volbou je střed nabídky
Z široké škály pěti výkonových stupňů u benzinových motorů a čtyř u naftových se jako nejlepší volba jeví přeplňované benzinové šestnáctistovky B 180 (90 kW) a B 200 (115 kW). Mají sice relativně složitou techniku s pokročilým ovládáním ventilů Camtronic, dvěma chladicími okruhy a variabilním olejovým čerpadlem. Zkušenosti z Německa ale ukazují, že tyto motory zvládnou bez jakýchkoliv obtíží nájezd i daleko přes 200 000 km.
Základnímu modelu B 160 se vyhněte, navzdory přeplňování je se svými 75 kW a 180 Nm na třídu B slabý. Silnější varianty B 220 a B 250 (135 a 155 kW) jsou vzácné, vždy vybavené dvouspojkovým automatem a často i pohonem všech kol. V Česku se žádné takové auto momentálně nenabízí, což platí i pro dvoulitr B 200 NGD (později B 200 c) s výkonem 115 kW, který jezdí na CNG.
V nabídce ojetin mají na každý pád jasnou převahu dva diesely: B 180 CDI a B 200 CDI. Mají výkon 80 a 100 kW a jejich volbu lze rozhodně doporučit – ačkoliv jde v závislosti na konkrétním kusu o rozdílné motory.
Od uvedení na trh v roce 2011 Mercedes nabízel pod těmito názvy specifický motor o objemu 1,8 litru. A sice variantu agregátu OM651 se zdvihem zkráceným z 99 na 83 mm, který je točivější než výchozí provedení s objemem 2,2 litru. U této konstrukční řady mercedesáckých dieselů hrozí dražší opravy až při nájezdu nad 300 tisíc kilometrů – to počítejte s výměnou rozvodů, případně i opotřebených vstřikovačů, v extrémním případě také ložisek na klikovém hřídeli.
Varianta B 180 CDI na podzim 2013 dostala motor o objemu 1,5 litru, původem od Renaultu. Výkon 80 kW se nezměnil, jen se posunul do vyšších otáček. Naopak se zjednodušila konstrukce motoru – má jen osm ventilů a jednodušší rozvody poháněné řemenem. Zůstávají ale již dva chladicí okruhy, dvoustupňové EGR nebo olejové čerpadlo s variabilním průtokem. Šestistupňový manuál od Mercedesu je navíc vždy osazený dvouhmotovým setrvačníkem.
Současně s touto změnou s v nabídce objevila slabší verze B 160 CDI, která má 66 kW. Navzdory výrazně horším oficiálním údajům má v běžných rychlostech a při nízké zátěži slušnou dynamiku.
Klíčovou výhodou motorů od Renaultu je nízká spotřeba. Oproti osmnáctistovce se zlepšila ze slušných šesti na téměř nepřekonatelných pět litrů. Navzdory někdejším vzrušeným reakcím veřejnosti Mercedes rozhodně tímto krokem chybu neudělal.
Silnější motor si na změnu musel počkat o rok déle. V listopadu 2014 v rámci faceliftu vzrostl jeho objem na 2,2 litru. Výkon 100 kW se nezměnil, je ale dostupnější v nižších otáčkách, stejně jako maximum točivého momentu 300 Nm. Výsledkem je lepší pružnost a nižší tabulková i reálná spotřeba. Zhoršení udávané hodnoty pro sprint z klidu na stovku je dané prodloužením převodů.
Diesel o objemu 2,2 litru se také od roku 2013 nabízí v provedení B 220 CDI. To má standardně dvouspojkový automat a výkon 125 kW, od faceliftu pak 130 kW. Společně s faceliftem se objevily i čtyřkolky B 220 CDI 4Matic a B 200 CDI 4Matic, opět povinně spojené s automatem. U těchto variant platí to samé, co pro silné benzinové motory – narazíte na ně vzácně, vzhledem k výkonu, výbavě a nízkému věku navíc počítejte s vysokou cenovkou.
Nejpraktičtější z malých mercedesů je nejlevnější
Druhou generaci třídy B lze stále pořídit i jako nové auto, přičemž nejlevnější verze vychází v akčním provedení Entry na 560 000 Kč. Pětiletou ojetinu seženete za ceny od 300 tisíc korun, můžete ale počítat s nějakou výbavou navíc a také se silnějším motorem.
Ze současné generace kompaktních mercedesů vychází třída B jako nejvýhodnější koupě. Má nejprostornější interiér a na trhu ojetin nejnižší ceny. Zákazníci si totiž atraktivnějších tvarů sesterských modelů cení více. Pokud byste měli zájem o pětidveřový hatchback třídy A, který je prakticky vzato autem pro dva, připravte si alespoň 360 tisíc. Mix sedanu a kupé CLA vyjde jako ojetý na 400 tisíc a crossover GLA, tedy mírně zvýšená třída A s drsnějším designem, dokonce startuje nad půl milionem. U něj ale hraje roli mimo jiné pozdější uvedení na trh (nejnovější auta jsou z roku 2014) a fakt, že ojetiny většinou mívají silnější motory a často také i automat a pohon všech kol.
První východoevropský mercedesPůvodně se kompaktní mercedesy třídy A i B vyráběly v továrně Rastatt nedaleko německo-francouzské hranice. To od počátku platilo bez výhrad i pro současnou generaci třídy B, od roku 2012 se ale tento model společně s třídou CLA vyrábí v nově otevřené továrně v maďarském Kecskemétu. Dvouspojkové převodovky dodává dceřiná společnost Star Transmission působící v rumunském městě Sebes, benzinové motory a 2,2litrové diesely se vyrábí ve východoněmeckém městě Kölleda. Současná třída B je tak překvapivě produktem bývalého „východního bloku“ – výjimku představují jen diesely 1,5 l, které pro Mercedes vyrábí Renault ve Španělsku. |
