Za deset let po 1. světové válce se do Československa dostalo nejspíš až k pěti tisícům motocyklů Indian – povětšinou cestovních, zejména legendárních modelů Scout a Chief. Mezi dovezenými stroji však byly i závodní speciály, které ve dvacátých letech ruinovaly konkurenci na československých závodech – a bylo jedno, zda jde o závod okruhový, do vrchu, nebo o plochou dráhu.
„Indiany byly v podstatě nejrozšířenější motocykly v Československu, přestože nebyly vůbec levné,“ popisuje brand manager českého zastoupení a autor výstavy Ondřej Hrůza.
Za obrovským rozmachem stál jediný muž – generální zástupce značky pro střední Evropu František Mařík. Šikovný obchodník budoval od roku 1919 nejen kvalitní prodejní a servisní síť, podařilo se mu kolem značky vytvořit dokonalý marketingový kult. Motocykly prodával běžným lidem, závodníkům, ale třeba i prvorepublikovým policistům. Z Československa se stal pro americkou značku jeden z největších exportních trhů.
Na sto let starém příběhu spojeném s představením nového modelu FTR 1200 S postavil Ondřej Hrůza jedinečnou výstavu, na níž se sešlo osm historických motocyklů, které jsou běžně schované v soukromých sbírkách. „Podařilo se nám získat motocykly ze soukromých sbírek v takovém rozsahu, jaký u nás ještě nikdo neviděl. A je možné, že se to už nikdy takto znovu nepodaří,“ říká Hrůza.
Dvě stě bez brzd po klopené dráze
Nejstarší vystavená motorka pochází z roku 1914. Půllitrový jednoválcový speciál byl určen pro tehdy populární závodění na klopené dráze, stroj s nádhernou původní patinou se tak musí obejít bez brzd a nepotřebuje ani převodovku. Do Česka se dostal před řadou let z Austrálie.
V extrémně nebezpečných závodech, které se jezdily na oválech s dřevěným povrchem, tehdy indiany dominovaly. Motocykl, který svou konstitucí připomíná spíš jízdní kolo, dosahoval rychlosti kolem 140 kilometrů v hodině. To vše bez brzd. O šest let novější 1000 Board Track Racer už má litrový dvouválec, maximální rychlost se díky tomu přehoupla přes dvoustovku. Opět bez brzd.
Výstava připomněla i další genezi board trackových indianů. „Ve dvacátých letech byly závody na klopené dráze kvůli nebezpečí zakázány. Souboje se tak přesunuly na ploché dráhy nazývané v USA obvykle dirt track nebo flat track,“ vysvětluje Hrůza nad dalším litrovým speciálem z roku 1921, který už oproti dvěma starším „board trackům“ dostal spojku.
A připomíná, že Indian byl i prvním vítězem dnes legendární pardubické Zlaté přilby. Právě na této motorce totiž startoval první vítěz závodu, „univerzální“ závodník Zdeněk Pohl.
Speciál pro Evropu s českou historií
Pohl byl i jedním z jezdců, kteří po československých tratích vodili největší unikát z celé výstavy – půllitrový jednoválec přezdívaný „Daytona“ nebo „Altoona“. „Jde o skutečně autentický závodní motocykl, který inženýr Mařík dovezl do Československa v roce 1925. Motocykl má velmi atypickou konstrukci a je pravděpodobné, že už v Americe byl stavěný pro závody v Evropě,“ popisuje Hrůza s tím, že motocykl je minimálně v evropském kontextu naprostý unikát.
Legendární Zdeněk Pohl & Daytona na Letné
Motorku si pořídila rodina Tichých z Kroměříže. Jejich firma patřila k nejúspěšnějším dealerstvím Indianu v Československu. I díky tomu, že u nich nakupovali klienti ze Zlína, který zažíval pod taktovkou Tomáše Bati neuvěřitelný rozmach. Kromě Zdeňka Pohla na motorce závodil i Jaroslav Tichý. A prakticky kamkoliv motocykl přijel, vyhrál. To platilo pro okruhové závody i pro plochou dráhu, na kterou měl Jaroslav Tichý speciální podvozek bez převodovky.
Druhý autentický motocykl je nejspíš jediným zachovaným kusem ze čtyř litrových „dayton“, které František Mařík do Československa dovezl. I tento motocykl má závodní historii, ve dvacátých letech na něm závodil Václav Chlad.
Scout na stěnu smrti
Tři motocykly na výstavě nesou jméno nejslavnějšího modelu značky – Scout. Indian svoji nejslavnější motorku vyráběl od roku 1920 až do roku 1949. Na silnici i na okruhu se osvědčila mimo jiné extrémní spolehlivostí.
To je i jeden z důvodů, proč patřila ke globálně nejoblíbenějším strojům pro akrobaty jezdící po takzvané stěně smrti. Při extrémně nebezpečné atrakci najede jezdec do „bubnu“ se zcela kolmými stěnami, na kterých se motorka drží díky působení dostředivé síly. Život jezdce přitom závisí kromě vlastního umu právě na motorce. Její porucha znamená přinejmenším těžké zranění, pravděpodobněji smrt. I takovýto motocykl našel Hrůza v českých sbírkách – Scout z roku 1927 dnes jeho majitel používá k závodům ve sprintech historických motocyklů.
Na tratích pak lidé mohou potkat i zbývající dva scouty z jedinečné výstavy. Motorky vyrobené v letech 1925 a 1926 patří českému závodníkovi Františku Loučkovi, který s nimi závodí a představil se i na trati mezi brněnskými pavilony.
