Třicátníci a starší navíc čárku za návštěvu mají většinou už dávno zapsanou, neb před dvaceti a více lety se sem v rámci tehdejších možností jezdilo na výměnné pionýrské tábory, na Rujanu, k jezerům na socialisticky strávenou dovolenou a podobně.
Navzdory těmto netrendovým vyhlídkám a znaveni neustálým zdravením motorkářských tlup v Alpách jsme se rozhodli vydat právě tam, a to s vytčeným cílem omočit ve finále své zapařené nohy v chladných vodách Baltu.
Start
Poslední nocování na české půdě na chatě v Jizerských horách, vytyčení přibližné trasy – Berlín objedeme ze západu – a už vyrážíme směr první dílčí cíl, kterým jsou Drážďany. Začíná se dělat vedro, a tak se držíme, co to jde, hřebenu Krušných hor, kde je mimochodem moc pěkné ježdění, jestli to nevíte.
Poslední česká sportovní vložka, serpentiny nad Krupkou, a za chvíli se přes Cínovec spouštíme směrem k rozpáleným Drážďanům. Zde je čas na první "kulturní" vložku – návštěvu nejbližšího oficiálního zastoupení značky Aston Martin. I pokud autům neholdujete a máte rádi zajímavá města s pohnutou historií, stojí Drážďany za návštěvu.
Hledání té správné adresy a dvouhodinové bloudění rozžhavenými ulicemi ale ústí ve změnu plánu. V sobotu odpoledne mi beztak žádného astona neprodají...
Před odpoledním žárem se jedeme schovat do asi 40 km vzdálené Míšně. Cestou přichází první malé překvapení: vzali jsme to nějakými lesíky nad městem Drážďany a objevili pár zatáček ve stínu - akorát pro motorkáře.
Samotná Míšeň by se dala přirovnat k Českému Krumlovu – je to malebné a pěkně spravené historické městečko s porcelánovými obchůdky a dominantním rozsáhlým hradem Albrechtsburg.
V jeho areálu jsou dokonce na prodej byty s parádním výhledem na Labe a Altstadt, nebo dokonce jeden celý historický dům. Bližší obhlídka ale ukazuje, že je to bývalá káznice, a investoři se proto zřejmě moc nehrnou. Pozdě odpoledne už je docela snesitelně, a tak zavádíme jednu z tradic naší výpravy: druhou půlku denní trasy absolvujeme večer od 6 do 9, kdy to tolik nepálí.
Do té doby ušmudlaný rychlostní průměr se zvedá a my těsně před setměním dorážíme do Wittenbergu-Lutherstadtu. Zde bere za své jedna z představ o motorkářském výletě spojená s kempováním. Jeden z nás si také přibalil na cestu stan a spacák, zatímco my ostatní jsme zvolili kreditkový rozsah bagáže.
"Stanař" ale ani moc neprotestuje, když nacházíme hned na kraji centra levný a čistý hotýlek (30 eur na jednoho), kde nám dělá společnost sraz penzistů. Po rychlé sprše raději rychle vyrážíme zmapovat horečku sobotní noci v jednom z center protestantství – jak název města napovídá, působil zde jeden ze zakladatelů reformace Martin Luther. Každý druhý dům má cedulku se jménem nějakého významného obyvatele.
Řeka na mostě
Nedělní etapa začíná trochu pracným hledáním asi 100 km vzdáleného Magdeburku, nad kterým se nachází unikátní technické dílo, mimoúrovňové křížení Labe a Havelského kanálu, spojujícího Berlín s Hannoverem. Visutý most, po kterém před našimi zraky projíždějí do Berlína si odskočivší postarší Nizozemci, nákladní lodě a další kocábky, vypadá fantasticky – málokde jinde uvidíte lodě plující po mostě nahoře (a samozřejmě i dole).
Blíží se poledne a zase to začíná smažit, takže se rychle přesouváme do braniborské rezidence Karla IV. v Tangerműnde. Pokud se někdy vyskytnete v těchto končinách, je to doporučeníhodný tip – vcelku malé, ale úhledné historické městečko s hradbami a hradem je postavené z cihel na malé vyvýšenině nad Labem a nabízí různé příslušné atrakce i atmosféru, přitom však není přeplněno turisty (přelom července a srpna).
Moře na dohled
Pozdě odpoledne pokračujeme přímo na sever na Rostock, abychom dnes ještě viděli moře. Bohužel přicházejí první lapálie: na občerstvovací zastávce odstavuji ledabyle motorku na stojánek a závan vzduchu z prvního projíždějícího auta kolem ji kácí na zem – naštěstí do trávy a na textilní kufry.
To horší ale přichází o pár kilometrů dále. V převodovce guzzi se nadobro zasekává čtyřka… Kontrolou zjišťujeme masivní úbytek převodového oleje, který kape na koleno výfuku. Zbytek výpravy hlásí, že se v tom smradu za mnou nedá jet. Olej je zakoupen na pumpě, ale sehnat v neděli odpoledne příslušný klíč není v lidských silách – jediné, co je v tuto dobu otevřené, jsou pumpy a tam nářadí pro kutily nevedou.
Po hodině různých pokusů vypomáhá osádka jedné dodávky, doléváme olej, ale řazení stejně nefunguje. Krátká porada: má Moto Guzzi se umí rozjet na čtyřku i do kopce, a tak se pokusíme dodržet původní plán s omezením průjezdu městy. Po nové dálnici, kterou ani nemáme v mapě, dorážíme navečer do Stralsundu, kde se zabydlujeme na náměstí (39 eur na člověka) a jen krátce obcházíme centrum, kde se kromě odjíždějících kolotočů nic neděje.
Rujana
Třetí den nám do na Rujanu zbývá jen pár kilometrů, které jsou ucpány kolonami rujanychtivých Němců. Instinktivně zamíříme k nejbližšímu letovisku Binz, které se ukazuje jako výtečná volba – lázeňská atmosféra, vyšňořené bílé hotýlky a pláž s jemným bílým pískem.
Hned druhý hotel, v kterém se ptáme, nás bere pod střechu, i když cena už není zcela lidová (63 eur). "Batůžkař", který vleče stan, se ještě trochu "ofrňuje", protože tohle nemá s kempováním nic společného, ale co mu zbývá…
Druhý den odpoledne vyrážíme po pěkné, skoro prázdné, větrníky lemované dálnici na Berlín, u kterého nacházíme přijatelné bydlení.
Ale už je čas vyrazit domů. Na zpáteční cestě nemiňte u Drážďan velkolepou pruskou pevnost Kőnigstein, položenou na skalním bloku nad Labem, která je jen kousek od našich hranic. Ta byla pro zajímavost založena ve 13. století na příkaz českého krále šlechtici Berky z Dubé.
Rujana byla náročná, ale uděláme z ní tradici a za rok jedem zas. Pár kilometrů před cílem začne motorka stávkovat opět, tentokrát s poškozeným ložiskem předního kola, ale to už je jiná historie. Podcenit přípravu sebe i motorky se prostě nevyplácí...
