Miroslav Čada se se svojí atletickou postavou na motorku vlastně vůbec nehodil. Když zalehl na nádrž, zadek měl skoro nad zadním kolem a za subtilní kapotáží vždycky vykukovala jeho statná ramena.
V padesátých létech, kdy měly závodní motorky pár desítek udýchaných koní a každý gram hrál roli, to byl obrovský hendikep, se kterým se však dokázal nepřehlédnutelný, 185 centimetrů vysoký Znojemák poprat. Kariéru pověsil na hřebík ve třiceti. A u motorek zůstal jako funkcionář. O čtvrt století později se ukázalo, že to bylo pro český motocyklový sport naprosto zásadní rozhodnutí.
Čada patřil k československé motocyklové špičce, ještě než mu bylo dvacet. V roce 1953 kraloval moravským přeborům, ale na československou špičku si kvůli hmotnostnímu hendikepu nemohl troufnout. Natož pak v Brně na kopcovité trati, jejíž motocyklová historie se začala psát v roce 1950. To na ní poprvé zvítězil zkušený matador Antonín Vitvar na britském Nortonu. Takovou motorku mít!
Jedenadvacetiletý Miroslav Čada v depu Velké ceny Československa. Mechanika neměl, motorku si servisoval sám. Průpravu na to získal v traktorové stanici.
Miroslav Čada byl nejprve závodník, který bez tovární podpory porážel Frantu Šťastného. Potom tajemník brněnské Velké ceny. Především ale otec novodobého Masarykova okruhu.
Novopacký Norton od Vitvara
Právě Vitvar v roce 1952 oznamuje konec kariéry, ostatně v osmačtyřiceti letech se není čemu divit. Pak se proslýchá, že bude prodávat svoje motorky. Jak se to dovídá mladý Čada, okamžitě vyráží přes celou republiku do Nové Paky s půjčenými penězi a veze si domů Vitvarovu třistapadesátku.
Čada vpravo po stupních vítězů za druhé místo v kategorii do 350 ccm v roce 1955. Uprostřed je vítěz Hans Baltisberger.
S ní startuje v Brně v roce 1954 poprvé. Závod sice ještě není zapsaný v kalendáři mistrovství světa, konkurence je ale víc než slušná a rok od roku stoupá. Do Brna v době politických procesů míří kromě závodníků z východního bloku i Němci, Švédové, Belgičani nebo Švýcaři. I na ně si Čada na Nortonu může troufnout. V roce 1954 to ještě nevyjde, o rok později už ale dojíždí druhý za legendárním Hansem Baltisbergerem na tovární NSU. Za sebou nechává tovární jezdce Jawy včetně Františka Šťastného. Funkcionáři příliš nadšení nejsou. Porážku domácích strojů s mistrnými jezdci za řídítky od mnoho let starého britského motocyklu pilotovaného jedenadvacetiletým halamou nečekali.
V roce 1956 jede Čada dokonce mistrovství světa v Assenu, nejstarší trati v celém šampionátu mistrovství světa. To ještě netuší, že Brnu bude jednou patřit za holandským okruhem hned druhá příčka. Díky němu.
Konec kariéry, začátek mistrovství světa
Kariéru Čada ukončil v roce 1964, ale hned se zapojil do příprav motocyklové Velké ceny. Ta v roce 1964 prošla proměnou. Trať se zkrátila a změnila, aby vyhovovala parametrům mistrovství světa. V roce 1964 se na novém okruhu jelo poprvé, o rok později pak Brno přivítalo světovou elitu.
Čada se kolem brněnských závodů pohyboval v jejich nejslavnější éře. Třetí místo Františka Šťastného v roce 1968. Dosud nepřekonané druhé místo Bohumila Staši o tři roky později...
Brno? Nejrychlejší motokros na světě
Na začátku sedmdesátých let začíná v mistrovství světa přituhovat. Motocykly zrychlují, závody se přesouvají ze silnic na účelové okruhy. V Brně se znovu zkracuje trať – na konečných 11,9 kilometru. Poprvé se na ní jede v roce 1975. Barry Sheene, enfant terrible paddocku, před novináři prohodí: „Tohle je nejrychlejší motokrosová trať na světě.“
V tom stejném roce začíná jednačtyřicetiletý Čada pracovat na projektu nového okruhu. Uvažuje se, že by okruh mohl být poblíž současné trati a využívat alespoň legendární úsek stoupání do Kohoutovic. Nakonec je vybrána lokalita nad okrajovou městskou částí Brna – Žebětínem. I symbolicky to dává smysl. Trať bude v lůnu původního okruhu z roku 1930.
Miroslav Čada1934 – 2013 Během závodnické kariéry získal čtyři pódiová umístění na Velké ceně v Brně, kariéru ukončil rok před zapsáním trati do kalendáře mistrovství světa. Dlouhou dobu působil jako tajemník Grand Prix ČSSR, od roku 1975 pracoval na projektu nového okruhu, který byl otevřen v roce 1987. Jeho dva synové jsou úspěšní trenéři. Starší Miroslav trénuje nejlepší tuzemský volejbalový tým v Prostějově, mladší Rostislav trénoval donedávna hokejisty slovenských extraligových Košic a do roku 2015 liberecké Bílé tygry. |
Soumrak přírodních okruhů: Brno bylo poslední ze všech
Jenže kdy? Na konci sedmdesátých let vyhrožují jezdci v čele se světovou špičkou bojkotem Brna. Pořadatelé zoufale shánějí balíky slámy, potřeba je jich 12 tisíc, trať v podstatě zcela obklopují. Ještě že závod alespoň připadá na dobu po žních. Na počátku 80. let padá definitivní rozhodnutí – v roce 1982 se pojede na starém okruhu naposledy, ve stejnou dobu se začne se stavbou nové trati. Rok Brno vynechá a do kalendáře se vrátí v roce 1984.
Poslední závod na brněnském městském okruhu se má jet 29. srpna 1982. Je to úplně poslední závod na neúčelové trati v dějinách motocyklového mistrovství světa. Vzhůru Farinovou zatáčkou šplhají staré otevřené felicie, ze kterých lidem mávají Eliška Junková, František Šťastný, Václav Parus... Nad Žebětínem ovšem zatím stále klidně běhají srnky po lese. Je jasné, že okruh v roce 1984 nebude.
A bůhví, jestli bude vůbec. Mluví se o „ekologičtějším“ okruhu v měsíční krajině v Mostě. Maďaři chvátají se stavbou Hungaroringu a podepisují smlouvu s Berniem Ecclestonem na závod formule 1. Na ten si pomýšleli i v Brně. Miroslav Čada lobuje, kde se dá. Nakonec podnikne zoufalý krok – napíše dopis tehdejšímu předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi (čtěte zde). Komunistický funkcionář je pak údajně tím, kdo projekt prosadí.
Formule 1? Na stavbu dohlíží pravá ruka Bernieho Ecclestona
Aby byl nový okruh politicky průchodný, musí být multifunkční. Vlastně se nové trati ani okruh neříká, oficiálně jde o „Areál ÚV Svazarmu Grand Prix ČSSR“. Kromě závodní trati se počítá se střelnicí, běžeckou dráhou, stezkou zdraví, krytým bazénem, tělocvičnou. Miroslav Čada to neúnavně opakuje v každém rozhovoru. „Počítá se s dopravní výchovou a výcvikem invalidů a paraplegiků,“ vypočítává na začátku roku 1984, kdy se konečně začíná mýtit les. V té době se ani pořádně neví, jestli se podaří do Brna motocyklovou Velkou cenu vrátit, vedení FIM to potvrdí až na sklonku roku 1985.
Předseda komise FIM pro silniční závody Luigi Brenni (vlevo) nevěřil, že Češi stihnou okruh dokončit. Na snímku s bezpečnostním komisařem Steinmetzem a Čadou už je ale spokojený. Inspekce trati dopadla dobře.
To už se nová trať rýsuje. Dohlíží i komisaři FIA Derek Ongaro, blízký spolupracovník Bernieho Ecclestona. Že by byla formule 1 stále ve hře? Ano a ne. Okruh má rozhodně ambici mít parametry, aby dokázal závod F1 uspořádat. Jenže Maďarsko je rychlejší.
Brňané se tam v čele s Čadou jedou inkognito podívat. „Obdivuju Maďary, co všechno v tak krátké době vybudovali. Byl jsem překvapen, jak jednoúčelový je to areál, vlastně jen pro ‚ef jedničky‘. A za třetí, potvrdila se mi předpověď – lidi, kteří tam letos byli, už znovu nepřijdou,“ zhodnotil Čada dojmy z maďarského okruhu před novináři. Že bude Brno o několik řádů lepší, byl naprosto přesvědčen. Stejně jako o tom, že Brno nabídku na závod F1 dostane už na rok 1987. „Řekneme ne. Nechceme se dožít chyb, které se vyskytly v Maďarsku.“
„Mysleli, že to nezvládneme, hledali náhradní okruh!“
Jenže v Brně v tu dobu taky není všechno úplně růžové. Zima 1986 je neobvykle tvrdá a práce nabírají skluz. Luigi Brenni, jeden z klíčových funkcionářů mezinárodní motocyklové federace FIM dokonce začíná hledat za Brno náhradu. Nevěří, že se okruh podaří do srpna dokončit. „S tím se mi ovšem svěřil až teď, po motocyklových závodech,“ říkal Čada s úsměvem po úspěšné Grand Prix ČSSR 1987, přesně před třiceti lety.
Asfalt se pokládá na poslední chvíli na tři směny, na starost ho mají znojemští silničáři, žádná speciální firma. Čada je úzkostlivě kontroluje. První stovky metrů jsou totiž precizní a puntičkářský ředitel má strach, že chlapům stoupne sláva do hlavy a něco odflinknou. Přitom každá vada může závod zhatit.
Okruh pro všechny? Jediná nenaplněná vize
První motorky na trať vyjedou 18. července 1987. To je ještě moravský přebor. Už o dva týdny později ale Brno hostí mistrovství světa silničních vozů, tehdy nový šampionát. Čeká se pár závodníků, ale je jich přes sedmdesát. Narychlo se piluje, co se dá. Ať je Grand Prix bez problémů, ať nedopadne jako F1 v Maďarsku, přeje si Čada. „Oddechl jsem si až ve čtvrtek před závodem, kdy na trať vyjeli Spencer s Lawsonem,“ přizná se pak.
Pásku nového okruhu slavnostně přestřihl šéf krajské KSČ Vladimír Herman, v uniformě přihlíží předseda ÚV Svazarmu Václav Horáček, pásku vpravo drží projektant Jaroslav Suchý. Tuto příležitost si Čada nechal ujít.
Závod dopadne skvěle. Velká návštěvnost, nadšení závodníci. Jen „otec okruhu“ Čada vyjmenovává potíže. „Trať byla špinavá, ale s tím nic neuděláme, musí se vyjezdit. Naštěstí nepršelo. Mám zprávy, že televizní záznam nebyl to nejlepší, co jsme mohli našemu divákovi nabídnout,“ vyjmenovává.
Opět dostává otázku na F1. „Teď jedeme do Belgie, není vyloučeno, že tam dojde ke kontaktu s panem Ecclestonem,“ naznačuje Čada po brněnské velké ceně. Popisuje, co vše je nutné dobudovat – třeba třicet tisíc míst k sednutí, na F1 tráva nestačí.
„U nás bývá zvykem, že dobudování sportovišť se odkládá v okamžiku, kdy skončí důležitá akce. Nestihne takový osud i automotodrom?“ ptá se Čady novinář. „Pokud mně bude sloužit zdraví, ručím, že nikoliv,“ odvětí úspěšný manažer, který dokázal navzdory době ze země vydupat světový okruh. V tomto případě se mýlil, vize okruhu jako místa multifunkčního rekreačního areálu se nikdy nenaplnila.
