Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: Škoda

Ojetým služebním autům se vyhýbat nemusíte

  • 67
"Služebáky" se moc velkému zájmu netěší. "Mají najeto spousty kilometrů, střídali se v nich řidiči a žádný auto nešetřil, když není jeho," takový je všeobecně rozšířený názor varující před nákupem služebních firemních aut z takzvaných "fleetů" neboli flotil.

Jsou skutečně taková auta skrytou pastí číhající někde v rohu bazaru, až bude moci sklapnout nad nějakým naivkou? Nutně to tak být nemusí, a pokud budete dodržovat základní zásady "bezpečnosti" při nákupu vozu, můžete být i s bývalým služebním autem ještě léta spokojeni.

"Firemní vozy bych předem nezatracoval. Většina z nich měla pravidelný značkový servis a pečlivě vedené záznamy o kilometrech a případných opravách, některé firmy navíc obměňují svou flotilu aut často, třeba i každý rok. Tyhle vozy pak bývají v dobré kondici," říká vedoucí výkupu největšího českého autocentra AAA Auto Petr Vaněček.

A souhlasí s ním i obchodní ředitel "dvojky" na českém trhu s ojetinami, bazaru Auto ESA. "V některých firmách je služební auto určeno třeba pro manažera, který s ním nenajezdí víc než 30 tisíc kilometrů, což není moc. Pak jsou samozřejmě vozy, které za dva roky najedou 140 tisíc, a tady už hodně záleží, na jakých cestách jezdí. Měli jsme auta jezdící pravidelně trasu Praha – Paříž a byla ve vynikající kondici," říká Tomáš Svoboda.

Autu totiž paradoxně dělá lépe, když jezdí, než když stojí někde v garáži, hodně dělá i pravidelný kvalitní servis. "A pokud je v pořádku motor, stačí investice v řádu pár tisíc korun třeba do podvozkových komponentů a auto může najet bez problémů dalších sto tisíc kilometrů," dodává Tomáš Svoboda z Auto ESA.

A jak vlastně v bazaru poznat, že vůz, který se vám líbí, plnil roli firemního soumara? Napovědět může velmi často třeba bílá barva. "To je určitě pravda, jen málokterá firma totiž chce připlácet za metalízu," potvrzuje Petr Vaněček z Áček. Ale není to jediná barva. "Dnes firmy často objednávají stříbrnou metalízu či modrou základní barvu, ale prodáváme i bývalá firemní vozidla s černou metalízou," říká manažer autobazarů Autovinoř Jan Pandadis.

Typicky nažloutlá barva slonovinové kosti zase v bazarech signalizovala "německý taxík", většinou mercedes, BMW nebo VW – ty mívaly najeto statisíce kilometrů, ale z přetočeného tachometru jste to nepoznali.

"Jako u každého auta platí základní rada: prohlédněte si, jak moc je opotřebený volant, pedály a hlavice a manžeta řadicí páky, tady se velké počty kilometrů vždycky projeví," radí Tomáš Svoboda. Volant je asi nejlepším vodítkem – kvůli vyblýskaným plochám ho málokdo bude měnit, kdežto našroubovat novou hlavici páky a dát nové gumové nášlapy na pedály není žádný problém. Varovným signálem bývají také prosezená a ošoupaná sedadla.

Naopak to, co mnoho kupujících od auta odradí – drobné šrámy a odřeniny – nemusí při dnešním hustém provozu vůbec nic znamenat; maximálně je můžete využít jako záminku při smlouvání o ceně. Ideální je, pokud má auto pečlivě vedenou servisní knížku a stav tachometru je s ní v souladu: často se stává, že je "serviska" buď úplně prázdná, nebo jsou zápisy v ní dodělány dodatečně a orazítkovány mechanikem z "Horní Lhoty", který se navíc celých pět let podepisoval stejnou propiskou.

Nejlepší radou však zůstává nekupovat auto na základě okamžitého "milostného vzplanutí", pořádně zvažovat a přivést s sebou vlastního mechanika. "Ve všech našich autocentrech vám auto zvednou na rampě, samozřejmostí je zkušební jízda, při níž vy nebo zmíněný mechanik sami auto řídíte. Největší jistotu pak budete mít, když ve třídenní lhůtě, kterou dáváme k bezplatné výměně vozu za jiný, zajedete do servisu, kde vám auto důkladně prohlédnou," dodává Petr Vaněček z AAA Auto.