V loňském roce vyjeli Češi na 5 552 000 soukromých zahraničních cest. Na delší cesty za hranice, tedy minimálně na čtyři noci, vyrazili v polovině případů ve svém autě či na motorce. Při kratších cestách (jeden až tři noclehy) jeli autem nebo na motorce dokonce v 78 procentech. Mezi nejoblíbenější místa, kam vyrazit na dovolenou autem, se u Čechů jednoznačně řadí Chorvatsko či Itálie, ale také Řecko. Například oblíbený chorvatský Krk je z Prahy vzdálený jen necelých 9 hodin jízdy, na Makarské jste autem za 11 hodin a na přesun na italský ostrov Elba stačí zhruba o dvě hodiny déle. Jenže čistý čas cesty málokdy vypovídá o tom, kolik času v kabině auta či za volantem strávíme doopravdy.
Kdy vyjet, aby cesta uběhla rychle a pokud možno co nejpohodlněji a nejbezpečněji? „Osobně bych doporučoval noční jízdu, kdy jsou nižší teploty, ale i předpoklad nižšího provozu, protože z cest a dálnic vymizí minimálně místní lidé dojíždějící za prací. Větší klid bude také na velkých čerpacích stanicích, kde se můžeme osvěžit, opláchnout se a dát si něco k jídlu,“ doporučuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Na co ještě nezapomenout
Zdroj: Tým silniční bezpečnosti |
Jedním dechem však dodává, že na noční jízdu musí být řidič pořádně odpočatý. Češi své síly totiž často přeceňují. „Zvyk z dob, kdy se Češi chlubili, že dali cestu na Balaton na jeden zátah, nám zůstal dodnes. V tomto jsme bohužel nepoučitelní. Často slyšíme chlubení řidičů, jak zvládli dlouhou cestu na dovolenou najednou nebo bez střídání a za rekordní počet hodin,“ upozornil Budský s tím, že rozhodně nejde o nic, čím by se měli řidiči pyšnit, protože ohrozili sebe i spolucestující v autě.
Silně unavený řidič je stejně nebezpečný jako ten, který právě vypil dva panáky tvrdého alkoholu. Pravděpodobnost zavinění fatální nehody se zvyšuje sedmkrát. „Nejnebezpečnější je období od půlnoci do čtvrté hodiny ranní. Méně však už se ví, že nás může únava překvapit i během dne - nejčastěji mezi druhou až čtvrtou hodinou odpolední,“ varuje Roman Budský.
Před noční jízdou je proto třeba si pořádně odpočinout, vypustit nervozitu před dovolenou z hlavy a na pár hodin si zdřímnout. Je třeba také dělat časté zastávky - ideálně po 2 až 2,5 hodinách na 15 minut zastavit, vyvětrat auto, dát si lehkou svačinu a především se napít. „Je potřeba myslet také na děti a ostatní spolucestující a pauzy opravdu nepodceňovat. Stejně tak jako pití, které řidiči řeší až v momentě, kdy mají pocit žízně - a to už je pozdě,“ varoval Roman Budský s tím, že i lehká dehydratace snižuje koncentraci řidiče a vede k vyššímu riziku nehody.
V horkém dni pomohou zeleninové šťávy
Řidiči, kterým se ve tmě špatně jede nebo je v noci častěji přemáhá únava, by neměli své zvyky kvůli dovolené měnit. I na cestu přes den však platí především - sedejte za volant odpočatí. „Řidič by se měl dobře vyspat, jíst lehká jídla, která nás neukolébají, a pít. Přes den, kdy je horko a člověk upadá do malátnosti, je to velmi důležité. Stálý pocit žízně zažene spíše než obyčejná voda a minerálka, nebo lépe zeleninové šťávy s trochou přidané soli, která nám doplní minerály ztracené potem, udrží nás v kondici a pomůže koncentraci,“ radí expert.
V horkém dni je třeba udělat řidiči i cestujícím komfort v kabině auta. Klimatizace by však měla vzduch zchladit o maximálně 6 až 7 stupňů - pojízdná chladnička nikomu neprospěje. „Pokud pomineme banální rýmu, může nám taková studená cesta k moři přinést na první dny dovolené zánět dutin nebo angínu. Pozor také na špatné natočení výduchů klimatizace - neměly by mířit do očí nebo na krk. A pozor na teplotní šok, když vysedáme z podchlazeného auta na rozpáleném odpočívadle,“ doplnil Budský.
Zůstat v klidu a nad věcí
Ať už ve dne nebo v noci, zkuste brát cestu v klidu, počítejte s možnými komplikacemi a zůstaňte nad věcí. Dlouhé cestování je samo o sobě velmi náročné na psychiku, velmi pravděpodobně se k tomu přidá hustá doprava, možné kolony, stres z neznámé silnice či dopravní komplikace. V kabině auta je proto dobré mít po ruce vše potřebné, včetně malých polštářků, dostatku jídla a nápojů či výstražných vest (viz box).
Zaručené rady, jak rychle přijít k energii - třeba šálek silné kávy nebo okna otevřená dokořán či hlasité rádio - jsou popravdě celkem k ničemu, zabírají jen na chvíli. Pokud na řidiče přichází únava, měl by jednoduše zastavit a odpočinout si. Nic jiného tak dobře nefunguje. „Je potřeba si přiznat, že spánek a únavu prostě nelze překonat. Stačí pouze zastavit a na 15 - 20 minut se prospat, umožnit tělu si odpočinout,“ míní Roman Budský s tím, že v opačném případě řidiči riskují, protože mohou rychle upadnout do mikrospánku.
Podle výzkumu pojišťovny Allianz alespoň jeden z deseti řidičů už za volantem někdy usnul a téměř čtvrtina si během prázdninových nebo jiných delších jízd, byť jen na vteřinu, zdřímla. A při delších cestách se riziko mikrospánku logicky zvyšuje, zejména pokud jedete po dlouhé rovné dálnici, kde je koncentrace řidiče nižší.
„Mikrospánek se nedá předvídat,“ upozorňují experti. Existují ale jasné příznaky, které varují předem: pálení očí, těžká víčka, časté zívání, zamlžené vidění, třepání, pocit zimy. Ideálním řešením je, pokud posádku tvoří dva řidiči a mohou se střídat. „A u prázdninových cest je dalším řešením spojit si již přesun do konečné destinace s objevováním zajímavých míst a rozdělit cestu tak na několik kratších úseků,“ radí Václav Bálek z pojišťovny Allianz.
Doplnil, že řidiči bourají nejčastěji z důvodu nepozornosti, ať už byla snížena slabým soustředěním, zanedbaným odpočinkem na dlouhé cestě či mikrospánkem. Z hlediska pojišťovny to nehraje roli. „Pokud je řidič střízlivý, není pod vlivem drog a splnil ostatní všeobecné podmínky pojistky, pojišťovna nebere ohled na to, zda se jen zakoukal do zpětného zrcátka nebo zanedbal doporučený odpočinek. Řidiči sami by měli mít pud sebezáchovy,“dodal.
