Prakticky s jakýmkoli monopostem se svezl jen málokdo z nás. A svézt se s náčiním, na kterém vyrůstají mnozí současní jezdci formule 1, to už je opravdu něco. My jsme tuto příležitost dostali na maďarském Hungaroringu, kde jsme osedlali monoposty Formula BMW FB2 při příležitosti prezentace společnosti DuPont, která je oficiálním dodavatelem týmu BMW-Sauber F1.
S monopostem Formula BMW se jezdí závodní série, ze které vzešel nejeden jezdec formule 1. Monopost má pohotovostní hmotnost 455 kilo bez jezdce a motor z motocyklu BMW K1200 RS.
Jeho výkon je 140 koní (103 kW) a vzhledem k nízké hmotnosti tak slibuje neobvyklé jízdní zážitky. Motor se může vytáčet až k 8 200 otáčkám za minutu, k řazení slouží sekvenční šestistupňová převodovka. Ovšem nejde o žádné elektronické soustrojí, pilot řadí hezky pomocí páky a sešlapuje přitom spojku.
Autoškola
Před usednutím do monopostu jsme prošli sérií školení, kde nám instruktor vysvětlil, o jak nebezpečnou záležitost může jít. Už předem bylo téměř jasné, že "rozbalit to na plno" nám nikdo nedovolí. A také že ne. Veškeré jízdy jsme absolvovali za vodícím vozem sériové produkce – za BMW 635 D nebo BMW 135i Coupé se vždy střídala pětice monopostů.
Mnohem zajímavější než pokořování rychlostních rekordů je ale způsob, jakým se formule dokáže vypořádat s fyzikálními zákony.
První jízdy byly opravdu opatrné a soustředily se na to, abychom se naučili hezky řadit a brzdit. Pro ostříleného závodníka žádný problém, ale pro mnohé účastníky téměř nadlidský úkol. Při řazení vzhůru není nutné u monopostu používat spojku, pak jde ale přeřadit hodně ztuha. Naopak dolů se řadí ideálně s meziplynem.
Jízda monopostem je neobyčejným zážitkem už od chvíle, kdy se člověk souká do poměrně těsného kokpitu. Pocit, že prostě nasedáte do formule, si prožíváte se vším všudy. A ve chvíli, kdy vám mechanici zapínají a utahují pětibodové pásy, si opravdu připadáte jako profesionální pilot.
Může se hoditNové i ojeté automobily BMW můžete koupit na www.automodul.cz |
Z praktického hlediska překvapí řidiče to, že má prakticky nulový výhled nahoru. Přilbou se totiž dotýkáte airboxu za vámi, takže nahoru se prostě nepodíváte. To ale ani není třeba. Vše, co musí jezdec sledovat, je trať před ním. Tu má pilot doslova na dosah ruky. Teď už jen zbývá vyrazit na trať a pořádně to rozbalit.
Jenže uměním už je jenom se s formulí rozjet. Chod spojkového pedálu je totiž extrémně krátký a bod záběru je nutné hledat hodně citlivě. Není tak nic neobvyklého, že formule začne při rozjíždění poskakovat a přinejhorším motor zhasne.
V těsném kokpitu, kde jsou prakticky jen pedály, volant a řadicí páka, je pak takovému hříšníkovi jistě ještě více horko než normálně. Takovou situaci jsem naštěstí nezažil, všech mých pět startů bylo plynulých, do raketového rozjezdu ale měly rozhodně daleko...
Pilot na grilu
V kokpitu se pořádně zapotíte. Své odvádí pražící slunce, venkovní teplota 25 °C a především nomexový overal. Tato kombinace společně se stoupajícím srdečním tepem a hladinou adrenalinu vám dovedou vyrobit takový malý soukromý bazének.
Po takové zkušeností je těžké si představit, jak mohou piloti formule 1 vydržet třeba 35° výheň v Malajsii, a to po dobu více než jedné a půl hodiny. Navíc navlečeni ve více vrstvách a s žhnoucím motorem za zády. To v našem případě nám motor naštěstí moc nepřitápěl.
Po prvních seznamovacích jízdách přišel čas na sledování chyb ostatních a jízda se závodním jezdcem v BMW M3, který nám ukáže, jak pěkně využívat celou šířku trati a připraví nás na "ostrou" závěrečnou jízdu.
Miluj zatáčky!
"Moji" skupinu nechal řidič vodícího BMW 635d jet hezky zostra, v některých pasážích se možná zapotil v klimatizované kabině velkého kupé i on. Úplně ostré kolo jsme ale rozhodně neodjeli, ale zábavy za volantem jsme si užili více než dost. Klíčem bylo nechat si vždy vodící BMW trochu poodjet a pak na to pořádně šlápnout.
Nejen na rovinkách, ale především v zatáčkách pak bylo jasné, že i kdyby se jezdec v sériovém BMW opravdu snažil, nemá šanci formuli s amatérem za volantem setřást.
Monopost prostě sedí na trati jako přibitý a brzdit můžete o hodně později, než vám dovolí pud sebezáchovy. Řízení je tak přesné, že už jen samotné směrování auta je velikou radostí. Závodníky formule 1 tak sice budu nadále obdivovat při pohledech na to, jak blízko někdy jezdí svodidlům, na druhou stranu mám jasnou představu o tom, že to zase není nic tak nemožného. Řízení vám opravdu dovolí auto nasměrovat na centimetr přesně tam, kam potřebujete.
Sedačka je nanic
V zatáčkách vás odstředivá síla tlačí ven z auta a vyšší jedinci z nás pak zjišťovali, že si o límec kokpitu poměrně zajímavě obouchali ramena. Největší otázkou pro nás pro všechny bylo, jak se monopost chová v situacích na hranici zákonů, které do učebnic fyziky napsal pan Newton a spol.
Zajít až sem chtělo opravdu dost odvahy, protože takové odstředivé síly a rychlosti průjezdu zatáčkami člověk prostě jinde nemá šanci zažít. Takové BMW M3 sice zrychluje s o něco větší vervou než námi osedlaný monopost, ale v zatáčkách s ním asi tak rychlí nebudete.
Když se vám podaří najet do série zatáček v potřebné rychlosti a držet dobrou stopu, doslova si vychutnáváte tu hromadu informací, které o sobě v tu chvíli řidiči auto dává.
Vše je velmi přesné a citlivé, ostatně sedíte prakticky na zemi. V našem voze nebyla ani sedačka, místo ní zde byla jen její jakási silueta vystřižená ze stejného materiálu, z jakého se dělají karimatky.
Ve chvíli, kdy jste v zatáčce už opravdu hodně rychlí, se začnou dostavovat první náznaky přetáčivých tendencí. Záď vozu lehce znervózní a jakoby naznačuje smyk. Vše je velmi čitelné a na této hranici by se s takovým monopostem dalo jezdit.
A závodníci tak opravdu činí. Vzhledem k ostražitosti, která je k tomu zapotřebí, to je ale opravdu neskutečně náročný úkol. I když pravda, v případě profesionálních pilotů hrají velkou roli jejich zkušenosti, kdy mají reakce na určité situace a stavy prakticky vryty do podvědomí.
Závidět pilotům formulí jejich práci budeme i nadále, ale věřte: jednoduché to rozhodně nemají. Stojí za to si na to vzpomenout o víkendu, až budete svému favoritovi spílat u televize při víkendové Velké ceně Kanady...
