Šéfdesignér Škody Jozef Kabaň

Šéfdesignér Škody Jozef Kabaň | foto: Škoda

Nová levná škodovka bude hezká, slibuje šéfdesignér škodovek

  • 257
"Proporce kombíku jsou zdravé a vyvážené," chválí na autosalonu ve Frankfurtu nejnovější škodovku Jozef Kabaň, šéfdesignér mladoboleslavské automobilky. "Napojení zadní části na předek limuzíny je vydařené, auto nepůsobí jako kompromis," říká v rozhovoru pro iDNES.cz o kombíkovém superbu.

Co vás na autosalonu zaujalo, co se vám líbilo?
Všeobecně bych řekl, že je hodně orientovaný na ekologii. Z nových věcí jsem až tak nadšený nebyl. Je ale vidět, že se některé automobilky vyvíjejí správným směrem, mají více méně pěkný design. Některé tak trošku tápají. Zajímavé věci má audi, citroën...

Nedávno jsem mluvil s vaším šéfem, šéfdesignérem koncernu VW Walterem de Silvou. Říkal, že není moc nadšený designem škodovek, že je s nimi spokojený nejmíň z celého koncernu. Už jste o tom mluvili? Říkal vám to?
Nic není perfektní, každá věc se dá vylepšit a je to vždy otázka subjektivního názoru té či oné osoby. Podle toho je důležité věci řešit. V podstatě jsem přesvědčený, že naše auta jsou zajímavá, jsou atraktivní, mají charakter. Nemyslím si, že je něco špatně, ať si vezmeme yeti nebo fabii. Podle mě jsou ta auta na velmi vysoké úrovni a na to, za jakým účelem byla stavěná, plní kompletně to, co mají.

Je samozřejmé, že pan de Silva, který má velmi strategický a vizionářský pohled na věci, očekává další kroky. A ty musí přijít. I ta nejlepší věc se musí předělat, musí pokračovat. Samozřejmě, že o těchto věcech hovoříme, ale nemyslím si, že by byl nespokojený.

SUPERB COMBI

Nejnovější škodovku si prohlédněte ZDE

Čeká nás tedy evoluce, nebo revoluce?
Řekl bych, že tak trochu oboje. Tím, že je škodovka velmi úspěšná, není nutné, aby se něco měnilo. Zároveň však jakýkoli zdravý růst jakékoli firmy musí mít určitým způsobem zdravé tempo. Není to evoluce, protože evoluce je příliš opatrný krok. Ale revoluce je zas něco, kde člověk určitým způsobem zapomíná na minulost nebo má pocit, že ty produkty nebyly dostatečně dobré. Já si myslím, že dobré jsou, ten krok  bude nicméně viditelný.

Škoda Octavia Tour se drží na trhu už déle než desetiletí, je velmi úspěšná, je to nadčasové auto z pohledu designu. Dokážete si představit, že by takto dlouho vydržel v nabídce nějaký jiný model?
V principu ano, ale je to otázka i strategie firmy, zda ji vůbec něco takového zajímá. Octavia Tour plní úlohu jiného rázu, snažila se pokrýt nové trhy, např. východní Evropu, a snažila se vyplnit mezeru na trhu. Na to byla fantasticky stavěná, nemluvě o tom, že má schopnost zaujmout i dnes.

Co se ale týká produktů škodovky, tak tuto schopnost má více aut. Podobně by dokázala existovat i druhá generace octavie. Škodovka nevytváří auta, která jsou jen nějakou přetvářkou. Jsou to auta, která vycházejí z velmi racionálního základu, mají nesmírně ergonomický, funkční, kvalitativní základ. Když k tomu přidáme emocionální stránku -  design, který tomu dá eleganci a čistotu, tak to nemá proč nezůstávat.

To jsou věci důležité nejen pro to, aby auto vydrželo velmi dlouho. Ale aby ve svém cyklu života dokázalo zákazníkovi zaručit pocit, že jednoho dne, až ho bude za tři nebo pět let prodávat, bude mít stále hodnotu. Že když si do toho auta sednete za rok, nebudete mít pocit, že jste udělal fatální chybu. Že jste nebyl očarovaný, či zaslepený dekoračními věcmi, abyste se s ním styděl vyjet z garáže.

Jaký je váš nejoblíbenější model ze stávající produkce? 
Samozřejmě že mám více a méně oblíbené modely, ale je to jako byste se ptal otce na děti, které má radši. Čistě teoreticky mám možná k jednomu či druhému trochu lepší vztah, ale bylo by nefér, kdybych to řekl. Protože každé to auto má v sobě něco, čím je zajímavé, a zároveň komunikuje s úplně jiným publikem. Já všechna ta auta beru rovnocenně. Snažím se s každým i jezdit, snažím se je střídat, protože by bylo velmi těžké, kdybych jezdil jen tím největším a nejdražším a přitom bych měl debatovat o tom, jaká má být fabie.

Jaký je obecně vztah mezi vývojáři a designery? Je to boj, nebo spolupráce?
Je to obojí. Je to boj i spolupráce. Je to proces, který má v sobě dynamiku, je to spíš o přesvědčování. Všem záleží na tom, aby auto bylo co nejlepší, ale každý má jinou představu, co je nejlepší. Každé naše oddělení má svoji vizi co chce splnit. Pak je důležité, aby kopec kompromisů měl nekompromisní výsledek. Je to jako když mícháte koktejl, můžete to zbabrat, nebo namíchat tak, že ho nakonec nazvete jménem a bude perfektní.

Existuje něco jako levný design? Musí být levné auto méně designérsky propracované? Škodovka chystá velké auto za malé peníze. Je to o větších kompromisech?
Ano, je to o kompromisech. Není těžké dělat drahé věci za hodně peněz, není těžké dělat komplikované věci. Je těžké dělat pěkné věci jednoduše a lacino. Laciné či drahé auto musí mít svoje kouzlo a musí se brát se stejným nadšením, jako cokoli. Je to o to náročnější, že se před každým krokem musíte dvakrát zamyslet, člověk musí pochopit podstatu toho, proč to dělá. Často zjistíte, že je spousta věcí, které se podobají funkčním věcem, ale nefungují. Dokáží skoro všechno, ale to, proč byly postavené, nedokážou. Nikdo, ani ten, kdo si koupí levné auto, nechce, aby bylo škaredé. Každý touží po pěkném autě. Proto je důležité nadchnout lidi cenou, ale i tím, že bude pěkné.

Vy jste navrhoval nejdražší, nejrychlejší auto (Bugatti Veyron), neměl jste teoreticky žádná omezení. Teď máte namalovat auto, které bude z opačného konce. Je to těžší?
Nevím, jestli se to dá porovnat, v principu jsou oba směry těžké. Jakoukoli věc člověk dělá, je důležité postupovat velmi podobně. Nejprve se pořádně zamyslet, seznámit se s problematikou, mít co nejvíc informací, najít v tom logiku. Potom postupně tvořit. Dělat levné auto není méně atraktivní, pokud to člověk dělá s nadšením. Kdybych s tím měl problém, nešel bych do Škodovky. Naopak, to je právě to zajímavé, učit se přizpůsobit věcem, chápat je a hledat v tom další smysl. Učit sám sebe, posouvat se dál.

Jak pracujete s faktorem času? Namalujete auto a na silnici ho uvidíte, když to dobře dopadne, za tři čtyři roky. Za tu dobu se svět někam posune. Pak se stane, že se během jednoho roku objeví několik velmi podobných aut. Máte na to speciální lidi, kteří mají tak silnou vizi do budoucna, že tuší, co by mohlo letět, nebo je to přirozený vývoj?
Myslím si, že velmi z toho je to přirozený vývoj, hodně se dá předvídat. Zároveň je důležité si uvědomit, že každá automobilka je v podobné situaci. Lidé ve firmách se ale mění, přecházejí. Tím pádem přecházejí i informace a styly. Zároveň jsou různé vize, které svým způsobem ukazují kdo kam jde. Už kvůli tomu, aby zákazník věděl, ano, toto je správné, této firmě zůstávám věrný.

Když já nad něčím přemýšlím, tak si představuju nejen jak to auto bude vypadat, ale chci vědět, co od něj očekávám. Když k němu přijdu, očekávám, že bude agresivní, že na mě bude působit mile, sportovně nebo elegantně. Toto jsou věci, které jsou důležité si zadat ještě dřív, než začnu pracovat. Pokud si nedokážu definovat osnovu a začnu tvořit, tak můžu skončit tam, kde jsem ani nechtěl. Po letech s něčím skončíte a zjistíte, že jste udělali sportovní auto, ale každý očekával pickup nebo něco jiného.

Autosalon Frankfurt 2009, všechny články

Na autosalonu ve Frankurtu představujete Škodu Superb Combi, jaká věc je na ní podle vašeho mínění opravdu povedená?
Je to celková harmonie. Napojení zadní části na předek limuzíny je vydařené, auto nepůsobí jako kompromis. Zároveň jednoduchost, která je cítit v zadní partii. Za povšimnutí stojí i zadní světla, která jsou velmi jednoduše ale elegantně integrovaná do auta. Hlavně mě potěšilo, že proporce jsou zdravé a vyvážené.

Jaké auto byste chtěl škodovce namalovat?
Tím, že jsem se škodovkou vyrostl, by to byli asi následovníci těch současných. Bylo by zajímavé se jednoho dne dočkat také MPV nebo kupé. Něco jako Škoda 110R nebo rapid, nádherná auta ve své době.

Jaké auto řídíte?
Yeti, ale střídám to. Jsou to škodovky.

Jozef Kabaň

Šéfdesignér Škody Auto se narodil 4. ledna 1973 v Námestově na Slovensku.

Po čtyřletém uměleckém studiu designu zahájil v roce 1991 studium produktového a průmyslového designu na Academy of Fine Arts & Design v Bratislavě.

V průběhu tohoto studia se zúčastnil designérské soutěže pro značku Škoda, vypsané koncernem Volkswagen. Umístění na druhém místě mu vyneslo možnost nastoupit přímo ve společnosti Volkswagen. Napřed jako praktikant, poté jako designér exteriéru.

Pro společnost Volkswagen AG, kde pracoval až do roku 2003, jej objevil a podporoval Hartmut Warkuss.

V roce 1997 získal Jozef Kabaň jako stipendista automobilky Volkswagen na Royal College of Art titul Master of Art v oboru Design vozidel. V této době byl Jozef Kabaň prvním slovenským absolventem v historii Royal College of Art.

Ještě v témže roce byl Jozef Kabaň za studii vozu budoucnosti vyznamenán cenou "Giorgio Giugiaro Award for Design Innnovation".

Od roku 1999 byl z pověření koncernu Volkswagen zodpovědný za vývoj designu snového sportovního vozu Bugatti Veyron, a to od prvního náčrtu až po zahájení sériové výroby.

Od roku 2003 působil v Ingolstadtu u značky Audi, kde byl zodpovědný za design různých sériových vozů a studií.

Z pozice vedoucího centra exteriérového designu Audi AG nastoupil na post šéfdesignéra do mladoboleslavské automobilky 1. února 2008.