Opel malé výkonné modely vždy uměl, nebo se tak alespoň snažil působit. Sportovní verze s nálepkou OPC, které se poprvé objevily v roce 1999, dokázaly vždy zaujmout už od pohledu a ani nová corsa není v tomto ohledu výjimkou.
Slibný vzhled
Mark Adams, místopředseda představenstva Opelu odpovědný za design, tvrdí, že každý detail a každá linka modelu OPC musí zaručovat, že výkon je viditelný. A to upravená Corsa, která debutovala na letošním ženevském autosalonu, plní na jedničku.
Aktuální pátá generace má výrazný design sama o sobě, ale teprve tovární tuning jí dodává ten správný teatrální vzhled. Kromě přepracovaných nárazníků, obřích kol, mohutných bočních prahů, střešního spoileru a dvojice kruhových koncovek výfuku na karoserii přibylo i několik působivých doplňků, které sice neplní žádnou funkci, ale jednoduše vypadají dobře. Ačkoliv se někomu může zdát styling přeplácaný, „ópécéčku“ to hlavně díky charakteristické modré metalíze opět sluší.
Působivý interiér
Změny uvnitř se omezily na co nejlepší interakci mezi řidičem a strojem. Standardem jsou proto výtečně anatomické sedačky Recaro, které za příplatek mohou mít i celokožené čalounění. Zajímavý je i malý sportovně tvarovaný volant s plochou spodní částí, kratší řadicí páka s logem OPC, kovové pedály a krycí prahové lišty a hliníkový vnitřní dekor. Jednoduché, leč působivé a účelné.
V ostatních ohledech se Corsa OPC nijak neliší od konvenčních provedení. Z hlediska provedení působí interiér solidním dojmem, příjemné materiály vůkol doplňuje kvalitní zpracování a výhrady nemáme ani na adresu odkládacích prostor. Standardně bohatý je i seznam příplatkové výbavy, ve kterém nechybí ani moderní palubní infotainment s velkým barevným displejem a systémem IntelliLink, který umožňuje integrovat funkce a aplikace chytrého telefonu do vozidla.
Interiér potěší i z hlediska prostoru, a to i přesto, že se jeho rozměry díky shodné platformě mezigeneračně prakticky nezměnily. Vepředu je dost místa prakticky ve všech směrech, ale vyšší postavy se překvapivě pohodlně usadí i vzadu.
Pětimístné obsazení je samozřejmě nutné brát s rezervami i z hlediska přístupu k druhé řadě sedadel, který je kvůli výhradně třídveřové karoserii trochu složitější. Zavazadlový prostor je na dnešní poměry v segmentu spíš lehce podprůměrný, ale základní objem 285 litrů lze příležitostně rozšířit sklopením opěradel v druhé řadě až na 1 090 litrů.
A ještě slibnější technika
Corsa OPC zůstala věrná přeplňované jedna šestce, která poháněla už předchozí generaci. Motor však prošel významnou modernizací, hlavně proto, aby splňoval přísné emisní limity Euro 6. Nové jsou vstřikovače, mezichladič stlačeného vzduchu, sací trakt i výfukový systém. Kromě emisí CO2 se tak podařilo zlepšit i ostatní parametry motoru.
Pod kapotu přibylo 15 koní a stejná porce newtonmetrů a změnil se i rozsah využitelných otáček. Výkon 207 koní je dostupný v 5 800 otáčkách a 245 Nm v rozmezí už od 1 900 do 5 800 otáček. Točivý moment lze pomocí funkce overboost navíc krátkodobě rozšířit až na 280 Nm.
Nová generace se tedy chlubí téměř shodnými parametry jako limitovaná pětisetkusová edice OPC Nürburgring, postavená na bázi předchůdce. Stejné jsou ostatně i její dynamické schopnosti. Sprint z klidu na 100 km/h zvládne za 6,8 sekundy a její maximální rychlost má hodnotu 230 km/h.
Charakter motoru se navzdory posílenému výkonu spíš uklidnil. Předchozí evoluce agregátu označená A16LER se vyznačovala poměrně hrubým zátahem, novinka je pocitově uhlazenější a lépe se sbírá z nízkých otáček. Ale to nejlepší mají obě šestnáctistovky společné. Těsně pod dvěma tisíci otáček v nich „chytnou saze“ a se stejnou vervou se ženou až do 6 500 otáček, kde jejich snažení až nečekaně rychle utne omezovač.
Mezigeneračně se změnil také zvukový projev. Sytý a návykový zvuk vyšperkovaný efektním střílením z výfuku výrazně zkrotila pravděpodobně přísná bruselská nařízení, dodavatelem celého výfukového traktu totiž zůstala firma Remus. I zde naštěstí platí, že všechno zlé je pro něco dobré. Nejmenší OPC se teď lépe uplatní na dlouhých cestách, její posádka se totiž nemusí obávat, že by jí z hluku praskla hlava.
Kromě motoru zasluhuje výrobce pochvalu také za převodovku. U té ale oceňujeme především to, že ze středového tunelu netrčí volič automatu, ale páka poctivého mechanického šestikvaltu. Z kvality řazení jsme bohužel už tak nadšení nebyli. Řadička se sice pohybuje po kratších drahách než v případě obyčejné corsy, ale má tentýž gumový chod a nepříliš precizní kulisu, takže při rychlé změně převodů nezajišťuje potřebnou jistotu.
Příliš nás nepotěšila ani spotřeba. Výrobce se sice chlubí průměrem 7,5 litru, ten však bude v praxi asi jen těžko dosažitelný. To, že se spotřeba při temperamentním stylu jízdy lehce přehoupla přes 14 litrů nás tolik nepřekvapilo, jenže motor se ani v uvolněnějším režimu nespokojil s méně než devíti litry.
Hot-hatch jenom s hardwarem
V souladu se zaměřením modelu byl upraven také podvozek. Kromě snížení světlé výšky o 10 mm došlo také na zadní vlečenou nápravu, která dostala novou torzní příčku, geometrii i silentbloky. Na předních i zadních kolech jsou navíc tužší pružiny a tlumiče Koni s technologií Freguency Selective Damping, jež díky dvojitému vnitřnímu olejovému okruhu mění na základě povrchu vozovky a frekvence pohybu svoji charakteristiku.
Už po pár kilometrech jízdy na španělských cestách jsme museli uznat, že provedené změny a čas investovaný do testování v „Zeleném pekle“, tedy na legendární severní smyčce okruhu Nürburgring, se vyplatily. Kvality podvozku se projevují tím více, čím rychleji jedete.
V zatáčkách s horším povrchem má sice jednoduchá zadní náprava tendenci uskakovat, ale rozhodně nejde o nic dramatického. Na hladkém asfaltu působí „ópécéčko“ celkem komfortně a překvapivě dobré jsou jeho tlumící schopnosti i na menších nerovnostech. Větší hrboly a díry sportovně laděný podvozek ani příplatkové osmnáctipalcové pneumatiky, které profilem nemají daleko ke slupkám od banánu, odfiltrovat logicky nedokážou.
Přenos ran a rázů do karosérie bude palčivým problémem hlavně pro české majitele, kteří budou Corsu OPC využívat v každodenním provozu a navíc se nespokojí se standardním nastavením. Pro ty má automobilka v záloze paket Performance, který dělá z malého opelu teprve ten pravý hot-hatch. Za příplatek 60 tisíc korun zákazník získá ještě tužší podvozek, mechanický lamelový diferenciál Drexler s omezeným prokluzem, brzdy Brembo a o palec větší kola s pneumatikami Michelin Pilot Super Sport o rozměru 225/35 R18.
Jak nám sdělil Volker Strycek, bývalý šampion DTM a dosavadní ředitel sportovního oddělení Opel Performance Center, jde z velké části o komponenty, které byly původně určeny jen pro ceněnou edici OPC Nürburgring.
Se „samosvorem“, který optimálně rozděluje hnací moment mezi pravé a levé přední kolo, je Corsa OPC jako zrozená pro zakroucené okresky. Při nájezdu do zatáčky sice neskrývá svou nedotáčivost, ale stačí ji držet pod plynem a diferenciál ji bleskově natočí zpátky do oblouku. Trakce je díky němu výtečná a kvanta mechanické přilnavosti nechybí malému opelu ani na mokru.
Slabinou nového „opécéčka“ je naopak řízení. Je sice příkladně strmé, přesné a rychlé, ale chybí mu cit. Se ztrátou odezvy se po přechodu z hydraulického posilovače nedokázal Opel bohužel vypořádat u většiny svých modelů. Převod řízení byl sice pro potřeby OPC překalibrován z poměru 13:1 na 11,8:1, ani to však výrazně nepomohlo. Obzvláště netečné je řízení kolem středové polohy, což nutí řidiče ke korekcím i při jízdě v přímém směru.
V zatáčkách je zapotřebí jet spíš podle zvyku než podle citu. Kvalitě řízení příliš neprospívá ani mechanický diferenciál, který tahá volant z ruky a při rychlé jízdě v zatáčkách s ním musí řidič neustále bojovat. Volant se navíc hůře vrací do přímého směru, na což je potřeba neustále pamatovat.
Příjemnou zprávou je možnost úplné deaktivace stabilizačního systému a kontroly trakce. K dispozici je i režim Competition Mode pro dravější jedince. V jeho případě je elektronika benevolentní a zasahuje až v případě většího pochybení řidiče. Za pozornost stojí i výkonné a spolehlivé brzdy Brembo, jejichž čtyřpístkové třmeny se vepředu zakusují do obřích ventilovaných kotoučů s průměrem 330 mm.
Resumé
Corsa OPC mezigeneračně vyzrála. Trochu se jí sice otupily hrany, ztratila část svého kouzla, horlivosti a zvukové kulisy, ale její celkový projev je teď o poznání dospělejší. Představy o ideálním hot-hatchi asi nesplňuje do puntíku a má své mouchy, ale pořád dokáže zaujmout a pobavit. A to je to, co se od ní očekává.
Opel Corsa OPC v číslechMotor: přeplňovaný zážehový R4 |
