Nová stará auta

- Nissan Patrol je pro mnohého mladého řidiče snem - v posledních a drahých verzích sice často nesplnitelným, ovšem ve starších provedeních již dostupnějším. Klasický japonský terénní vůz, který je od roku 1951 ve výrobě už v páté generaci, se totiž po otevření stavidel dovozu ojetin ze západní Evropy dostal po listopadu 1989 do tuzemska ve větší síle, která zahrnovala i benzinové verze z osmdesátých let.

 A právě tato auta lze sehnat za částky od šedesáti tisíc korun. Ceny oblíbenějších dieselů a zvláště pak s turbem jsou vyšší, ale v případě starších a víc týraných vozů rovněž z osmdesátých roků začínají také pod stotisícovou hranicí. To ovšem neznamená, že ušetřený třeba i desetiletý Nissan Patrol v nejžádanější verzi 2,8 TD nemůže najít kupce za ještě jednou tolik i za víc.
V bazarech a inzertních rubrikách se nejčastěji nabízejí patroly ze začátku devadesátých let a stávají od dvou set tisíc korun. Ale pozor, zatímco ve zdejších končinách obvykle patrol představuje zmíněný motoristův sen a jeden z nejžádanějších off-roadů, ve světě a západní Evropu nevyjímaje se uplatňuje hlavně jako pracovní auto a tomu také často odpovídá jeho technický stav. Náklady na opravy vysloužilce bývají značné.
Patrol jezdí s benzinovými a naftovými šestiválci o obsahu od 2,8 do 4,2 litru, z nichž nejdoporučovanější jsou už zmíněné 2,8litrové turbodiesely. Ty spotřebují mimo terén v průměru jedenáct až dvanáct litrů nafty na sto kilometrů, zatímco benzinová auta spolykají na stejnou vzdálenost kolem dvaceti litrů paliva. Odborníci doporučují typ GR, který firma začala ve Španělsku vyrábět v roce 1987.
Podobně jako jiná terénní auta (zřetelnou výjimkou je hlavně Suzuki Vitara a pak také Suzuki SJ 410-413 Samurai ve stáří do deseti roků) vykazuje i patrol víc závad a poruch než běžná osobní auta. Ze statistik německého T"UV konkrétně plyne, že jen nemnoho přes šedesát procent teprve tříletých aut je v naprostém pořádku a bezmála čtyři procenta ze stejně mladých vozů mají při technických kontrolách nedostatky zcela zásadního charakteru. Z devítiletých vozidel je bez závad pouze třicet a z jedenáctiletých dokonce jen dvacet procent z prověřovaných, což představuje výsledek o deset procent horší, než vykazuje srovnatelný průměr.
Nejčastější problémy plynou ze špatné účinnosti nožních brzd, korodujícího brzdového vedení a ze závad v řízení starších typů. Víc než šestnáct procent jedenáctiletých patrolů vykáže korodované nosné díly a z dvanáctiletých vozů má podle zjištění techniků T"UV tuto zásadní bolest dokonce čtvrtina ze sledovaných. Novější výrobky zhruba do sedmi roků stáří se však nejedné ze zmíněných potíží zbavily a kupříkladu v antikorozní ochraně nosných dílů či v trvanlivosti řízení jsou lepší, než bývá v průměru obvyklé. Dalším silným místem vozu je zavěšení kol, a to i u patrolů starších.

Nissan Patrol mívá problémy s účinností nožních brzd a s korodujícím brzdovým vedením, k bolestem starších vozů patří koroze nosných dílů.