Američané po prvním přistání na Měsíci v roce 1969 uspořádali ještě celou řadu dalších letů. Posádky letů Apollo 15, 16 a 17 měly plnit úkoly, pro které už bylo třeba vyvinout nějaký dopravní prostředek pro provoz ve vzduchoprázdnu.
Zakázku získala firma Boeing, která za pouhých 17 měsíců zkonstruovala a vyrobila čtveřici speciálních elektromobilů LRV (Lunar Roving Vehicle) napájených dvěma 36V stříbrozinkovými bateriemi bez možnosti dobíjení. Pohon zajistily stejnosměrné elektromotory o výkonu 200 W v kolech vozu.
Kola přitom byla tvořena hliníkovými disky s běhouny vyrobenými z ocelových drátů a pozinkované tkaniny. Uvnitř byl kovový rám, který umožňoval jízdu i při proražení běhounu. Obě nápravy byly řiditelné a vozidlo se tak dokázalo otočit na třech metrech, ale jezdit se dalo i jenom s řízením pouze předních nebo zadních kol.
Vytuněný rekordman
Vozítka byla prakticky nerozbitná a jediným problémem při provozu na Měsíci byly utržené blatníky od měsíčního kamení při misích Apollo 16 a 17. Posádky si pak stěžovaly, že jim zvířený prach sedá na přístroje a kamery a nakonec si vyrobily provizorní blatník z plastových map.
Měsíční rovery byly stavěné na rychlost 13 km/h, ale Eugen Cernan s ním při misi Apollo 17 dosáhl měsíčního rychlostního rekordu „závratných“ 18 km/h. Když jste v těžkém skafandru, kolem je vzduchoprázdno a jste 384 tisíc kilometrů od domova, je to už docela slušná rychlost.
Místo volantu měly rovery středovou páku ve tvaru T, která řídila čtyři poháněcí motory, dva zatáčecí motory a brzdy. Řídilo se pohybem páky vpřed, doleva a doprava, zatažení dozadu aktivovalo mechanické brzdy. Po stisknutí tlačítka se motory přepnuly na zpátečku a zatažení páky úplně dozadu pak aktivovalo parkovací brzdu. Přístrojová deska pak ukazovala údaje o rychlosti, kurzu, náklonu, teplotě a okamžitém výkonu.
Památka pro měsíční turisty
Rovery měly teoretický dojezd na jednorázovou baterii téměř 100 km, ale akční rádius byl omezený na osm kilometrů od návratového modulu, aby se astronauti v případě selhání dokázali ve skafandrech pěšky vrátit k modulu. I z tohoto důvodu průzkumné mise začínaly vždy od nejvzdálenějšího místa, aby astronauti měli dost kyslíku a energie na případný návrat pěšky.
Tři lunární rovery, které na Měsíci najezdily v součtu asi sto kilometrů, už zde také zůstaly a připojily se k ruským Lunochodům a dalším lidským vozidlům, která dodnes stojí opuštěná na Měsíci a čekají na to, až se na ně za pár desítek let třeba přijedou podívat první kosmičtí turisté. Na zemi zůstal jediný záložní kus a několik prototypů vyrobených pro pozemní výcvik a zátěžové a konstrukční zkoušky.
Měsíční offroady v číslech
|