Do aut se zamiloval už jako malý kluk. V pěti letech, to se psal rok 1941, chtěl vyzkoušet tatínkovu dodávku. Nastartoval, rozjel se, ale už se mu nepodařilo zatočit. První patent si Stanzani zaregistroval už v 17 letech, byl to ohřívač, ze kterého teplé mléko nevzkypělo. Patent prodal firmě Fanucchi a za výdělek si koupil motorku. Protože byl nezletilý, musela všechna lejstra nést podpis jeho maminky.
Začátkem padesátých let vymyslel mechanický systém natáčení předních světel aut podle směru jízdy. Návrh na řešení realizované lanky poslal do Fiatu, ale nikdo mu neodpověděl. A o víc než patnáct let později, v roce 1967 představil takové řešení Citroën u modelu DS. „Udělat dnes to, co ostatní udělají zítra,“ bylo Stanzaniho motto.
V roce 1962 vystudoval boloňskou polytechniku, na které zůstal jako asistent. Jednoho dne ho na doporučení jeho vedoucího na katedře, který pro Lamborghiniho pracoval jako konzultant ve vývoji traktorů, oslovil „jeden průmyslník, který si vzal do hlavy, že bude stavět auta“. Ferruccio Lamborghini se totiž po hádce s Enzem Ferrarim rozhodl postavit si auto, které mu vyhovuje, na vlastní pěst. „Co děláš na univerzitě?“ ptal se prý Stanzaniho sugestivně.
Lamborghini už Ferrariimu přetáhl pár schopných konstruktérů. A Stanzani se stal pravou rukou jejich šéfa, veleslavného Gian Paola Dallary. Nejprve počítal v oddělení konstrukce, poté nastoupil do vývojových laboratoří (testování motorů, jízdní zkoušky, homologace) a pak dostal na starosti kontakty s karosárnami (Touring, Bertone, Marazzi, Zagato, Silat).
Úplně prvním úkolem bylo pracovat na motorech, třísetpadesátikoňových dvanáctiválcích 3,5 a 3,9 litru pro modely 350 GT a 400 GT. „Měl jsem spoustu práce, musel jsem je předělat, tyto motory které zkonstruoval Bizzarini nebyly vhodné pro použití v silničním voze, byly to závodní motory,“ vysvětloval. „Byly to původně vlastně motory pro Formuli 1, které pod čtyři tisíce otáček nefungovaly. Musel jsem je kompletně přepracovat.“
Pak přišly nejslavnější chvíle. Trio Stanzani, Dallara a Marcello Gandini stvořilo Miuru. Mytická automobilová sexbomba se představila v roce 1966 a byl to fenomenální úspěch.
Stanzaniho hvězda stoupala, jednoduché to ovšem neměl. Automobilová divize byla tak trochu nechtěným dítětem společnosti, jejíž hlavními obory byly traktory a kotle. Utrácet peníze na stavbu superaut bylo v očích mnohých nesmysl. Ferruccio Lamborghini tedy udělal z „autařů“ nezávislou divizi a Stanzaniho jejím generálním ředitelem a šéfem vývoje. Úkolů má víc než dost: po zavření karosárny Touring musí sehnat náhradu a firmu také opustil Dallara, krom toho musela značka upravovat vozy podle nových bezpečnostních a emisních norem, které vstoupily v platnost na důležitém severoamerickém trhu.
Navíc bylo potřeba začít pracovat na nástupci Miury. A tak vzniká další ikona. To monstrum ohromilo návštěvníky autosalonu v Ženevě v roce 1971. Koncept LP500 později přetavený do agresivního Lamborghini Countach byl prvním projektem, na kterém Stanzani pracoval bez Dallary. Ovšem opět s Gandinim, který si tím u Lamborghini postavil už druhý pomník. Vymyslel klínovitou siluetu, kterou pak kopírovali stavitelé supersportů následující desítky let.
Narozdíl od miury, která měla dvanáctiválec uložený vzadu napříč, ho u countachu Stanzani otočil o 90 stupňů. „Countach byla náprava chyby, kterou jsem předtím udělal. Postavili jsme model jarama, což bylo auto, které nebylo takové, jaké ho čekalo publikum Lamborghini. Vlastně mu chyběl jen koník Ferrari na přídi,“ komentoval Stanzani. „Nechtěl jsem udělat stejnou chybu znovu.“
Jenže v roce 1972 Lamborghini svou automobilku opouští (na firmu dopadly finanční problémy kvůli pěti tisícům traktorů, které od Lamborghiniho neodebrali zákazníci z jižní Ameriky) a Stanzani zjišťuje, že bez něj mu to nejde, hlavně proto, že nový šéf Georges-Henri Rossetti nemá peníze na vývoj a také nemá pevnou ruku na vedení takové firmy. „Pracovat s Lamborghinim bylo velmi jednoduché,“ popsal Stanzani kdysi. „Nechtěl všechno rozhodovat. Když zjistil, že to zvládneš sám, nechal tě pracovat. Po Lamborghini jsem už nikdy nepracoval jako zaměstnanec, protože bylo nemožné najít dalšího takového podnikatele.“
Stanzani ještě navrhne nové sedmi a osmilitrové motory, které zamýšlí nadělit countachu, ale nakonec se uplatní v rychlých závodních člunech. U Lamborghini končí v roce 1974, ještě před svým odchodem navrhuje postavit dostupnější lamborghini na základech konceptu Bravo představeném na autosalonu v Turíně. Bez geniálního boloňského inženýra by rozhodně Lamborghini nebylo takové jako je dnes, z jeho rýsovacího prkna je taky Jarama nebo Urraco (podle Stanzaniho nejinovativnější) a jeho nejmilejší model - Espada.
Stanzaniho podpis nese ještě jedno ikonické auto sedmdesátých let. Málo se to ale ví. Z jeho hlavy je koncept BMW Turbo, které oblékl Paul Bracq a pár let později z něj je supersport BMW M1. Základní skelet vozu vychází z Lamborghini Urracco a motor je z 2002ti.
Pak dorazila nabídka na vedení fabriky Alfy Romeo v Pomiglianu d’Arco na model Alfasud. Raději se ale nechal najmout na práci na projektu vodní přehrady Ridracoli.
V roce 1979 Stanzani zakládá malou konstrukční kancelář Tecnostile, která pracuje na rozmanitých projektech, od traktorů po speciální přestavbu Lancie Bety HPE. Hodně projektů taky odmítá, například sporťák značky Cartier s motorem Jaguar nebo MPV značky Bulgari s motorem Alfy Romeo.
Přátelství s Lamborghinim trvalo i nadále. Právě ti dva podle všeho popostrčili Romana Artioliho k oživení značky Bugatti a stavbě dalšího bájného supersportu. Bugatti EB110 je další technická perla, u jejíhož vzniku Stanzani stál (byl dokonce minoritním akcionářem firmy), i když jeho uvedení se nedočkal - po sporech s Artiolim firmu opustil před představením vozu. Paolo Stanzani navrhl pro EB110 hliníkový rám, slavné bugatti je ovšem nakonec karbonové.
Bugatti EB110
V roce 1991 slaví Stanzani premiéru ve světě Formule 1, nejprve u Dallary, později přejmenované na Lolu. Když pak se tým stane součástí Minardi, je Stanzani jmenován viceprezidentem, kde vydrží do poloviny devadesátých let. Kariéru Stanzani ukončí založením firmy Cogenergy, zakládající elektrárny využívající alternativní zdroje energie.
„Nikdy jsem nepracoval na obyčejném autě,“ postěžoval si jednou. Měl prý plné diáře poznámek k projektu lidového vozu, nikdy ale neměl šanci je uplatnit. Nelitoval však ničeho: „Strávil jsem život tak, že jsem hodně pracoval, ale zároveň se tím bavil. Celý život jsem si hrál.“ Paolo Stanzani zemřel 18. ledna 2017, bylo mu 81 let, loni byl hlavní postavou oslav sexbomby, kterou stvořil, Miury.
