A to ani tehdy, když ve smlouvě o zapůjčení služebního auta máte větu o tom, že vůz zaměstnavatel nemá nic proti tomu, že auto mohou řídit členové vaší rodiny.
"Zatímco u soukromých aut po výmluvě na osobu blízkou úředníci případ většinou přestanou řešit, u služebních aut je to jiné. Praxe je totiž taková, zaměstnavatel nebo jím pověřený zaměstnanec musí vědět, kdo auto řídil. On to totiž má povinnost vědět, jinak riskuje pokutu pět až deset tisíc korun. Fakt, že auto řídila osoba blízká zaměstnanci se tady nemůže uplatnit,“ říká právník Tomáš Beran.
Majitelé služebních aut si ale díry v zákonech našli a používají další finty, jak se trestným bodům vyhnout. Jedním z nich je tvrzení, že služební auto v době přestupku řídil zahraniční kolega, který byl v Česku na služební cestě.
"U firemních aut je to velmi důvěryhodné. Nejlepší je, když si vyberete nějakou exotickou zemi co nejdál od Česka. Úřady nemají dostatečně jazykově vybavené lidi, kteří by se do složitého pátrání pouštěli. Funguje to spolehlivě," přiznává vedoucí oddělení dopravy jedné pražské firmy, který si nepřál být jmenován.
