Což o to, nápad se zrodí rychle, jeho realizace si však žádá delší dobu. Nicméně v Rüsselsheimu se do práce ihned pustili konstruktéři pod vedením Charlese M. Jordana. Cena novinky se podle vedení automobilky měla pohybovat kolem deseti tisíc marek, a tak bylo nutné v zájmu úspor použít již vyvinuté díly.
Takže platformou posloužil Kadett B s na ní bylo třeba postavit karoserii, která by dokazovala sportovní ambice vozu. Shodou okolností za oceánem sourozenecká značka Chevrolet (obě patřily do koncernu GM) pracovala na modelu Corvette a nějakým způsobem se plány na design dostaly i k Erhardu Schnellovi, jenž měl v Jordanově týmu na starosti vzhled auta. Není proto divu, že oba vozy mají některé rysy přinejmenším podobné.
Výklopná světla
Tvůrcům „gétéčka“ se dílo podařilo, dvoumístný sporťák dostal přitažlivé tvary a také několik pikantností. Jednou z nich byly výklopné přední světlomety, které se ovládaly mechanicky. Řidič měl po své pravé ruce páku, kterou vyklápění a sklápění ovládal. Původní návrh počítal s hranatými světly vyklápěnými nahoru, ovšem při práci na prototypu se zjistilo, že jejich umístění nízko nad zemí neodpovídá předpisům, a tak se změnila na okrouhlá (vyklápěná kolem předozadní osy) a posunula se výše.
Další zvláštností oproti běžným zvyklostem byla absence víka zavazadlového prostoru. Případnou bagáž museli cestující dopravit za svoje záda vnitřkem, což za praktické rozhodně pokládat nelze. A což teprve výměna pneumatiky. Rezervní totiž byla zasunuta až na samém konci odkládacího prostoru za opěradly sedadel.
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvOpel GT dostal výšku 1225 mm. To představovalo další problém, který se týkal nastupování i vystupování normálně rostlých cestujících. Ale i to technici vyřešili elegantně, dveře ukously část střechy a posadit se mohli i dlouháni bez toho, aby po úrazu hlavy vyhledávali lékařskou pomoc.
V roce 1965 se na frankfurtském autosalonu poprvé představil Opel Experimental GT jako designová studie. Měl za úkol ukázat, že není nic pravdy na pověsti značky jako konzervativní a nepříliš odvážné, ale také vysondovat názor veřejnosti na nový produkt. Zda se líbí, jestli najde odezvu na trhu. Experimental GT se objevil také v New Yorku, protože marketingoví odborníci předpokládali, že v USA by mohl zaujmout.
Francouzská pomoc
Reakce veřejnosti na obou stranách Atlantiku byly příznivé, proto rozhodnutí o zahájení sériové výroby na sebe nenechalo dlouho čekat. Zbývalo už jen vyřešit maličkost: kde spustit výrobní linku, když v Německu není volná kapacita. Pomohly francouzské firmy, konkrétně společnost Chausson, která dodávala karoserie, a Brissonneau & Lotz, jež se postarala o lakování a částečně také o interiér. Polotovar se pak naložil na vlak s cílem Bochum, kde se v továrně značky Opel dílo dokončilo. Opel GT mohl vyrazit za zákazníkem.
Stalo se tak v roce 1968 a start novinky doprovázela reklamní kampaň s ústředním heslem „Jen létání je krásnější“. Produkce se rozjížděla zvolna, v roce 1968 se na trh dostalo 550 kusů, ovšem v roce následujícím už to bylo 35 tisíc vozů. Zájem byl velký i díky ceně, „gétéčko“ se slabším motorem o objemu 1078 ccm vyšlo na 10 780 marek, silnější čtyřválec o objemu 1897 ccm stál 11 880 marek. K překvapení výrobce však trh o levnější model příliš nestál, zájemci rádi připlatili, aby si mohli jízdu jaksepatří užít.
Opel GT našel uplatnění i na americkém trhu, ostatně na něm skončily takřka tři čtvrtiny produkce, a zdálo se, že na model čekají roky hojnosti. Zvláště když vedení Opelu po dvou letech zastavilo výrobu jedenáctistovky a její místo zaujala verze GT/J, kde se písmeno J dalo rozšifrovat jako Junior. Byla určena především mladým (a tudíž méně finančně vyspělým) klientům. Přestože pod kapotou pracovala silnější verze pohonné jednotky, „juniorská“ cena byla 10 499 marek, neboť vůz dostal chudší výbavu.
Mimochodem vozů s motorem 1.1 bylo vyrobeno pouze 3573 kusů, a tak není divu, že jsou v současnosti vyhledávaným artiklem sběratelů automobilových veteránů.
Ale zpátky do léta roku 1973, kdy byla výroba vozu Opel GT tak trochu nechtěně ukončena. Vedly k tomu dva faktory. Firma Brissonneau & Lotz totiž přešla do rukou společnosti Renault a ta vypověděla Opelu smlouvu. Přece si nebude pěstovat konkurenci pro svůj sportovní model Alpine. Nalézt jinou výrobní kapacitu by se možná povedlo, ale dalším hřebíčkem do rakve Opelu GT byla změna zákonů v USA. Jeho nárazníky neodpovídaly novým předpisům, problém byl i se splněním emisních limitů, prostě podřídit se legislativě by znamenalo pro automobilku velké finanční náklady, které by model nejen vzhledově zhoršily, ale také zdražily natolik, že by se stal takřka neprodejným. A tak poslední Opel GT, který si odvezl nový majitel, měl výrobní číslo 103 463.
V Rüsselsheimu se však na heroickou dobu konce šedesátých let minulého století nezapomíná, Opel (patřící nyní francouzskému koncernu PSA) by rád na slávu GT navázal, proto představil koncept podle současných trendů Opel GT X Experimental. Tedy ve variantě SUV a s elektrickým pohonem. Zda dojde k sériové výrobě, není jasné, ale duch „gétéčka“ zřejmě žije.
Pod kapotouOpel GT disponoval dvěma pohonnými jednotkami. U slabší verze poháněl zadní kola čtyřválec s objemem 1078 ccm a výkonem 44 kW (60 k), maximum točivého momentu bylo 85 Nm. Z nuly na stovku akceleroval za 16,5 sekundy a dosahoval až 155 km/h. Silnější a oblíbenější motor měl objem 1897 ccm a výkon 66 kW (90 k), točivý moment vyšplhal na 149 Nm, z klidu na 100 km/h zrychlil za 11,5 sekundy a uměl pelášit až 185 km/h. Motory spolupracovaly se čtyřstupňovou manuální převodovkou, do USA se dodávaly především s třístupňovým automatem. Opel experimentoval i s elektrickým pohonem, v roce 1971 byl testován vůz vybavený dvěma elektromotory Bosch (výkon 88 kW). Projekt však skončil nezdarem. |
