Za to, že řidič vezme s sebou na delší cestu neznámé pasažéry, dostává příspěvek na benzin. Ale ne vždy jde ve spolujízdě jen o peníze. "Pro dva mladé Australany, kteří hledali auto jedoucí do německé Kostnice, přijel nový luxusní Mercedes 600," říká provozovatel pražské centrály pro spolujízdu Vít Dosoudil. "Jeho majitel dopředu avizoval, že mu o peníze nejde. Nerad cestuje sám, proto se nám ozval."
Ve kterých zemích má spolujízda největší tradici?
Existuje téměř v celé západní Evropě kromě Skandinávie, ale baštou spolujízdy je Německo, kde tento systém dopravy funguje už od roku 1956. Ve východní Evropě mají agenturu pro spolujízdu jen v Maďarsku, druhá je v Praze. Je to zajímavé, ale ačkoliv je Polsko zemí autostopu, spolujízda v něm neslaví velký úspěch. V té souvislosti vzpomínám na organizovaný autostop, který v Československu kdysi také fungoval. Řidiči od stopařů dostávali kupony, které se pak jednou za čas slosovaly a výherce dostal například tažné lano.
Mají řidiči obavy z neznámých spolucestujících?
Celá věc je ještě nová, proto se řidiči někdy ptají: Kdo to bude? Mohu pasažéry před cestou vidět? Ale postupem času zjišťujeme, že se jména řidičů neustále opakují, čímž zjevně jejich obavy z cestujících opadají. Strach někdy mají i pasažéři. Je to pochopitelné, nevědí, kdo je poveze. Ale tím, že se k nám řidiči vracejí, přesvědčí mnohé ujištění, že konkrétní šofér už bez problémů odvezl řadu pasažérů.
V autobusu má cestující jistotu, že při poruše vozu se o něj firma postará. Jak je to u spolujízdy?
Chtěli bychom zákazníkům jednou nabídnout pojištění, které je například v Německu běžné. Jmenuje se pojištění pro pokračování v cestě a chrání pojištěného právě před různými nenadálými situacemi. Porouchá-li se u německé spolujízdy auto na dálnici, hradí pojišťovna taxík k nejbližšímu nádraží a potom i vlak do cílového místa. V Německu stojí takové připojištění dvě marky. V Česku jsem zatím nesehnal pojišťovnu, která by si účastníky spolujízdy vzala na starosti.
Odkud se rekrutují řidiči a cestující ve spolujízdě?
U řidičů je to hodně různé. Často se jedná o emigranty, kteří tento způsob cestování znají ze zahraničí. Mezi spolucestujícími najdete prakticky jen mladé lidi a studenty.
Co jazyková bariéra? Nečiní řidičům a spolucestujícím potíže? Vždyť svezení hledají v Praze zájemci z celého světa.
To nebývá problém. Když si navzájem řidič s cestujícím nerozumějí, sjedná cestu agentura za ně. Ale pasažér s řidičem si pak po cestě nepopovídají.
Kam nejčastěji spolujízda z Česka míří?
Nejvíce lidí jezdí do Mnichova, Norimberku, Stuttgartu či Berlína. Po Česku funguje spolujízda mezi Prahou a Brnem, Olomoucí i Ostravou.
Ve kterých zemích má spolujízda největší tradici?
Existuje téměř v celé západní Evropě kromě Skandinávie, ale baštou spolujízdy je Německo, kde tento systém dopravy funguje už od roku 1956. Ve východní Evropě mají agenturu pro spolujízdu jen v Maďarsku, druhá je v Praze. Je to zajímavé, ale ačkoliv je Polsko zemí autostopu, spolujízda v něm neslaví velký úspěch. V té souvislosti vzpomínám na organizovaný autostop, který v Československu kdysi také fungoval. Řidiči od stopařů dostávali kupony, které se pak jednou za čas slosovaly a výherce dostal například tažné lano.
Mají řidiči obavy z neznámých spolucestujících?
Celá věc je ještě nová, proto se řidiči někdy ptají: Kdo to bude? Mohu pasažéry před cestou vidět? Ale postupem času zjišťujeme, že se jména řidičů neustále opakují, čímž zjevně jejich obavy z cestujících opadají. Strach někdy mají i pasažéři. Je to pochopitelné, nevědí, kdo je poveze. Ale tím, že se k nám řidiči vracejí, přesvědčí mnohé ujištění, že konkrétní šofér už bez problémů odvezl řadu pasažérů.
V autobusu má cestující jistotu, že při poruše vozu se o něj firma postará. Jak je to u spolujízdy?
Chtěli bychom zákazníkům jednou nabídnout pojištění, které je například v Německu běžné. Jmenuje se pojištění pro pokračování v cestě a chrání pojištěného právě před různými nenadálými situacemi. Porouchá-li se u německé spolujízdy auto na dálnici, hradí pojišťovna taxík k nejbližšímu nádraží a potom i vlak do cílového místa. V Německu stojí takové připojištění dvě marky. V Česku jsem zatím nesehnal pojišťovnu, která by si účastníky spolujízdy vzala na starosti.
Odkud se rekrutují řidiči a cestující ve spolujízdě?
U řidičů je to hodně různé. Často se jedná o emigranty, kteří tento způsob cestování znají ze zahraničí. Mezi spolucestujícími najdete prakticky jen mladé lidi a studenty.
Co jazyková bariéra? Nečiní řidičům a spolucestujícím potíže? Vždyť svezení hledají v Praze zájemci z celého světa.
To nebývá problém. Když si navzájem řidič s cestujícím nerozumějí, sjedná cestu agentura za ně. Ale pasažér s řidičem si pak po cestě nepopovídají.
Kam nejčastěji spolujízda z Česka míří?
Nejvíce lidí jezdí do Mnichova, Norimberku, Stuttgartu či Berlína. Po Česku funguje spolujízda mezi Prahou a Brnem, Olomoucí i Ostravou.
