Majitel automobilky Kaipan koupil název firmy za dvě deci bílého vína. "Tehdy mi přátelé pomáhali vymýšlet jméno firmy. Jednoho kamaráda napadlo slovo Kaipan, které nic neznamená. Ptal jsem se, za kolik mi název prodá, podíval se na dvojku bílého vína před sebou a řekl: Třeba za tohle víno. Tak jsem to zaplatil," líčil počátky podnikání třiapadesátiletý Hradský.
Firma se rozjela v roce 1992 a od té doby vypustila na silnice 250 "vymazlených" sportovních roadsterů. Před několika dny přišel Hradský na trh s novinkou - Kaipanem 15. Jeho karoserie se hodně podobá předchozí čtrnáctce, ale "střeva" pocházejí ze Škody Fabia. Vyrábějí již tři modely. "Naše auta jsou spartánská, nepohodlná, prší na vás, fouká, ale o tom to je," popsal kaipany Hradský.
V čem je jiný nový Kaipan 15?
U předchozího modelu jsme používali motor, nápravy, převodovku a podvozek z favoritu. Na přání zákazníků jsme přišli v novým typem, který pro přestavbu využívá fabii. Karoserie zůstala stejná.
Novinka má tedy lepší jízdní vlastnosti?
Výborné vlastnosti má i předchozí model 14 a patnáctka je nemůže mít horší. Určitě jenom lepší. Je to auto pro radost, říkáme tomu žertem motorka na čtyřech kolech.
Jak jede rychle?
Uvádíme rychlost sto padesát kilometrů v hodině, ale umí to i víc. Zkoušeli jsme auto na uzavřené trati a dostali jsme z něj kolem sto sedmdesáti kilometrů v hodině. Potom už ale hodně fouká.
V podobných vozech patrně posádka potřebuje prostředek na ochranu účesu.
Ano. Někdo i na ochranu účesu. Nicméně my doporučujeme především brýle.
Vaše automobilka je postavená zčásti na typicky českém kutilství. Prodáváte stavebnice a majitel si auto smontuje v garáži sám. Jak dlouho to trvá?
Průměrně to lidem trvá od dvou měsíců do roka. Není to tak složité. Zákazník dostane ke stavebnici, jejíž součástí je karoserie vyrobená z laminátu, rám z oceli a další díly, i návod - písemný, fotografie a video. Kdykoli se na nás může obrátit pro radu. Motor, převodovku a podvozek si zákazník sežene sám. Lze použít třeba díly z nabouraného vozu.
Jak dlouho jste patnáctku vymýšleli?
Asi dva až dva a půl roku.
Chystáte již nyní další model?
Neustále vymýšlíme něco nového, ale co to je, neřeknu. Nesmíme ani naznačovat. Chceme ale pokračovat ve směru sportovních roadsterů.
Jak je na tom kaipan s bezpečností?
Vymyslet celé auto nebylo jednoduché. Spousta kamarádů mi s konstrukcí pomáhala. Pak jsme rám poslali do Výzkumného ústavu motorových vozidel, kde nám ho fyzicky i teoreticky otestovali. Rám musel projít zkouškami stejně jako nápravy a další díly. Není to o tom, že bychom svařili pár trubek. Za kaipanem je skutečná konstrukční činnost. S tím souvisí i crashtesty, děláme malé série, u kterých se klasický crashtest nevyžaduje. Bezpečnost ale dokládáme počítačovými výpočty a simulacemi.
Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřené auto, musí zřejmě zákazník počítat s větším rizikem.
Nepředpokládáte správně. Jedno auto už mělo havárii a posádce se v podstatě nic nestalo. Podle policie jel rychlostí asi sto dvacet kilometrů v hodině, narazil do menší skály a řidič vyvázl s lehkým otřesem mozku. Rám je koncipovaný tak, aby konstrukce absorbovala a postupně utlumila náraz.
Jak vás vůbec napadlo právě v Jizerských horách, kde je slunečno tak tři dny v roce, vyrábět auta s otevřenou střechou?
Původně jsme z Prahy, ale měli jsme tam menší pronajaté prostory. Chtěli jsme do vlastního, na internetu jsme našli tohle místo. Zajeli jsme se sem podívat a zjistili, že tu je krásně.
Kolik jste vloni prodali aut?
Celkem jich bylo devadesát pět. Vyrobili jsme osmdesát modelů Kaipan 14 a patnáct modelů Kaipan 57.
A letos?
Rádi bychom se dostali na stejná čísla.
Jaký druh lidí si kaipany kupuje?
Nyní jde asi dvacet procent vozů na export. Máme zájemce ze Srbska, Černé Hory, Slovenska nebo třeba Bulharska. Když je někdo líný a po práci leží na kanapi, nechce pracovat na vlastním autě. V Česku je ale silné kutilské hnutí, lidé jsou zvyklí dělat si hodně věcí sami a jsou šikovní. Místo slepování modelů malých autíček dávají dohromady velké a potom si s nimi užívají na silnici. Skoro bych to nazval takovým vyvrcholením koníčku. Našimi zákazníky je skutečně široká škála lidí - od prodavačky, automechanika přes lékaře, učitele, knihovníka. Je to pro hravé, tvůrčí lidi, kteří chtějí mít radost z výroby vlastního originálního auta. Nechtějí zapadnout do šedi průměru, jsou i trochu extravagantní.
I ženy si kaipan montují?
Máme tři majitelky. Z toho jedna si auto s přítelem spolumontovala. Je to největší radost, člověk celou zimu na něčem pracuje, sousedi chodí a ptají se, co děláš celé dny v garáži? Ukaž. Jsou i případy, kdy se lidé z okolí scházejí a pomáhají. Z garáže se pak stane vlastně takové kulturní centrum.
Kolik stojí skládačka?
Model 14 je za 235 tisíc korun a patnáctka je o dva tisíce korun dražší.
Jste třetí největší automobilka v Česku. To zní dobře, ne?
Ano. Dokonce někdy z legrace říkáme, že jsme největší česká automobilka, protože Škodovka patří Němcům a kolínská firma Japoncům.
Jak jste se k přestavbám aut dostal?
Chtěl jsem si jedno auto podobné Lotusu 7 přivézt po revoluci a postavit si ho. S bývalými policisty jsme se dlouho handrkovali, zda se to smí. Nakonec se nám to podařilo. Později přišli kamarádi, ať jim také upravím auto. A pak přišli kamarádi kamarádů, ještě později úplně cizí lidé, a to už jsem zjistil, že mám automobilku.
Byl to váš klukovský sen?
Polovina kluků si ve škole kreslí autíčka, i když vědí, že nebudou konstruktéry. Ve škole jsem si také kreslil siluety aut. Nemyslel jsem si, že je budu vyrábět. O auta jsem se ale zajímal vždycky, od osmnácti je míval, neměl jsem ale peníze na nová, takže jsem se v nich neustále hrabal.
Začínal jste v roce 1992. Kolik zaměstnanců jste měl tehdy a kolik dnes?
Začínal jsem sám. Chodil jsem do práce a po večerech jsem si hrál s auty, případně mi pomáhali kamarádi. Když se firma začala profesionalizovat, najali jsme lidi. Nyní nás je deset.
Čím vlastně jezdíte vy?
Samozřejmě jezdím kaipany, všemi třemi modely. Na zimu máme terénní mercedes, protože na horách často nic jiného silnicemi neprojede. Pak máme ještě vůz Octavia combi.
Vaše auta na ulicích poutají hodně pozornosti.
Děláme kaipany v retro stylu. Když budete mít nové porsche nebo bavoráka, neohlídne se za vámi tolik lidí jako za kaipanem. Za ním se otočí každý, malý kluk i stará bába. Dokonce jsme si kdysi dělali statistiku výkřiků kolemjdoucích.
Proto nemá kaipan střechu, aby si majitel náležitě užil obdivného halekání chodců? Co ve vaší statistice zvítězilo?
Nejčastější byl výkřik "tý vole", na druhém místě skončilo "ježišmarjá" a na třetím "super". Netušili jsme, jak je "tý vole" v Česku rozšířené.
Na začátku devadesátých let jste v podobném vozítku budil na ulicích pozdvižení?
Ohlíželi se. Vím, že to auto má nepřímo na svědomí několik dopravních nehod. Účast spočívala v tom, že naše auto bylo někde zaparkované, řidiči se na něj dívali a nabourali do sebe navzájem.
To se nelze divit. Koukám ale, že model 57 má menší kufr. S tím by se dalo jezdit na nákupy?
Máme vyzkoušené, že se sem vejde čtyřicet lahvových piv. Něco se do toho dá dát, ale my říkáme, že je to maximálně na šekovou knížku a kartáček na zuby.
Před érou Kaipan jste pracoval jako kaskadér. Co se dá s autem na silnici dělat?
Učili jsme se dělat triky, které na pohled vypadají nebezpečně, ale ve skutečnosti tak riskantní nejsou. Dělali jsme všechno možné, jízdu po dvou kolech, vypadávání z auta, přelézání z jednoho auta za jízdy na druhé, přeskakování z auta na auto, to všechno i v kombinaci s ohni. S autem se dá skákat z odrazového můstku, což ale vůz většinou nepřežije. Mnoho lidí například neví, že když auto bourá, nevybouchne, nebo naprosto výjimečně. Maximálně shoří. Někdy se lidé bojí jít k hořícímu autu a jenom kvůli tomu nepomohou zraněnému, který ve voze zůstal. Dnes již bývají nádrže bezpečné.
V kolika filmech jste hrál?
Asi ve stovce, u většiny si však už ani nepamatuji jména. Objevil jsem se třeba v Pražské pětce nebo jsem dubloval Milana Kňažka, protože jsme měli zhruba stejnou postavu.
| Michal Hradský |
|
|
|
Je mu 53 let. Původním povoláním stavbyvedoucí, roky pracoval jako kaskadér - natočil asi stovku filmů. Od roku 1992 má automobilku Kaipan. Má pět synů, od jednoho do dvaceti sedmi let |
