Kůže voní. I benzin uvnitř voní. Hladké dřevo řadicí páky hřeje v dlani. Tenounký volant se chvěje, motor hlasitě duní na pěti a půl tisících otáčkách, ručička tachometru se třepotá u číslovky 120.
Že to není moc? Jenže ony to jsou míle, tenhle žlutý krasavec připlul před pár lety zpoza oceánu. Takže jedu dvoustovkou. Asi bych neměl auto takhle týrat; bylo sice na vysokou rychlost stavěné, ale před 37 lety. Je tak staré jako já, uvědomuji si. Ale je v mnohem lepší kondici.
Všechny chromy nablýskané, vanilkově žlutý lak vypadá, jako by vůz vypustili před pár minutami z výrobní linky.
Patinu - mírné popraskání - má jenom přístrojová deska a některé kožené části čalounění. Sedačky jsou už potažené nově. Tahle "dvěstěčtyřicítka" byla totiž v roce 2002 koupená v USA pro české zastoupení automobilky Nissan, které ji nechalo nákladně renovovat a v roce 2003 vystavilo při příležitosti uvedení modelu 350Z na Autoshow 2003 v Letňanech.
"Není na něm ani stopa koroze, což je výjimka. Antikorozní úprava totiž před 30 lety nebyla moc dobrá," říká Oldřich Očenášek a s hrdostí majitele skvostu dodává: "Až bude čas, nechám renovovat i tu palubku. Dokonce by se dala koupit i nová, Nissan totiž vyrábí díly ještě padesát let po ukončení výroby modelu. Přišla by ale na desítky tisíc korun."
Starý versus nový
Na letiště v Mnichově Hradišti přijíždíme kromě 240 i s druhým sporťákem od stejného výrobce – Nissanem 350Z (Datsun byla značka Nissanu pro zahraniční trhy v 70. letech), čtyři roky starým. Těším se, že na vlastní kůži zažiju, jak moc se sportovní auta za těch 30 let změnila.
Samozřejmě, technických rozdílů je celá řada. Starý Datsun má vzadu bubnové brzdy, Nissan chlazené kotoučové; 240 nemá posilovač řízení, o stabilizaci podvozku nebo šestici airbagů nemluvě. Moderní sporťák je podstatně stabilnější, má mnohem tužší podvozek, přesnější řízení, širší rozchod – navíc osmnáctipalcových – kol (staré Z musí vystačit se čtrnáctkami) i výkonnější motor.
Může se hoditNové i ojeté automobily Nissan můžete koupit na www.automodul.cz |
Veterán se však nechce nechat zahanbit. Dáme závod? No, proč ne? Vystřelím s novým Z rychleji, ale za chvíli mě Datsun dojíždí a srdnatě se mě drží až do hranice 200 kilometrů, pak mu ujíždím.
Třistapadesátka se výtečně ovládá, není tak surová jako italské sporťáky, může ji řídit každý. Je docela hlučná, to ano, ale ke sporťáku dunění šestiválce patří. A dá se s ní báječně driftovat – tedy "pálit" v řízeném smyku zadní pneumatiky. Určitě by to šlo i se starým Datsunem, ale na to nemá nikdo z nás srdce.
Obě auta mají stejnou koncepci – podélně uložený šestiválcový motor vpředu (240 má řadový, 350 vidlicový), a veterán má kupodivu o malinko lepší rozložení váhy mezi přední a zadní nápravu, blížící se k ideálu: 52:48, nový 53:47.
Stejná je i spousta detailů – emblémy Z, které ve své době znamenaly Zenith, tedy vrchol nabídky automobilky, jsou rozesety porůznu v interiéru, například na přezkách pásů, o středu volantu nebo kol nemluvě.
A který ze sporťáků je lepší? V takovéhle přímé konfrontaci má nové "Zetko" pramalou šanci na úspěch. Jistě, je rychlejší, bezpečnější, komfortnější i technicky dokonalejší – ale je to jenom moderní sporťák, jakých na silnicích uvidíte desítky. Kdežto Datsun má díky svému věku a výjimečné kráse punc klasiky. A jakmile usednete dovnitř a nastartujete, ucítíte pulz doby, kdy auta nebyla jen spotřebním zbožím, které po pěti letech měníme za nové...
| Trocha historie |
|
Nissan (Datsun) 240 Z měl premiéru na podzim roku 1969 na autosalonu v Tokiu, o rok později i v Evropě. Zde ovšem nebyl příliš úspěšný, prodalo se jej ani ne dva tisíce kusů, zatímco v USA přes 150 tisíc. Celkem bylo do roku 1975 vyrobeno 156 tisíc vozů. Elegantní karoserii navrhl německý návrhář Albrecht Görtze, který navrhl i BMW 507 či Toyotu 2000GT. Ve své době měla 240 lepší zrychlení než třeba Porsche 911 (téměř o sekundu) a sklidila i nadšené recenze novinářů, kteří vychvalovali obratnost i stabilitu vozu, a také podstatně nižší cenu než u prémiových konkurentů.
Na velmi úspěšný model navázal v roce 2002 přímý nástupce, Nissan 350Z, který se vyrábí (po několika faceliftech a vylepšeních motoru) dodnes. Design navrhl Ajay Panchal z americké divize Nissanu, a na tomto kontinentě se 350 hlavně prodávají. Evropské verze se od zámořských poněkud liší, hlavně slabšími motory a silnějšími brzdami. "Zetko" se vyrábí jako kupé i jako kabriolet, a zrychlením 5,9 s je srovnatelný například s Porsche Cayman (6,1 s). Cena začíná v Česku na 1,1 milionu korun. |
Majitel: Je to nádherná dvojice
Stará auta mě baví odmala, třeba už čtyři roky sám renovuju Ford Mustang z 60. let, a miluju taky sporťáky. Takže jsem si před dvěma lety koupil v USA moderní 350Z, a jednou náhodou zjistil, že v autosalonu Nissanu je na prodej renovovaná 240.
Okamžitě jsem chtěl mít oba, a jel si ho zamluvit. Musel jsem prodat jiného veterána, ale myslím, že to za to stálo – takovýhle nádherný set by měl mít každý milovník nissanů.
Na obou autech se mi líbí jejich styl – nejsou to sice nekompromisní sporťáky, ale je to vlastní třída, žádná koncernová platforma. Datsun je nádherný. Pokaždé, když se na něj znovu zadívám, najdu na něm jinou, novou křivku.
Tohle auto se prostě nedá okoukat. Když můžu, užívám ho jako běžné moderní auto, třeba s ním jezdím do práce, zatím je naprosto spolehlivý.
Jestli mi na něm něco vadí? Jedna věc hodně: když si stáhnu okénko řidiče, jdou mi do kabiny zplodiny z výfuku. Chvíli se to dá vydržet, ale když už mi slzí oči, musím ho zase zavřít. Dá se to ale řešit otevřeným okénkem spolujezdce a naplno puštěným větrákem.
A nová "třiapůlka" je zase neuvěřitelná v tom, že v ní najedu svižně tisíc kilometrů v jednom zátahu a vystoupím naprosto svěží. Trošku mě ale mrzí lacině zpracovaný interiér, a hlavně, že narozdíl od evropských modelů nemá brzdy Brembo. Bez nich se totiž velké rychlosti nedají ubrzdit.
Co spotřeba? U obou aut mám stejnou – 12,5 litru benzinu. V průměru, na dálkové cesty umějí oba jezdit pod deset litrů na sto. Do nového tankuju natural, stooktanový Shell V-Power; ve žluťáskovi je běžná 95 s přísadou olova. Možná by to jelo i na natural, hlava válců je hliníková. Ale pokoušet to nebudu.
Zatím bez závady
Za rok jsem s Datsunem najezdil asi 3 500 kilometrů, což je poměrně hodně. Neobjíždím žádné veteránské srazy, občas jezdím na výlety, často do práce. Žádnou závadu jsem ještě neměl. Auto je přihlášené na veteránských značkách, mám průkaz historického vozidla.
To znamená, že každý rok probíhá takzvaná testace – kontroluje se, jestli je auto pořád v původním stavu, jestli mu majitel nedal třeba nové stěrače atd. Já to zatím zažil jen jednou.
A ceny? Neprozradím, za kolik jsem ho koupil, ale cením si ho tak na půl milionu. Určitě bych ho ale v současné době neprodal.
| V číslech | Datsun 240Z | Nissan 350Z |
| rok výroby | 1971 | 2004 |
| motor | řadový šestiválec 2,4 litru | vidlicový šestiválec 3,5 litru |
| převodovka | 4stupňová manuální | 6stupňová manuální |
| poháněná náprava | zadní | zadní |
| max. výkon (kW/k) | 110/150 při 6000 ot./min | 214/287 při 6300 ot./min |
| max. točivý moment (Nm) | 201 při 4400 ot./min | 363 při 4800 ot./min |
| max. rychlost (km/h) | 200 | 250 |
| zrychlení 0-100 km/h (s) | 7,8 | 5,9 |
| prům. spotřeba (l/100 km) | 12,5 | 12,5 |
| brzdy | vpředu kotoučové, vzadu bubnové | obojí kotoučové s vnitřním chlazením |
| pohotovostní hmotnost (kg) | 1007 | 1400 |
| délka | 4135 | 4310 |
