Miláčku, zaparkuješ mého broučka?

Představte si frekventovanou ulici v centru města v ranní špičce a v ní kolonu stojících aut. Co se tu děje? Malé autíčko právě na třetí pokus parkuje do poměrně malého prostoru mezi stojící vozy. Opět to nevyšlo, takže přichází pokus číslo čtyři. Bez úspěchu.

Autíčko se prudce rozjíždí, řidič to vzdal, kolona se dává do pohybu.

A na řadu přichází kontrolní otázka: Parkující řidič je muž, nebo žena? Většina z vás odpoví, že žena. 

Argumentů bude jistě celá řada: od obligátního, že muž zaparkuje napoprvé, přes zdůvodnění, že muž si vybere místo, kam se se svým vozem spolehlivě vejde, až po častý argument, že muž většinou nejezdí malým autíčkem.

Z výzkumu, který byl nedávno prováděn v Holandsku na 350 mužích a ženách ve věku od dvaceti do pětatřiceti let, vyplynulo, že čtyřem ženám z deseti se při parkování výrazně zrychlil srdeční tep, začaly se výrazně potit: parkování vnímaly jako stres. Z mužů to byl pouze každý desátý.

Ale objektivně řečeno, ve většině případů je hlavním aktérem vykreslené scény opravdu žena.

Nemá velký smysl toto tvrzení zpochybňovat. Mnoho statistik hovoří o tom, že ženy jsou obecně horší řidičky a že hůře parkují. Také nemá velký význam hovořit tu o ženách, které řídí skvěle, a o mužích, co se sotva udrží na vozovce. Obecný poměr by to rozhodně neovlivnilo. 

Je to fakt, který je dán veskrze rozdílem mezi mozkem muže a ženy. Muži lépe řídí, orientují se v mapách a plánech, mají vyvinutější prostorovou orientaci, ve většině případů jsou více technicky zruční. Naopak ženy mají vyvinutější verbální schopnosti, snáze se učí jazyky, mají rozvinutější jemnou motoriku, mají větší smysl pro detail a projevují větší zájem o lidi kolem sebe.

Parkovací místa, vyhrazená ženám řidičkám, najdeme už i u nás.  Takto označená jsou v podzemních garážích Village Cinemas na pražském Smíchově. 

Ale vraťme se zpět k řízení. Muži zkrátka auta milují prakticky od narození. Už v mateřské školce jsou jejich znalosti v tomto směru fascinující: rozeznají většinu značek, sledují závody Formule 1, vědí, za kterou stáj ten který závodník jezdí.

Jen co dosáhnou na pedály, zajíždějí autem rodičů do vrat, v deseti letech prohánějí první moped a v patnácti tátovo auto po polní cestě. Muži mají zkrátka k automobilům přirozený vztah, milují je a dokáží se o nich hodiny bavit. 

Oproti tomu se ženy ve většině případů naučí řídit z velmi pragmatických důvodů: aby to zkrátka uměly a osamostatnily se.

A proč my ženy hůře parkujeme? Máme to prostě už od přírody těžší: mužům totiž byly dány do vínku rychlejší reakce a lepší prostorová orientace. 

Tolik fakta a důvody. V dnešní době se však nelze spokojit z argumentem „Tak ať za ten volant neleze!“.

Den ze dne přibývá žen řidiček, často z velmi pragmatického důvodu zvaného „nutnost“.

Žena ráno veze potomky do školek a škol, poté se rychle přesouvá do zaměstnání, aby z něj úderem půl páté vyjížděla opět svézt potomky a následné nákupy domů.

Citroën C3 City Park : Jak to funguje?

Řidič aktivuje vyhledání (detekci) volného místa pomocí tlačítka umístěného na středové konzole. Tuto detekci, která může být prováděna při rychlosti nižší než 25 km/hod, zajišťují tři snímače vzdálenosti, umožňující přesně lokalizovat okolní překážky.

Snímače jsou zabudovány v předním a zadním nárazníku.
Když je zjištěno dostatečně velké místo pro parkování, vydá systém zvukový signál. Řidič poté může potvrdit asistenci  parkování při zastavení vozu a poté lze zahájit manévr.

Řidič nemusí vůbec otáčet volantem, pouze popojíždí dopředu a dozadu podle vydávaných optických a zvukových instrukcí. Systém může být kdykoliv deaktivován, například pohybem volantem, pokud si řidič přeje vzít řízení do svých rukou.

Bez auta by to bylo v mnoha případech zhola nemožné. Jediným řešením tedy je: usnadněte nám to.

Myslím si, že ženy by měly mít v rámci autoškoly minimálně o jednu praktickou lekci navíc, a to právě na trénink parkování.

To, že řešením není kritizovat, ale jednat, pochopili v automobilce Citroën a na svět přivedli prototyp Citroën C3 City Park, který je vybaven parkovacím asistentem, který usnadňuje manévrování s vozidlem, přesněji jeho zaparkování mezi dvěma vozy.

Velmi praktickým a také příjemným pomocníkem je v tomto ohledu již dnes u celé řady aut parkovací asistent.

V některých evropských  městech (například v Parmě) jsou pro ženy-řidičky vyhrazena speciální parkovací místa. Tento příklad by mohl posloužit jako návod pro nákupní centra, úřady či kulturní zařízení, kde by stačilo, aby provozovatel řešil tato vyhrazená parkovací místa dodatkovou tabulkou.

Ubylo by určitě žen, které se bojí ve stresu zaparkovat, a proto jedou až do čtvrté parkovací řady před supermarketem, aby pak košem přejížděly celé parkoviště, nebo v horším případě, táhly až k vozu velké nákupní tašky.

Sečteno a podtrženo: nejsme všechny skvělé řidičky a i hůře parkujeme. Ale na druhou stranu, jezdíme bezpečně, jsme za volantem ohleduplné a opatrné.

Měli byste na nás být hrdí. Protože zvládneme téměř všechno, něco však jen s vaší pomocí.

Kurz parkování

Jak zaparkovat, aby auto nepřišlo k úhoně?

Našli jste konečně skulinu, do které by se auto mělo podle všeho vejít, nejste si ale jisti při parkování? Základní pravidlo: Nezpanikařit.

Nechte si poradit od profesionála. Radí Jan Faktor, jednatel společnosti Maxcars, která pořádá kurzy bezpečné jízdy.

Podélné parkování

Nejprve zastavíme na úrovni volného místa a zkusíme odhadnout dle délky vozu, zda se do volné mezery mezi auty vůbec vejdeme.

Do parkovacího místa je nutné nacouvat, to si ale ještě matně pamatujeme z autoškoly.

Nezapomeneme dát směrovku, aby kolemjedoucím vozidlům bylo jasné, že chci parkovat.

Natočíme kola úplně k chodníku a couváme. Pozor, v této fázi předek auta vybočuje směrem do silnice. Musíme tedy dávat pozor na auta projíždějící kolem.

Při couvání sledujeme levé zpětné zrcátko; když vidíme polovinu přídě auta zaparkovaného za sebou, je čas dát opačný rejd (točíme volantem zprava doleva). Dokončíme parkování a můžeme vystupit. Pozor při otevírání dveří, abyste o ně nepřišli.

Tip: Volantem točíme, když je auto v pohybu, méně se namáháme a závěsy kol méně trpí.

Správná pozice parkovací manévr začínáme tím, že si najedeme o 50 - 70 centimetrů (může to být i víc) vpřed vedle parkujícího auta. Najedeme k němu co nejblíže tak, že v pravém zpětném zrcátku vidíme jeho zadní část.

Couváme a sledujeme levé zpětné zrcátko, až uvidíme polovinu přídě auta za zády, pak natočíme kola na opačnou stranu (směrem od chodníku) a zaparkujeme.

Auto zaparkujeme tak, aby před i za autem bylo dostatečné místo pro vyjetí ostatních aut.

Při parkování k chodníku s vysokým obrubníkem dáváme pozor na ráfky kol. Najíždíme pomalu, tak abychom je nepoškrábali.

Tip: Při podélném parkování s automobilem, na který nejsme zvyklí, pravé zrcátko sklopíme tak, abychom viděli na pravé zadní kolo. Tak máme jistotu, že ho neodřeme o obrubník

Zhasneme světla, vypneme motor, zajístíme auto proti samovolnému rozjetí, posbíráme věci, které by mohly zajímat nenechavé ruce zlodějů a můžeme vystupovat. Pozor ale při otevírání dveří na projíždějící auta.

Jan Faktor doplňuje: "Každý si své auto musí osahat, stačí několikrát nanečisto zaparkovat. Řidič si uvědomí kde auto začíná a kde končí a zaparkuje pak bez větších problémů."

"Každé auto je specifické, například mercedesy mají velký rejd a není problém s nimi zaparkovat i na relativně malém prostoru. Naopak třeba Alfy Romeo mají rejd menší a parkování na malém prostoru je obtížnější," dodává Faktor.