Platba pomocí čipu či speciální karty nebo aplikace v mobilu dává smysl, protože je možné si zvolit tarif a tím i cenu za kilowatthodinu, které řidiči auta vyhovují. Na druhou stranu proti benzinu či naftě jde o anomálii, která je jednou z komplikací pro rozvoj elektromobility. Síť dobíjecích stanic ještě zdaleka není dostačující, a ještě sledovat, jestli nabíječka, kolem které jedeme, přijímá zrovna můj čip či kartu, je přece jen trochu obtěžující. Představte si, že byste při delších cestách mohli tankovat třeba jen u jednoho řetězce benzinových pump. Automobilky se proto snaží do „své“ karty integrovat co nejvíc dobíjecích stanic.
V Německu schválila spolková vláda pro provozovatele dobíjecích stanic povinnost umožnit placení běžnou platební kartou. Nařízení má začít platit od poloviny roku 2023 pro všechny nově postavené stanice (psali jsme zde). Chystá se něco takového i v Česku?
„O této metodě placení se již dlouze diskutuje jako o snadnějším řešení, ale zdánlivě snadná cesta má svá úskalí,“ říká Vojtěch Fried, manažer pro elektromobilitu společnosti Pražská energetika (PRE). „Tento mechanismus nenabízíme a myslíme si, že pro to existují pochopitelné důvody,“ souhlasí s ním Tomáš Chmelík, manažer útvaru čisté technologie ČEZ.
Úskalí vidí provozovatelé hned v několika oblastech. První je technika. Jedná se zkrátka o další technologický prvek na dobíjecí stanci, který zvyšuje pravděpodobnost poruchy. U bezobslužných zařízení, jako jsou dobíjecí stanice, platí pravidlo, čím jednodušší zařízení je, tím menší je pravděpodobnost poruchy. „Do některých menších stanic může být problém čtečku zakomponovat,“ přidává Tomáš Chmelík. Kromě toho dobíjecí stanice jsou certifikovaná zařízení, a je třeba zajistit, aby i platební terminál byl certifikovaný prvek.
„Druhý důvod je praktický, protože není možné, aby na stanici byla instalována tiskárna účtenek a dokladů o zaplacení, naráží to na stejné technické obtíže a zároveň klade nároky na údržbu a provoz. Účtenky lze zasílat e-mailem, ale v tu chvíli musí zákazník do naší aplikace vložit e-mailovou adresu, což je zhruba podobně náročné jako přes aplikaci zaplatit online,“ popisuje Chmelík.
Stanice vybavená podobným zařízením je podle názoru ČEZ náchylnější na vandalismus, zneužití a zvyšuje nároky na dohled, servisní zásahy a podobně. Řada stojanů nemá v dosahu obsluhu a je umístěna zcela samostatně třeba na parkovištích. Sečteno a podtrženo - další investice a provozní náklady na fungování by provozovatelé promítli do ceny za službu.
„V neposlední řadě je třeba říct, jak vnímáme poptávku zákazníků a budoucí obslužné kanály. Je jasným trendem cesta od karet, čipů a jiných nosičů jde směrem k aplikacím v mobilním telefonu. I platební karty se nám postupně přesouvají do mobilních telefonů,“ popisuje Fried.
PRE proto dává přednost variantě platební brány v mobilním telefonu. „Platební terminály nám přijdou jako dobrá technologie, ale pouze na vybraných místech, kde můžeme zajistit 100% funkčnost a vyšší provoz dokáže jednotlivým zákazníkům zajistit minimální dopad do koncové ceny za dobíjení,“ uzavírá Vojtěch Fried. Totéž platí i u dobíjecích stanic ČEZ. Zákazník má možnost jednorázově zaplatit s využitím mobilní aplikace FUTUR/E/GO. Za konkrétní dobití zaplatí svojí platební kartou přes platební bránu v aplikaci a obdrží účtenku e-mailem.
„V dnešní době, kdy stále rostoucí objem transakcí probíhá online, nám řešení přes aplikaci přijde jako adekvátní řešení, navíc se týká pouze okamžitých plateb, protože registrovaní zákazníci na místě u dobíjecí stanice nic neplatí. Do budoucna očekáváme další pokrok, kdy identifikace a autorizace bude probíhat přímo na základě komunikace auta a dobíjecí stanice (tzv. Autocharge) a celý proces se ještě zjednoduší. Myslíme si tedy, že spolu s rozvojem roamingu se platby přímo u stanice za konkrétní dobíjení stanou spíše vzácností,“ uzavírá Tomáš Chmelík.
