Přestože mají unikátní řemenem poháněné motocykly z počátku minulého století nemalou hodnotu, účastníci sobotního veteránského setkání v Jičíně si nemuseli dělat starosti, že by jim s jejich strojem mohl nějaký nenechavec ujet.
Uvést takového motocyklového dědečka do pohybu vyžaduje notnou dávku zkušeností i jezdeckého umění. "Tenhle motocykl mohu klidně nechat stát na ulici, protože vím, že mi s ním nikdo neodjede. Bez znalosti funkce všech páček ho nikdo neuvede do pohybu," vysvětloval jeden z účastníků víkendového veteránského setkání Loukotě a řemeny Petr Hošťálek z Českých Budějovic. Provozovatel Jihočeského motocyklového muzea se po Českém ráji vozil na německém stroji NSU z roku 1923.
"Nikdo z dnešních motorkářů si už nedovede představit, že by musel správně načasovat zapalování a za jízdy podle citu seřizovat předstih nebo dolaďovat bohatost směsi v karburátoru. Na ovládání takového stroje musí být člověk opravdu šofér," upozorňoval Hošťálek.
Víkendové akce pořádané už počtvrté jičínským Vetran Car Clubem se zúčastnilo na 40 strojů z Česka, Slovenska, Německa, Rakouska a Holandska. "Proti loňsku je tu prakticky dvojnásobek úžasných řemenových staříků. Vidět tolik unikátních strojů na jednom místě, to je neuvěřitelný zážitek," pochvaloval si Hošťálek.
Jičínské setkání je ojedinělé i v rámci Evropy. Veškeré přihlášené automobily totiž musí být vyrobeny do roku 1918.
Motocykly mohou být o několik let mladší, ale musí mít pohon zadního kola řemenem. "Běžných akcí pro veterány se obvykle účastní mnohem mladší stroje, kterým se nemůžeme rovnat. A jízda na chvostu potom ztrácí svoje kouzlo," řekl jeden z pořadatelů Michal Geisler, "hlavní zásada setkání tedy zní - žádné závodění! Vždy se chceme jen příjemně povozit krásnou krajinou Českého ráje."
