ad Petr Fric 19/2 v 12:14, obhajoval delku poradniku poukazovanim jak komplexni byla vyroba auta ve vychodnich statech v 70. letech a tim, ze v Nemecku se v 70. letech take muselo cekat na Porsche 911.

Aby potvrdil, ze to nebyla jen chyba socijaaalizmu, ale ze i po sametu se muselo na ruzne vyrobky cekat, napsal:

"Když sem si např. v roce ́91 kupoval svoji první mikrovlnku (západní produkce - japonsko), tak jsem na ní čekal taky skoro 2 měsíce..."

FYI: V Australii jsme si koupili mikrovlnku znacky Phillips v 1978 rovnou z police v obchode. Modely zn. National (pozdeji prejmenovano na Panasonic) a dalsi byly take bezne ke koupi. Stacilo zajit do obchodu, vybrat a zaplatit a jeden si vezl mikrovlnku japonske ci jine vyroby domu hned. Pokud nektery model nebyl primo v obchode, zaridili objednavku z centralniho skladu dodavatele a byla dovezena za par dnu.

to mi pripomina stary for z dob socijaaalizmu.

Prijede americky podnikatel na obchodni navstevu do Moskvy a zavedou ho na navstevu velke tovarny. Pre vchodem na parkovisti stoji jedno auto.

Reditel ho vezme na prohlidku a po skonceni se zepta Americana zda ma nejake otazky.

"Komu patri tovarna?" "Delnikum", hrde odveti reditel.

"Ci je to auto?" "Moje" rekl reditel.

Za nejakou dobu prijede reditel moskevske tovarny na navstevu do USA. Navstivi Americana, ktery ho provede po tovarne. Na parkovisti pred ni je mnoho aut.

Po prohlidce se reditel zepta Americana "Komu patri tovarna?"

American odpovi "mne".

"A komu patri vsechna ta auta?" pokracuje reditel. "Delnikum"

Popsaný stav měl za následek i to, že se rozmáhala amatérská stavba různých samochodů, které by jinde nemohly ani vzniknout, natož aby byly puštěny do provozu. SSSR to z důvodu nenasytitelnosti trhu toleroval.

Stavěla se různá přibližovadla na bázi Záporožce, Moskvičů a GAZů, co kdo sehnal.

přibližovadla

Volha se soukromníkům neprodávala, měli ji jen vysoce postavení komunisti a ředitelé větších podniků. Vzpomínám na Adolfa Borna, který měl jednadvacítku Carevnu. Překrásné a pohodlné auto, mělo to tři rychlosti, na tu trojku se to klidně rozjelo a jelo to jako dnešní automat.

Kdo nežil v ČR za socialismu, ten si nemůže vzpomenout na pořadníky na auta. Sám jsem tátovi stál frontu na Favorita (na číslo pořadí, pak jsme byli cca za třičtvrtě roku vyzváni k zaplacení a vyzvednutí). V NDR to bylo ještě mnohem horší. Ne, už nikdy totalitu.

jeden cas byla prumerna doba na poradniku 3 roky, pokud nekdo nemel strejcka tlacenku nebo extra poplatek v papirovem sacku

Volha bylo parádní auto, které si dokázal každý opravit sám a v pohodě

Proč by si proboha učitel, lékař, prodavač, trafikant, kuchařka a další profese měli sami opravovat auto???

I u nás byly auta na vládní poukaz za babku ale jen pro někoho samozřejmě po 10 letech se ty ojetiny prodali za trojnásobek

Západní země přijaly Marshallův plán. Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy (angl. European Recovery Program) byl plán přijatý Kongresem 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americké úsilí pomoci poválečné Evropě. V důsledku odmítnutí zeměmi východního bloku byl plán omezen na západní Evropu. I přesto ještě 15 let po válce byl i na západě patrný nedostatek zboží. Krásně je to vidět v některých italských atd. filmech do r. 1960. Ovšem poté se už dramaticky rychle se začaly projevovat rozdíly, jednak díky investicím, jednak díky výhodám západní tržní ekonomiky a naopak pasivitě východních "plánovitých" ekonomik.

Je zvláštní, jak lidé srovnávají výrobu automobilů před cca třiceti lety a dnes s tím, že za nedostatek vozů mohl socialismus. Opravdu tehdy byly výrobní linky plné automatů jako dnes? Lakovny, elektrikáři, motoráři, byly ve stejných podmínkách? Ani první montážní linka Fordu by nestíhala dnešním trendům.

Ale zase tenkrát u škodovky vedly k motoru tři drátky.

Tady to bylo stejné, když vyšel Favorit propásl jsem první zápis a tak se čekalo dalšího půl roku. Týden před zápisem, který byl v sobotu, jsem se dozvěděl večer, že se bude zase zapisovat. Zajel jsem k Mototechně a tam stála už v pondělí fronta na zápis v sobotu. Bylo mi řečeno, že plánovaných 200 ks je již vyčerpáno a od dalšího týdne se budou dělat schůzky, kde se bude sestavovat pořadí. Nechal jsem to být a podařilo se mi zapsat v jiném městě, kde jak jsem zjistil až v sobotu, byl dvojnásobek aut, tedy 400 ks. Musel jsem přijet v pátek večer a čekat do sobotního rána, kdy na mne vyšel zápis s pořadovým číslem asi 363. Auto jsem pak mohl koupit někdy po pěti měsících. Výběr barev byl žalostný. Vzal jsem tedy bílou.