Udělat z dvouprostorové karosérie karosérii tříprostorovou se nejlépe podařilo slavnému designérovi Giugiarovi, který je autorem typové řady Seat Ibiza/Cordoba. Plyne to z mého hodnocení designu malých sedanů ve srovnávacím testu MF DNES, kde bylo nejzajímavější sledovat, jak výrobci k vozu "přilepili" zavazadlový prostor. Sedan firmy Seat dává najevo svou vlastní identitu, nezávislou na typové řadě Ibiza. Snad i proto se marketingoví stratégové značky rozhodli pro odlišné označení. Cordoba působí sebevědomě a dynamicky. Její kabát nepoznamenal ani zub času. Záměrně upozorňuji na kabát, protože design interiéru si moje nadšení rozhodně nevyslouží. A to navzdory nedávné modernizaci. Ta se ke smůle typové řady Ibiza/Cordoba zastavila pouze u změny tvarů, zatímco v použitých materiálech to byl spíš krok zpět. Plasty působí lacině a nezachrání to ani efektní multifunkční velkoplošný displej na středové konzole. Nešťastně jsou řešeny i dveřní výplně a elektrické ovládání předních oken (především z hlediska ergonomie), a tak jediné, na čem spočinul můj pohled s potěšením, byl volant ve stylu nového toleda. I když je fabia na první pohled těžkotonážník, splynutí kufru s přední částí karoserie je bezchybné. Design vozu totiž vyznává hrany i vpředu, takže je ostré navázání kufru na zadní okno vhodné. Co se mi nelíbí, to jsem kritizoval už u fabie kombi: zadní nárazník na mne působí jako na půl žerdi stažené kalhoty. Chápu, že díky němu má fabia nejnižší nakládací hranu, ale příliš hezké to není. Dojem kazí i velké zadní světlomety, které celkový dojem ještě umocňují. Snad se někomu může zdát, že jsem k nové škodovce až příliš kritický, nicméně prezentuji osobní názor. A uvědomuji si, že mnoho lidí označí právě sedana za nejpovedenější model z celé typové řady, stejně jako kombi má své příznivce, byť ho část novinářů označila za prodloužený hatchback nebo liftback. Mohutný optický dojem ze škodovky však má také své výhody: ve vozidle se posádka cítí bezpečněji než v konkurenčních výrobcích. S celkovým image vozu ladí kultivovaný interiér, který díky jednoduchosti (mnozí by řekli strohosti) neztrácí na eleganci ani s přibývajícím časem. Interiér je z testovaných vozů nejhezčí, nejpraktičtější a ergonomicky a technologicky nejlépe zpracovaný. Renaulta Thalia snad ani nelze z hlediska designu hodnotit. Popravdě - bez velmi rozsáhlých změn, které by se musely dotknout i předních dveří, by nebylo možné dosáhnout výrazně lepšího výsledku. Je zřejmé, že se tím potenciální cílová skupina zákazníků zúží o lidi, kterým nechybí vkus. Naštěstí pro výrobce je však poměrně dost motoristů, jimž na vzhledu příliš nezáleží a upřednostňují jiné vlastnosti. Ani interiér renaultu už dnes není velké terno. Stále ještě je tvarově hravý, ale působí lacině. Samé tvrdé plasty a minimální čalounění dojem útulného a bezpečného vozu netvoří.
20. června 2001
