Trabant byl následovník nacistické DKW Meisterklasse. Důsledně využíval recyklaci odpadů a umělé hmoty, přesto byl těžší, než původní dřevěná konstrukce potažená montgomerákem, podobně jako Velorex.

Stejná kategorie, ale s rámem z Manesmanských bezešvých trubek a karoserií z tenoučkého plechu byla legendární Dóšvó, 2CV od Citroena. Výhodou byl čtyřtakt, spotřebu jsem měl pod 5 litrů na 100. Tachometr doplnila boční okénka, která při 80 km/h začala vibrovat, jako brouk krovkami před odletem. Pro svoji lehkou váhu, rolovací gumovou střechu a velká kola to bylo ideální auto do terénu, krásně se s ním jelo po poli. Nabouraný blatník jste klidně vytáhli ručně, malé důlky vyrovnali palcem, plech byl stejně silný, jako vepřové konzervy.

Co z Trabanta, Velorexu nebo 2CV zbylo po srážce se skutečným autem, raději nechci vidět.

"Trabant sice má duroplastovou karoserii, do které se nezakusuje rez, podlaha a rám karoserie jsou ale kovové a mocně reznou." - to je pěkná blbbost! Jediné co u starších Trabantů rezlo, byla "vlašťovka" která držela pomocný rám motoru. Týkalo se Trabantů tak 20 let starých, stejně stará embéčka už byla dávno v hutích!

Rezla nejen vlaštovka, ale i navazující podélné nosníky a nad nimi tenoulinké prahy dveří. Stejně tak úzká plechová příčka pod snímatelným předním čelem. Pokud se dostala vlhkost pod koberec, odešla i podlaha u pedálů. Výhodou bylo, že kromě prahů se vše dalo naohýbat z rovného a silnějšího plechu, na trubky pro hever se hodily elektrikářské trubky, stejně jako na výfuk.