Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nová SPZ? 4 hodiny a 36 minut na inspektorátu!

  10:39aktualizováno  10:39
Ztráta poznávací značky se na první pohled nejeví jako žádná tragédie. Jednoho dne prostě zjistíte, že už tam vpředu na autě není. A protože chcete mít auto v pořádku a máte strach, že vás budou policisté stavět na každém rohu, rychle si chcete opatřit novou. Musíte na dopravní inspektorát, respektive na dopravně-správní oddělení okresního úřadu. Pro zjednodušení však zůstaňme u zažitého názvu dopravní inspektorát.

Na dopravním inspektorátu, pravda, tehdy ještě policejním, jsem už několikrát byl a vím, že nepřipraveného člověka to může zaskočit. Provedl jsem tedy důkladnou telefonickou přípravu. Zjistil jsem si předem, že se dopravní agenda okresu Praha-východ přestěhovala a které všechny dokumenty mám mít s sebou. Pro jistotu jsem si na ten den vzal dovolenou. A dobře jsem udělal. Vybaven potřebnými dokumenty vstupuji ve středu dopoledne, přesně v 10.18, do budovy dopravního inspektorátu. Celkem rychle z informační tabule zjišťuji, že musím do druhého patra, a už jedu výtahem.

Hodina první: nechápu...
Ve druhém patře budovy v Biskupské ulici v Praze zevlují skupinky čekajících. Asi pět lidí stojí u automatu na výdej pořadových čísel, podobného, jaký mají třeba ve spořitelně. Na stěně nad automatem je jasný návod: Kdo chce do evidence vozidel,

Varování číslo 1
Pokud si myslíte, že potřebné informace najdete na internetu, mýlíte se. Na stránkách ministerstva vnitra sice najdete leccos, ale v rubrice s lákavým názvem Úřad není labyrint zjistíte, že někdy ještě labyrintem zůstává. Je zde sice i část o vozidlech a řidičích, ale ta vás přesměruje na stránky ministerstva dopravy. Ty jsou tak mizerné, že z nich zjistíte maximálně to, že byl ministr Schling komunista a že má ve čtvrtek ráno poradu.
musí zmáčknout dvojku a pak jít do příslušné čekárny. Asi pětatřicetiletá žena z čekajícího hloučku vidí zbylou značku trčící z mé brašny a rozesměje se. "Máte smůlu," říká, "lístek nebude." Nerozumím, o čem mluví. Ostatní z hloučku mi záhadu vysvětlují. Automat sice dává pořadové lístky, ale jen chvíli. Pak se vyčerpá kapacita, kterou mají úředníci stanovenu na příslušný den, a po zmáčknutí tlačítka z automatu už nic nevyleze.

Přesto zkouším mačkat tlačítko. Měli pravdu. "A kdy to zase půjde?" ptám se naivně. "Možná za hodinu, možná odpoledne, možná už ne," vysvětlují mi čekající. Čekám tedy s nimi a přemýšlím, jaký smysl má automat, jenž má zabránit frontám a před kterým se pomalu tvoří fronta. Na displeji určujícím pořadí pro ty, kdo už svůj lístek mají, svítí číslo 39. Během klábosení čekajících přichází starší muž v kšiltovce s podstatnou informací. Čísel je prý osmdesát. Čtyřicet lidí přede mnou, to není tak zlé, ale na chvíli to vydá, říkám si. Vzpomenu si, že si chci ještě vyřídit mezinárodní řidičský průkaz, a volím tlačítko pro evidenci řidičů (to ještě lístky vydává) a jdu o patro výš.

Hodina druhá: zpestření
V čekárně u řidičských průkazů zjišťuji, že jsem asi desátý. Nakoupím kolky, vyplním formuláře a poslouchám, jak milá tmavovláska za přepážkou rozmlouvá s klienty. Jsem překvapen, jak se to od loňska změnilo. Žádná nerudná úřednice, ale dívka, kterou opravdu zajímá, co klienti potřebují. Pomalu zapomínám na nepochopitelný systém pořadníku. Během necelé hodiny čekání si prohlédnu dvě velké reklamy České pojišťovny na povinné ručení. Kolik za ně asi okresní úřad inkasoval a kolik díky tomu může zaplatit nových úřednic na přepážce? Další později objevím i v jiné čekárně, takže si říkám, že to bude pro úřad asi slušný byznys. Ale není. S přednostou Okresního úřadu Praha-východ Vladimírem Hůlkou si později po telefonu nejprve chvíli vysvětlujeme, o jaké reklamy jde.

A pak se dobíráme k tomu, že za ně okresní úřad nemá ani korunu. Z chodby ke mně doléhá přátelský hovor úředníků inspektorátu s takzvanými zprostředkovateli. To jsou ti muži v teplákách či v kožených bundách a la komisař Schimanski, kteří -

Varování číslo 2
Pokud si myslíte, že se od úředníků dopravního inspektorátu něco dozvíte, pletete se. Nejsou neochotní. Jenže je na rozdíl od dob, kdy nosili policejní uniformy, nemůžete poznat. Teď mají svetry a vypadají stejně jako klienti.
když jim zaplatíte kolem pětistovky - vyřídí kontakt s úřadem za vás. Dokonce tu pro ně mají speciální okénko a speciální pořadník. Je úplně v pořádku, když si někdo založí živnost na tom, že je normální čekání moc pomalé, a úřad mu ještě vychází vstříc? Mám pocit, že to v pořádku není. "To je jen váš pocit," ujišťuje mě později přednosta. Po hodině, už s mezinárodním řidičským průkazem v kapse, se vracím zpět do fronty před automat na lístky.

Hodina třetí: deprese
Hlouček se rozrůstá ve větší shluk. Starší muž s patkou popisuje, že je tu kvůli přihlášení jednoho auta už potřetí. Poprvé, minulou středu, mu chyběl nějaký dokument a od přepážky ho poslali, ať si jej sežene. Sehnal jej, ale toto pondělí mu zase chyběl nějaký jiný dokument. A tak si sehnal i ten a teď tu od deseti hodin čeká. Je jedna hodina odpoledne. A ten muž, stejně jako my ostatní, stále ještě neví, zda se vůbec dnes dostane do pořadí. Mladík, kterého znám od vidění z naší obce, zase líčí, že přehlašuje auto z jednoho okresu do druhého. "Od rána od sedmi jsem stál v Nymburce a teď zase stojím tady," říká překvapivě klidným hlasem.

Varování číslo 3
Spoléháte-li na to, že se na inspektorátu dozvíte z nástěnek, co potřebujete ke kterému úkonu, nedoufejte. Žádné takové nástěnky tam nenajdete. Co vám chybí, zjistíte, až když se po několika hodinách dostanete k okénku. Lepší je tedy předem zavolat.
Na displeji svítí číslo 61. Místo ve frontě před automatem však nelze opustit. Co když jej spustí, zrovna když odběhnu, ostatní si vezmou lístky a zase se vyčerpá kapacita. "O zavedení tohoto systému jsem rozhodl já," přiznává přednosta Hůlka. Potvrzuje, že se systém vypíná ve chvíli, kdy je "vyčerpána kapacita úředníků". A hned dodává, že jeho úřad má od ministerstev vnitra a financí přislíbeno, že mu povolí přijmout ještě dva úředníky navíc. "Agendu jsme zdědili loni po policii spolu s tabulkovými místy," popisuje šéf okresního úřadu a doplňuje, že "teď se s tím snaží něco udělat".

Hodina čtvrtá: naděje
Čísla se blíží k osmdesátce a muž v kšiltovce reviduje své původní prohlášení: "Je to do devadesáti a pak to možná zase spustí." A pak muž v kšiltovce zvolá: "Už to dává!!!" Roztřesenými prsty mačkáme jeden po druhém knoflík a doufáme, že se ta osudová kapacita nevyčerpala zrovna přede mnou. Mám číslo 94 a jsem šťastný. Přecházím do čekárny a začínám čekat jako plnohodnotný čekající. Blíží se druhá hodina odpoledne.

Hodina pátá: heuréka!
V čekárně to už celkem jde. Jsou tu židle. A také další reklama České pojišťovny. V rohu stojí televizor, který vysílá reklamy na servisy v Praze a okolí. "To je v rámci BESIP, to je pro řidiče," vysvětluje přednosta, proč ani za tyto reklamy úřad nikomu nic neúčtuje. Co deset minut pípne nové číslo u jedné ze tří funkčních přepážek. Vladimír Hůlka později říká, že přepážek funguje šest a že pro zrychlení dopravní agendy zavedli úřední hodiny i ve čtvrtek dopoledne. Ve čtvrtek dopoledne se opravdu úřaduje, ale v inkriminovanou středu byla v provozu skutečně pouhá tři okénka.

Někteří čekající nevydrželi, a tak jsou některá čísla volná. Muž v kšiltovce volá na paní za přepážkou: "Osmdesát pětka tu není, můžete to přepnout, asi odešel." "Spíš umřel," odpoví jiný z mužů, který má očividně slabé nervy, protože tu není ještě ani dvě hodiny, a už je podrážděný. Po čase přicházím na řadu. Drobná úřednice s melírem je celkem milá, ještě deset minut mě nechá čekat, než všechno zapíše. Ve 14.54 je celá věc vyřízena. Stal jsem se majitelem nové, snadno zapamatovatelné značky 1S57946.

Úředníci před letními prázdninami opět nezvládli nápor motoristů. Řada z nich si své doklady nestačila vyřídit. (29. června 2001)

Autor:


Nejčtenější

Boj proti mamataxi začíná. Vídeňská škola jim dala stopku

Ilustrační snímek

Od září do začátku listopadu letošního roku probíhá před základní školou ve Vereinsgasse ve vídeňské čtvrti...

Děti se před školou bojí, rodiče ignorují dopravní předpisy, tvrdí sdružení

Klasická situace před jednou ze základních škol v Praze. Rodiče vezou děti do...

Děti v Praze vozí čím dál častěji do školy jejich rodiče, zjistilo občanské sdružení Pražské matky. Podle něj...



KVÍZ PRO ŘIDIČE: Zvládli byste závěrečný test v autoškole? Otestujte se

Ilustrační snímek

Vyzkoušejte si, zda byste obstáli při závěrečném testu v autoškole. V novém seriálu iDNES.cz postupně najdete dvanáct...

Autofotka týdne: Kalendář na třináct měsíců ozdobí dílnu

Kalendář Liqui Moly na rok 2019

Krásky z plakátů byly neodmyslitelnou ozdobou dílen a plechových šatnových skříněk. Dnes jich je o poznání méně. Nový...

Tři dětské sedačky v autě: ne každý rodinný vůz sveze pět lidí

Dětské autosedačky jsou od 1.7.2006 povinné na všech typech komunikací.

Rodiny se třemi dětmi musí při koupi auta ze svých přání hodně slevit. Ne každý rodinný vůz se třemi sedadly vzadu...

Další z rubriky

Autofotka týdne: Kalendář na třináct měsíců ozdobí dílnu

Kalendář Liqui Moly na rok 2019

Krásky z plakátů byly neodmyslitelnou ozdobou dílen a plechových šatnových skříněk. Dnes jich je o poznání méně. Nový...

Vědci se snaží lépe analyzovat průběh nehod, pomáhají crashtesty

Ukázku postupu záchranářů při simulované automobilové nehodě mohli vidět...

Lépe analyzovat průběh a příčiny dopravních nehod mají vědcům pomoci crashtesty, testovací nehody vozů sledované...

OBRAZEM: Takové budou ulice v Evropě. Den bez aut v Paříži a Bruselu

Den bez aut v centru Paříže (16. září 2018)

Starostové Paříže a Bruselu by chtěli zavést celoevropský den bez aut. Obě města dala autům na den stopku o uplynulém...

Najdete na iDNES.cz