Druhá světová válka zastihla motocyklový průmysl na vzestupu popularity. Technici a mechanici, kteří se před válkou zabývali výrobou i úpravami motorek, si službou v armádě své schopnosti a znalosti ještě zdokonalili.
Poválečné období pak přineslo množství produktů, zatímco v Británii ze zbytků leteckých hliníkových plechů snýtovali legendární Land Rover, Ameriku brázdily harleye a indiány, které se vrátily z frontových linií.
Válečné mašiny byly produkty poctivé kovářské práce, a tak brzy došlo na odlehčování. Přední blatník letěl světem, hned za ním sedadlo spolujezdce, řídítka nahradila rovná trubka, a protože se zjistilo, že bez zadního blatníku to prostě nejde, zůstal na svém místě, ovšem zkrácen na nezbytné minimum. Prostě všechno, co bylo jenom trochu navíc, bylo demontováno a mašiny byly oholeny až na kost. Takové úpravě se říkalo „bob job“ a strohé závodní speciály byly a dodnes jsou nazývány bobbery.
Stylový minimalista
Jedním z nejmarkantnějších prvků italského retro závoďáku je bezpochyby přední guma. Ono zase tolik mašin na předku stotřicítku nevozí. Tahle je ještě navíc vybavena retro vzorkem, který dodala značka Continental. Zadek obouvá pneumatiku ještě o dva centimetry širší. Obě pneumatiky jsou obuty na hodně stylových šestnáctipalcových ráfcích z lehké slitiny. Jejich tenké loukotě a nápisy Moto Guzzi na okrajích působí maximálně stylově.
Malou ozdobou a úlitbou italskému původu je červeno-zeleno-bílá trikolora umístěná na spodních brýlích. Zbytek přední části motorky je po vzoru slavných předků zasvěcen už jenom těm součástem, bez kterých by to prostě nešlo. Takže tady máme minimalistické lízátko předního blatníku nazdobené závodním šachovnicovým vzorem, jeden kulatý světlomet s klasickou H4, dvojici malých blinkrů a jeden kulatý budík. Má sexy červené podsvícení, osm barevných kontrolek a dvouřádkový LCD displej. Zobrazované údaje jako například spotřeba, ujetá vzdálenost (celková i dílčí), ukazatel rychlostního stupně nebo třeba hodiny lze měnit tlačítkem MODE na levém řídítku.
Po chvilce hledání je vlevo k nalezení také malé tlačítko dvoustupňového vypínání kontroly trakce. Zejména při jízdě po hrbatém dláždění v centru města doporučuji tohoto pomocníka natvrdo odvolat. Když je totiž třeba vzít za plyn a odpíchnout se křižovatkou na špici právě předjeté kolony aut, dokáže někdy nepěkně začarovat se zapalováním a namísto triumfálního odpalu jsem rád, když přes rozbité koleje a kočičí hlavy nějak přeskáču. Raději se v tu chvíli nedívám do zrcátek.
Pokud motorka několik hodin stojí bez pohybu, hodnota dílčí ujeté vzdálenosti se sama vynuluje. Když už jsme u ovladačů na řídítkách, pak zejména na tom pravém je jasně patrná ruka italského stylisty. Tlačítka spínače varovných blinkrů a vypínání elektrických obvodů jsou malým uměleckým dílem. S vypiplaným vzhledem ovladačů na řídítkách tak trochu kontrastuje odhalená rovná trubka rámu, která se jako zabodnuté kopí táhne celou siluetou stroje od hlavy řízení až k minimalistickému zadnímu blatníku. V místech, kde trubka prochází pod střídmým placatým sedlem, je přivařen oblouk, do kterého je upevněn podsedlový boční panel. Kromě toho, že nese plasticky vyvedený nápis se jménem mašiny, dost neuměle ukrývá akumulátor. K rozevlátému stylu poválečného bobberu ale tohle lajdáctví prostě patří.
Frajeření žádá ústupky
Dalším nepřehlédnutelným prvkem na vzhledu italské mašiny je samozřejmě motor. Podélně uložené véčko s válci svírajícími úhel devadesát stupňů je symbolem značky Moto Guzzi. Chlazení je zajištěno náporem vzduchu a olejem. Motor má svůj specifický projev a z krátkých kónických koncovek duní brutálním basem. Při razantním přidání plynu sebou celá mašina škubne doprava. Dvouválcová devítistovka dává maximální výkon pětapadesáti koní při 6 250 otáčkách. Zhruba v polovině tohoto rozsahu pak nabídne celých šedesát dva newtonmetrů maximální hodnota krouticího momentu. Síla motoru je na zadní kolo přenášena kardanem. Tohle řešení nevyžaduje v podstatě žádnou zvláštní údržbu a perfektně zapadne do celkového stylu mašiny. Na druhou stranu je jedním z nejvíce ztrátových převodů a jeho kuželová soukolí pohltí asi dvacet procent výkonu motoru. „Bobrovi“ je to ale tak nějak jedno. Jede si svoje a vůbec to nedělá špatně.
Válce vystrčené do stran nesou na svých hlavách plastové protektory chránící styku s holeněmi jezdce. Stejně tak je sací potrubí chráněno bytelnými plechovými kryty. Dokud cestuji sólo, dá se po chvíli hledání najít pozice nohou, kdy je možné sevřít mašinu mezi kolena a nepraštit se přitom do nohy o sání. Stačí ale nabrat spolujezdce a je třeba zaujmout polohu typickou spíš pro ordinaci ženského lékaře. Inu, co naplat, každá legrace něco stojí a stylovému designu je třeba přinášet drobné oběti.
A protože u Guzzi není normální asi vůbec nic, motor s převodovkou je spojen suchou spojkou. Přesně takovou, jakou máte v autě před domem. Navzdory nezvyklému uspořádání se spojka dávkuje s překvapivou lehkostí. Zato převodovka má trochu tužší chod a na odezvu řadící páky je třeba si chvíli zvykat. Zařazení jedničky zejména při studené převodovce někdy vyžaduje větší tlak, než bývá zvykem. Stejně tak se hledání neutrálu někdy mění v malé dobrodružství.
Start
Náplně motoru i převodovky jsou v čerstvém podzimním dni zahřáté na provozní teplotu a Guzzi vyzývavě duní do temně černých výfuků. První rychlost teď už bez odporu zapadá na své místo a tlustá přední guma začíná pomalu polykat první dlažební kostky v centru města.
Moto Guzzi V9 v číslech
|
Podle očekávání to samozřejmě není žádný problém. Ten nenastává ani ve chvíli, kdy se do cesty postaví tramvajové koleje nebo dokonce nižší obrubník. Tlumiče retro závoďáku sklízejí velkou poklonu.
Po výjezdu za hranice města si to namířím na klikatou okresku. V duchu si říkám, že tady by se ten válec vpředu mohl dostat do úzkých. Ale bobr si to sype okreskou jakoby nic a jestli ho má něco rozhodit, pak to asi jednoznačně nebude jeho vlastní přední kolo. Ono ho vlastně v průběhu celého testu nerozhodilo vůbec nic. Obstál jak v městské dopravní špičce, tak při řádění na okresce. Možná k tomu přispívá i jeho ultra nízko položené těžiště. Dvousetkilogramová motorka má ještě o pět milimetrů níže položené sedlo než jeho nejbližší příbuzný Roamer.
Střídmý jen na pohled
V úvodu hovoříme o tom, že bobbery byly vždy synonymem střídmosti a jednoduchosti. V tomhle ohledu Ital tak trochu klame tělem. Mašina se na první pohled prezentuje nevázaným, trochu lajdáckým stylem, ale ukrývá takové vychytávky, za které by se nemusel stydět ani ten nejmodernější cestovní atlet nebo supersport.
Bobbera lze totiž prostřednictvím volně stažitelné aplikace napojit na chytrý telefon. A v tu chvíli se otevírají dosud skutečně netušené obzory. Motorka je schopná sdělit veškeré údaje o motoru jako například aktuální hodnotu točivého momentu nebo výkonu. Umožňuje také vyzvědět třeba hodnotu dobíjení, ale i úhel náklonu nebo třeba údaje o podélném zrychlení stroje.
Tak co? Jste překvapení stejně jako já? Pak vězte, že ještě nekončíme. Napojením na aplikaci získává střídmý bobber plnohodnotný počítač. Kromě údajů a parametrů bezprostředně souvisejících s chodem stroje systém ještě ukládá do mapy polohu motorky v místě, kde byl naposledy vypnut motor, a při kritickém úbytku paliva je schopen vyhledat nejbližší benzinové pumpy.
Guzzi Bobber se svou chytrou aplikací trochu připomíná filmy, kdy se předměty denní potřeby mění ve sci-fi stroje. Když začne smartphonu připevněnému na řídítkách docházet šťáva, stačí jej kabelem připojit do USB zásuvky, jejímuž umístění jsem do odhalení druhé tváře bobbera moc nerozuměl. Je totiž na pravé straně krku řízení, ukrytá těsně před dokonale tvarovanou nádrží vyzdobenou po obvodu ostrou hranou, která dodává celkovému vzhledu biku na agresivitě.
V době, kdy většina výrobců z důvodu vyhovění normě Euro4 přesedá i u těch nejklasičtějších retro modelů na vodní chlazení, kráčí Moto Guzzi se svými motorkami Bobber a Roamer svou vlastní cestou dál. Jestli je zvolený směr správný, ukáže až čas. Na každý pád odvážnému prý štěstí přeje a za 280 tisíc znamená Guzzi Bobber další zajímavou alternativu, která nezapadne ani v koloně jízdy distingovaných gentlemanů.
