Provoz auta něco stojí, a to i když jen stojí před domem. Málokdo si přesné náklady dokáže spočítat předem a jen málo lidí si také vede přesné záznamy, kolik ho jeho auto stálo při běžném provozu. Nám se podařilo sehnat kompletní "nákladovou" historii kombíkové Škody Fabia přímo od pečlivého majitele. Taková analýza nákladů, vyjadřující cenu vlastnictví vozidla (odborně TCO), je největší know-how třeba leasingových společností (a to nejdůležitější, co sledují firmy u svých flotil). Nikdo se však s údaji nechce veřejně pochlubit. Spočítejte si, kolik vás auto bude stát - čtěte zde
Celkové náklady na Škodu Fabia 1.4
Servis na 150 tisíc km
|
Třiasedmdesát tisíc za servis
Škoda Fabia Combi není žádný luxusní vůz ani závoďák, ale zvláště v první generaci platí za neskutečně robustní a poctivě postavené auto. Jeho jedinou slabinou je mnohdy opravdu skromná výbava a nabídka motorů, v níž se u nového auta těžko vybíralo. Jako nejlepší volba se časem ukázal benzinový čtyřválec 1.4 16V.
Právě takovou fabii si pořídil Vladimír Šašek v roce 2005 jako dva roky starou, lehce ojetou s 15 tisíci kilometry na tachometru. Přišla ho na 240 tisíc korun. Letos ji prodal za 50 tisíc a za těch sedm let najezdil 150 tisíc kilometrů.
Základní "udržovací" servis stál majitele přesně 73 tisíc (viz tabulka). Pokud to bylo možné, vyhýbal se majitel autorizovaným servisům, fabii opravoval po známých a u garážistů. Jen za udržení v provozuschopném stavu tedy auto potřebovalo ročně v průměru desetitisícovou investici.
K tomu je třeba připočítat povinné ručení, to dnes stojí na auto takové kubatury kolem 2 500 korun ročně. První čtyři roky si majitel platil ještě drahou havarijní pojistku, která i s povinným ručením vyšla na nějakých 16 tisíc korun ročně. To je dalších 70 tisíc korun, které jsme do přehledu nezapočítali, protože havarijní pojistka není povinná a nepořizuje si ji zdaleka každý.
Sečteno, podtrženo
Takže kolik ho celkem stálo to pohodlí mít doma auto? Za těch sedm let to bylo 190 tisíc korun v rozdílu kupní a prodejní ceny, 17 500 na povinném ručení a 73 tisíc vydal za servis. Celkem tedy 40 071 korun ročně, pokud počítáme vše kromě paliva. Jestliže bychom chtěli znát pouze fixní náklady (bez zohlednění ceny auta), vyjde nám necelých 13 tisíc korun za rok.
A to jsme ani v jednom případě ještě nenatankovali, auto Vladimíra Šaška jezdilo průměrně se spotřebou 6,5 litru na 100 km. Ceny benzinu se však bouřlivě mění, takže jsme je ve výpočtech nezohlednili. Počítáme také s tím, že se s autem za celou dobu nic vážného nestane a nebude muset podstoupit větší opravu.
Drahé auto = drahý servis
Těm, kteří bydlí ve městě, z takových výpočtů možná vyjde, že by bylo výhodnější být bez auta a na dovolenou a velké výlety si ho půjčovat. Ovšem málokterý prodejce aut zákazníkovi vysvětlí, že ho s provozem auta čekají ještě další investice. A čím je dražší, tím budou vyšší, což se týká i ojetiny, velké SUV vypadá draze a nadělá spoustu parády, ale jen přezout ho na zimní pneumatiky vyjde klidně na dvacet tisíc korun. U takzvaných prémiových značek je třeba počítat i s dražší hodinovou sazbou v servisu a dražšími náhradními díly.
Přicházejí na to třeba ti, kdo díky své pozici v práci dostanou k používání služební auto a pak si stejné pořídí domů. V práci se totiž o servis a faktury za něj staral zaměstnavatel. Ne nadarmo se říká, že nejlepší značka auta je služební...
Fabia je ideál
Za Škodu Fabia první generace není třeba se stydět, podle expertů je to "držák" s výborným podvozkem. I kvůli snesitelným fixním nákladům je to rozumná volba.
Abychom se jí podívali hlouběji pod kapotu, vypůjčili jsme si ve velkém autobazaru Auto ESA devět let starý kousek se 120 tisíci kilometry na tachometru a už zmíněným motorem 1.4 16V. Auto, vybrané náhodně na ploše bazaru, ukázalo na zvedáku své kvality, má bezvadně zachovalý podvozek a minimálně opotřebovaný interiér.
Ani motor 1.4 není špatný. "Není závodník, ale na běžnou plynulou jízdu nepříliš zatíženého auta stačí. Zabírá od dvou tisíc otáček, o solidní dynamice lze mluvit někde od 2 300, pro předjíždění je optimální hranice čtyř tisíc otáček, protože těsně pod ní je k dispozici maximum krouticího momentu," říká technický specialista Auto ESA Jindřich Šilhánek, který má sám takto motorizovanou fabii doma.
Při nákupu ojetiny se nerozpakujte sundat těsnění kolem dveří. Právě tam se pozná, zda nebylo auto svařované po bouračce.
"Jediné, co bych motoru vytkl, je, že nad 2 800 otáček začíná být dost slyšet," míní Šilhánek. "Na klidnou jízdu stačí, na dálnici je to už horší, zrychlování na pětku nad 110 km/h trvá hodně dlouho," dodává k motoru.
Řešením však podle něj není pořídit si silnější verzi čtyřválce 1.4 se 74 kilowatty výkonu. "Do čtyř tisíc otáček se chová stejně jako 59 kW, dokonce má o něco nižší maximální krouťák, navíc položený ve vyšších otáčkách. Maximum výkonu, sto koní, je položeno tak vysoko, že se k němu svým stylem jízdy mnoho řidičů ani nedostane," radí Šilhánek. A spotřeba? "U řidiče, který jezdí podle předpisů, je to průměrně kolem 6,5 litru na 100 km," tvrdí Šilhánek, a jeho zkušenost se shoduje s majitelem kombíkové fabie.
Jeden z nejlepších podvozků
Krátká testovací jízda ukázala, že fabia je při jízdě stabilní, na suchu a mokru dobře drží v zatáčkách i při vyšších rychlostech, a okamžitě reaguje na pohyb volantu. "Ve své třídě má podle mého názoru jeden z nejlepších, ne-li nejlepší podvozek," myslí si Šilhánek.
Ve své třídě má fabia jeden z nejodolnějších podvozků, u námi zkoumaného vozu byl po devíti letech v bezvadném stavu.
Zároveň je však podvozek tvrdší, obzvlášť příčné nerovnosti řidič pocítí. Auto je také hodně náchylné na podélné nerovnosti – při přejíždění z pruhu do pruhu, kde jsou koleje, je třeba pevně držet volant. Stejně tak při bočním větru.
Fabia je na svou velikost bezpečné auto, má velmi masivní přední i středové sloupky. Pro dvě malé děti je vzadu místa dost. "Výhodou taky je, že se pravá noha řidiče nedotýká středového tunelu, ani octavia druhé generace nenabídne v tomhle směru víc prostoru," hodnotí Jindřich Šilhánek.
Podle něj je tak "jedničková" fabia tip na dobré auto třeba pro rodinu s malými dětmi, která jezdí krátké a středně dlouhé trasy v kombinovaném provozu a nechce vydávat moc peněz za servis.
Jediná známá slabina všech fabií: tyčky předního stabilizátoru, tzv. kosti. Náhradní sada stojí pár stokorun a zručnější motorista zvládne jejich výměnu sám.
