Východoněmecká legenda se zrodila z nouze, letos slaví padesáté narozeniny

Východoněmecká legenda se zrodila z nouze, letos slaví padesáté narozeniny | foto: iDNES.cz

Naprostý průlom v životě Václava Klause: trabant

  • 20
Před padesáti lety se v NDR rozjela výroba vysmívaného vozítka Trabant. "Jakou výhodou pro mne – naprostého laika – bylo toto jednoduché auto, asi nikdo nemůže docenit," vzpomíná prezident Václav Klaus.

Východoněmecká legenda se zrodila z nouze. Protože hospodářství NDR trpělo v 50. letech nedostatkem plechu, padlo nařízení, že karoserie nového vozu musí být z umělé hmoty.

Kvůli tomu vůz v budoucnu schytal řadu hanlivých přezdívek: tygr z leukoplastu, pryskyřičník pádivý, bakeliťák nebo pomsta za Sudety.

Svět se dodnes směje, ale majitelé trabantu tvrdí, že jejich auta přežijí všechno.

Teď mají další argument: 7. listopadu to bude přesně padesát let, co dvoutaktní "reng-deng-deng“ autíčko poprvé sjelo z výrobní linky. Stalo se tak na výročí Velké říjnové socialistické revoluce ve východoněmeckém Zwickau.

A protože to bylo krátce po vypuštění první umělé družice Sputnik, dostalo vozidlo z ideologických důvodů stejné jméno přeložené do němčiny – Trabant.

V Československu se prodalo na 160 tisíc vozů. Jedním ze šťastných majitelů byl tehdy i současný prezident Václav Klaus. Trabanta neměl jednoho, ale hned dva.

V roce 1974 si pořídil bílou limuzínku, kterou vyměnil za praktického brčálově zeleného kombíka, se kterým cestoval až do roku 1985.

"Teprve pak jsme se zmohli na první škodovku. Vyrůstal jsem v rodině, která na auto nikdy neměla, a proto byl můj první trabant – ve věku, kdy mi bylo 33 let – naprostým průlomem a revolucí, která zásadně změnila náš život. Posun od ne-auta k trabantu je totiž neskonale větší než posun od trabanta k luxusnějšímu autu,“ míní Václav Klaus.

"Co jsme s ním dovezli na chalupu stavebního materiálu, by nikdo neuvěřil. Kolikrát jsme v nepřijatelném počasí jeli na víkend do Krkonoš a trabant to vždycky zvládl. Jakou výhodou pro mne – naprostého laika – bylo toto jednoduché auto, asi nikdo nemůže docenit.“

Laciné vozítko se sice prodávalo skvěle (ostatně lidé z NDR žádnou velkou volbu ve výběru aut neměli), ale vývoj měl jít dál. Na počátku 70. let začali konstruktéři spolupracovat s mladoboleslavskými škodováky.

Výsledkem byl pozoruhodný vůz, který na první pohled připomínal zkříženého trabanta s naší "stodvacítkou“. Němci ale nakonec raději vyměnili dvoutaktní motor za čtyřtaktní.

Trabanty definitivně odrovnal příchod kapitalismu, kdy se do východní Evropy přivalily ojetiny ze Západu. Poslední vůz mechanici poslali do světa odpoledne 30. dubna 1991.

Magazín DNES!

Péťa

Trabant slaví 50. narozeniny čtěte ve čtvrtečním magazínu dnes

Jak vypadal kříženec trabanta a škodovky? Proč nikdy na silnice nevyjel? Jak radily časopisy řidičům, aby si trabanty vylepšili?
,