Kdyby poslední německý císař Vilém II. Pruský věděl, jak hluboce se mýlil! Po silnicích celého světa se v současnosti pohybuje zhruba 1,3 miliardy vozidel, z toho 64 milionů v Německu.
Žádný jiný dopravní prostředek neumožnil mobilitu tolika lidem a v takovém rozsahu jako auto. Pro Němce také vždycky bylo a stále je nejoblíbenějším dopravním prostředkem. Německo je minimálně pro Evropu motoristickou zemí číslo jedna. Na druhou stranu začínají v mnoha tamních městech platit zákazy vjezdu dieselovým vozidlům, která nesplňují příslušné normy. Do ostré kritiky takových opatření se pustil německý magazín Mobil.
Pro argumenty za záchranu automobilové dopravy sáhl časopis do historie. Na obhajobu autoprůmyslu uvádí, že už více než sto let pochází většina technických vylepšení a patentů v automobilovém průmyslu z Německa. Roční obrat automobilového průmyslu v zemi činí 400 miliard eur, odvětví vytváří 800 tisíc pracovních míst.
Každé čtvrté euro ve výrobním průmyslu pochází z automobilové branže. Každé sedmé pracovní místo v Německu je závislé na automobilovém průmyslu, za což dnešní Němci vděčí především několika osobnostem: řeč je o Gottliebu Daimlerovi, Carlu Benzovi, Robertu Boschovi, Ferdinandu Porschem, Wilhelmu Maybachovi a Rudolfu Dieselovi, ale také Adamu Opelovi a Augustu Ottovi.
Ti všichni se zasloužili o to, že dnešní Německo zaujímá čtvrté místo na žebříčku nejsilnějších světových ekonomik a první místo v automobilovém průmyslu. Což je skutečnost, na kterou mohou být Němci náležitě hrdí.
Nad německým automobilovým průmyslem se ovšem v současnosti stahují čím dál temnější mračna. Spouštěčem neblahého vývoje byla aféra Dieselgate v roce 2015, která připravila dieselové motory o dobrou pověst. Přitom zcela neprávem: motor, průlomový vynález Rudolfa Diesela, se především v Evropě těší velké oblibě. A to ne bezdůvodně. Vznětový motor má v porovnání s benzinovým zřetelně lepší bilanci CO2, spotřebuje méně pohonných hmot, produkuje podstatně méně oxidu uhelnatého, má velký točivý moment a je bezpečný.
Dlouhá desetiletí byl řidičům dieselový motor, který letos slaví 125. výročí své existence, prodáván jako pohon budoucnosti. Čerpal subvence od státu a byl všeobecně vychvalován za to, že je čistý a šetrný k životnímu prostředí.
V roce 2015 se však aféra Dieselgate postarala o vážnou a dalekosáhlou krizi automobilového průmyslu. Základem byly manipulace některých automobilek, pomocí nichž se snažily obejít zákonem stanovené emisní limity. Některým politickým stranám a organizacím se kauza náramně hodila.
Mnozí politici, především ze strany Zelených, a organizace na ochranu životního prostředí, využili emisní skandál k tomu, aby mohli pranýřovat spalovací motory, především diesely. Jejich současný požadavek? Konec dieselů do roku 2030. Přičemž Němcům nejde ani tak o zdraví a ochranu životního prostředí – jak uvádí magazín Mobil, ochrana zdraví v Německu rozhodně neodpovídá stavu nouze. Jde především o to, vytlačit auto jako dopravní prostředek a poškodit průmysl. „Konečně byl učiněn první krok,“ libují si Zelení, kterým byl automobilový průmysl vždy trnem v oku.
Hraniční hodnota emisí dusíku pro dopravu byla před téměř dvaceti lety stanovena Světovou zdravotnickou organizací (WHO) na 40 mikrogramů na metr krychlový. Výpočet této hodnoty se ovšem podle informací magazínu Mobil nezakládá na fundovaných vědeckých poznatcích. Přední pneumologové a vědci v současnosti vyjadřují velké pochyby nad věrohodností této hodnoty. Především, vezmeme-li v úvahu limity oxidů dusíku NOX, které platí na pracovištích ve vnitřních prostorách: oficiálně je v Německu na kancelářských pracovištích povoleno 60 mikrogramů na kubický metr, ve výrobních závodech činí tato hranice dokonce 950 mikrogramů.
Když zapálíte adventní věnec, dosáhnete hranice 200 mikrogramů NOX na metr krychlový. Zapálíte-li si cigaretu, je hodnota samozřejmě ještě vyšší. „Čtyřicet mikrogramů ve volném prostoru versus 200 mikrogramů v místnostech? Jak jsme jako malí vůbec přežili Vánoce s pravými svíčkami na stromečku?“ píše německý magazín.
Podle Spolkového úřadu ochrany životního prostředí kleslo v letech 1990 až 2014 celkové zatížení oxidy dusíku ve městech téměř o 60 procent, a to přesto, že objem dopravy celkově narůstá. Z aktuálních měření provedených v Mnichově vyplývá, že je vzduch ve městě v současnosti lepší, než se předpokládalo. Technika v autech se rok od roku zlepšuje a motory jsou čím dál čistší.
„Přesto je automobilová branže v současnosti pranýřována jako dosud nikdy v historii. Chyby provedené v uplynulých letech samozřejmě nikdo nepopírá, stejně jako to, že nemohou zůstat nepotrestány. Konkrétní lidé musí přijmout zodpovědnost a za porušení zákona se musí platit, stejně jako když kdokoli z nás špatně parkuje nebo jezdí příliš rychle. Ale očernit celou branži, ohrozit miliony pracovních míst – to je něco, co dokážou snad jenom Němci,“ komentuje německý magazín a pokračuje.
„V Bruselu to vymyslí, Němci to realizují a Italové se jen smějí – to je zábavný, ale mimořádně pravdivý výrok. Žádná jiná evropská země se tak intenzivně nezajímá o emisní limity. Většina zemí má totiž dočista jiné starosti. Jen v Německu platí: lepší bude plnit stanovené cíle na 120 procent. A raději s pořádným časovým předstihem.“
Dokonce ani v Rakousku nedochází a ani nedojde k žádným zákazům vjezdu. Všichni totiž vidí, že například v Hamburku odporují zákazy vjezdu zdravému rozumu: zákaz vjezdu zde platí na 580 metrech úseku ulice, který je třeba objet po doporučené objízdné trase v délce 3,4 kilometrů, přes 15 semaforů. Přičemž objížďka vede po nábřeží přístavu, kam denně přijíždějí lodě z Číny spalující mazut (Heavy Fuel Oil). Každá z nich vyprodukuje víc škodlivin než všechna auta v Hamburku dohromady.
První měření provedená po zavedení zákazů vjezdu ukazují, že opatření nic pozitivního nepřineslo, ba právě naopak. Produkuje se více škodlivin, je to neštěstí pro řidiče i obyvatele města. Přitom Frankfurt, Stuttgart a Berlín mají následovat. A mohlo by dojít i na Mnichov. Miliony řidičů jsou v nejistotě.
„Pokud nebudeme ve městech smět jezdit svými auty, ztrácí vozidla na hodnotě. Dieselový vůz se stane bezcenným, a to přesto, že ho politici, úřady i výrobci vždy doporučovali jako příklad pokroku,“ píše Mobil. „Pánové Benz, Bosch, Daimler či Diesel by si nejspíš pomysleli, že jsme se všichni zbláznili. Protože v jejich době byl důležitý technický pokrok, rychlost a úspěch.“
